Lehké obrněné vozy objednalo ministerstvo na přání vojáků
Special Operations Group (SOG) je nejmladší českou vojenskou jednotkou pro speciální operace. Vznikla v srpnu 2002 v rámci Vojenské policie kvůli potřebě zajistit bezpečnost českých občanů v zahraničí, ať již před útoky teroristů či pro případnou záchranu rukojmí. Od konce letošního dubna SOG působí také v rámci britské brigády v afghánské provincii Hilmand. „Jen málokdo si umí představit, co se v Afghánistánu děje. Naši vojáci tam působí v nejtěžším válečném konfliktu za posledních šedesát let,“ řekl týdeníku EURO jeden z těch, kteří se před měsícem z bažin a pouští vrátili. „V Afghánistánu se vedou největší bojové operace od dob 2. světové války, s nimiž se může setkat český voják,“ potvrdil tentýž den velitel kontingentu SOG Petr Krčmář na webových stránkách armády. Právě pro tyto vojáky zvolilo ministerstvo obrany bez veřejného výběrového řízení jako dodavatele lehkých obrněných vozidel italskou společnost Iveco. Jako důvod uvedlo jejich urgentní potřebu. Nezačala však druhá válka v Zálivu v roce 2003? Navíc má redakce týdeníku EURO kopii dokumentu z března 2004, v němž Vojenská policie poprvé poptává lehká obrněná vozidla.
Je to ostuda.
„Jestliže někdo nebyl schopen čtyři roky udělat tuto soutěž, je to ostuda. Mělo by se jít za ním, a zeptat se ho, proč to neudělal a proč vojáky nechránil, a ne za tím, kdo k tomu poprvé, opravdu poprvé, razantně přistoupí,“ komentoval reakce v médiích na tendr první náměstek ministryně obrany Martin Barták. „Uvědomme si, o čem se bavíme. Nebavíme se o Iráku, o Kosovu, o České republice. My tu techniku potřebujeme pro nejnebezpečnější misi na zeměkouli. My ji nebudeme mít v Česku, nikdy se do Česka nevrátí. My ji potřebujeme proto, aby lidé v misích měli dostatečnou ochranu co nejdříve,“ vysvětluje Barták. „Chceme jen, aby se na to i média dívala racionálně. Bude to prostě Iveco, a jestli si stěžuje jiná firma? Všichni ostatní se můžou postavit na hlavu, protože je mi to stokrát milejší, než když se jedinému našemu vojákovi něco stane.“
Vědí, o čem mluví.
Jako jedny z nejdůležitějších vlastností vyhodnotili čeští navrátilci z Afghánistánu váhu a pohyblivost obrněného vozidla. Považují je za významnější než výzbroj a balistickou ochranu. „Operační úkoly, s nimiž jsme tam jeli, byly trošku něco jiného, než když jsme je začali plnit. Zjistil jsem například, že země na 50 metrech přechází z pouště v zelenou zónu. Neprojede tam auto, které má osm nebo deset tun. Jsou tam mosty z křoví a z klacků. Britové do některých míst raději vůbec nezajíždějí, my s našimi toyotami jsme jediní, kdo tam projel. V současné době jsou nejčastější oběti, když po vás z velké dálky střílejí z těžkých kulometů, bezzákluzových kanonů nebo dálkově odpalují protitankové miny. Nárůst počtu útoků je o dvě třetiny vyšší než v roce 2006. Jsem rád, že se v Praze za nás někdo postavil a je schopen nám v relativně krátké době zajistit ochranu. Byl jsem na pohřbech často,“ vzpomíná voják SOG, kterého nelze jmenovat. „Iveco nám vyhovuje nejvíc, víc než eagle. Neříkali jsme, kupte nám auto, od začátku říkáme, kupte nám iveco. Má odnímatelnou balistickou ochranu, takže v případě potřeby se dá hmotnost vozu ještě snížit. Když zapadne, standardně se povolá vrtulník, který ho vytáhne a odnese. To je u iveka vyzkoušené. V Afghánistánu jsou jiné podmínky než před půl rokem v Iráku. Potřeba konkrétních aut vznikla až letos na jaře,“ doplňuje jeho kolega ze SOG. „Ano, jsou auta chráněná víc nebo míň, a pak máte nějaký highlight, jako je třeba izraelský Golan. Ale když zapadne, což v terénu, o kterém vojáci mluví, hrozí, rozstřílejí ho, ať pancíře má nebo nemá,“ dodává Barták.
BOX:
Kde končí legrace
Hned šestý den po příjezdu na základnu jsme šli do akce. Až v operacích si na mnohé vzpomenete. Hodily se zkušenosti z Bosny a dalších misí. Když jsme se setkávali s nástražnými minovými systémy, měli jsme možnost rozpomenout se na to, že místní atentátníci dávají pět, šest min pod sebe, líčí velitel mise Petr Krčmář působení české jednotky SOG v Afghánistánu. „Často rozvodněné řeky. Bažiny. Kamenitá pohoří. Neskutečně rozlehlé roviny. Horka dosahující až 75 stupňů Celsia na slunci. Ve stanech s klimatizací se občas daří dostat teplotu na čtyřicítku.“
Při každém přesunu po nebezpečných afghánských komunikacích se počítá s tím, že minimálně část techniky se do cíle nedostane, a mnohdy dochází i ke ztrátám na životech. Za půl roku působení českého kontingentu SOG v Hilmandu tam Britové ztratili přes dvacet mužů. Češi zatím měli štěstí.
