Vláda chce odhalit, jak se v roce 1998 privatizovala největší česká zbrojovka
My jsme to nebyli! Špidlova vláda na sobě nechce nechat odpovědnost za krach česko-americké spolupráce v Aeru Vodochody. Hodlá proto celý případ vyšetřit, označit konkrétní viníky a zřejmě je i potrestat.
Nepříjemné otázky
Speciální komise odborníků z ministerstva financí by podle informací týdeníku EURO měla odpovědět na několik základních otázek. Například: Schválila vůbec text pro stát nevýhodné smlouvy o vstupu amerického Boeingu do Aera česká vláda? Anebo ji ministři mohli poprvé spatřit až poté, co ji tehdejší ministr průmyslu a obchodu Karel Kühnl s Američany podepsal?
„Smlouva byla podepsána v jediné možné podobě. V žádné jiné by ji partner nepodepsal a došlo by k okamžitému krachu Aera,“ říká nyní Karel Kühnl.
Podle smlouvy přitom veškerou odpovědnost za Aero a jeho hospodaření nese stát, který garantuje půjčky, zatímco řízení podniku převzal Boeing. Američané v něm mají i přesto, že drží jen minoritní podíl, rozhodující slovo - tři místa v pětičlenném představenstvu a stejně tak i v řídícím výboru firmy.
Kromě toho sociálnědemokratičtí politici již řadu let kritizují i dohody o dodávkách dvaasedmdesáti kusů letounu L-159 české armádě. „Tato vláda obdržela velmi obtížné dědictví… ovšem jako řádný partner bohužel musí přebírat závazky vlád předchozích. Smlouva byla sjednána velmi amatérsky. Je skutečně udělána velmi nevýhodně, nevýhodný je počet letadel, nevýhodné jsou i platební podmínky,“ řekl například Vladimír Špidla ještě v době, kdy ve vládě zastupoval tehdejšího ministerského předsedu Miloše Zemana.
Zeman byl, jak je jeho zvykem, ještě drsnější: „Zeptejte se pana Kalouska, kdo tak pitomé projekty zorganizoval,“ prohlásil v listopadu 2000. Navíc dodal, že považuje lidi z Boeingu, kteří zasedali v managementu Aera, za „neschopné“. Nicméně tehdy se jeho vláda k ukončení spolupráce s Američany ještě neodhodlala.
To bych se musel podívat
Fakta jsou jasná. Rozhodnutí o vstupu Boeingu do Aera učinila v květnu 1997 vláda Václava Klause. Ta ale pouze konstatovala, že Američané „jsou ve všech zásadních aspektech hodnocení vhodnějším investorem“, a že tedy „souhlasí s jejich kapitálovým vstupem do Aera“. Kabinet uložil ministru průmyslu a obchodu – tehdy jím byl ještě Vladimír Dlouhý - „zahájit jednání o přípravě transakčních dokumentů“.
Klausovi ministři ještě stihli v červnu 1997 odklepnout návrh kupní smlouvy mezi ministerstvem obrany a Aerem na dvaasedmdesát podzvukových letadel L-159. Na konci roku se ale vláda po tzv. sarajevském atentátu rozpadla.
Po „Sarajevu“ nastoupil poloúřednický kabinet exguvernéra centrální banky Josefa Tošovského. Ten vzal 30. března 1998 na vědomí informaci „o současném stavu jednání o vstupu strategického investora, společnosti Boeing Česká, s. r. o, do akciové společnosti Aero Vodochody“. Termín „vzít na vědomí“ přitom znamená, že vláda nechtěla materiál z nějakých důvodů přímo schválit, ale že ho projednala a nezamítla.
Kabinet také na jaře 1998 souhlasil s tím, že stát převezme garance za bankovní úvěry Aera. Podle všech dostupných informací včetně údajů z oficiálního vládního serveru vlada.cz ale neprojednával samotnou smlouvu.
V květnu 1998 pak Boeing souhlasil s tím, že za 35,2 procenta základního jmění Aera zaplatí 950 milionů korun. Peníze dorazily na příslušný účet 17. srpna.
Co si z toho všeho pamatuje exministr a současný poslanec Karel Kühnl? Tvrdí, že „vstup Boeingu do Aera samozřejmě vláda projednávala“. „Ovšem jestli každý z ministrů četl v detailu smlouvu, to pochybuji.“ Kühnl si už ani nevzpomíná, jestli ministrům text smlouvy o vstupu Boeingu do Aera vůbec předkládal. „Heleďte, to bych se musel podívat. Já si tu proceduru samozřejmě nepamatuji,“ dodal český exministr průmyslu a obchodu. Na dotaz, jestli by se přece jenom mohl podívat, odvětil: „Možné to je. I když nevím, proč bych to dělal.“
Je ale pravděpodobné, že mu stejnou otázku položí členové vyšetřovací skupiny z ministerstva financí. Podle zdrojů týdeníku Euro by se ovšem šetření nemělo až tak zabývat přímou odpovědností bývalých ministrů jako spíš úředníků, kteří zastupovali zájmy státu v dozorčí radě vodochodského Aera.
„Právě oni měli stát informovat o tom, co se v podniku děje. Měli na to upozornit a pokusit se to zarazit. Nic takového ale nikdo z nich neudělal,“ řekl týdeníku Euro dobře informovaný zdroj. „Byli placeni Boeingem, který určoval i výši jejich odměn, takže na něm byli finančně závislí,“ dodal.
Vyšetřování se má zabývat i podezřením, zda si Boeing z Aera neodnesl některá jeho „tajemství“ a nepoužil je při některých svých vlastních projektech. Údajně využil know-how a konstrukce L-159 k vývoji svého nového bezpilotního průzkumného letadla. Informovaní experti ale připouštějí, že něco takového půjde dokázat jen velmi obtížně.
Všechno zpátky
Kabinet se už rozhodl, že spolupráci s Boeingem v Aeru ukončí. Ministr financí Bohuslav Sobotka má s Američany dojednat konkrétní podmínky jejich odchodu z Česka a do měsíce o nich informovat své kolegy z vlády. Hlavní starostí ministrů přitom je zabránit propouštění. V Aeru pracuje přes dva tisíce zaměstnanců, většina je přitom speciálně vyškolena a stát nechce o jejich odborné znalosti přijít.
Ministři se shodli i na tom, že dříve, než začnou hledat nového strategického partnera, který by vystřídal Američany, musejí vypracovat konkrétní podmínky. Realita je ale taková, že momentálně se nikdo do zadluženého Aera příliš nežene. Zájem zatím nejeví ani výrobce stíhaček Gripen, britská zbrojovka Bae Systems. Ta v minulosti o vstupu do největší tuzemské zbrojovky silně uvažovala, kladla si ale podmínku, že stát nakoupí její stíhačky.
Vodochodské Aero se tak zřejmě vrátí pod plnou státní kontrolu.
