Riziko se skrývá v privatizaci a tendru na UMTS
Skutečnost, že ministerstvo financí letos hodí na trh dluhopisy za více než padesát miliard korun, vyvolává u řady obchodníků a analytiků otázku, zda se takový objem papírů vůbec podaří upsat. Před koncem tisíciletí se totiž projevila nasycenost trhu, když potřeba nových peněz pro státní kasu vytlačila výnosy čtyřletých a delších papírů nad sedm procent. Mnozí přitom poukazují na fakt, že omezenou domácí poptávku asi nedoplní žádná zahraniční. Přesto zatím vypadá situace optimisticky. Ministerstvu financí by se mělo podařit své bondy bez problémů udat v případě, že vláda dodrží privatizační záměry a prodá licenci na UMTS. Konec radosti. Dluhopisový trh provázel v minulých letech spíše problém s nabídkou. „V České republice do těchto papírů investuje zhruba dvaadvacet bank. Ty měly donedávna přebytek likvidity a vytvářely poptávku, díky níž se emisemi obligací daly relativně levně získávat peníze, říká Pavel Čech z ABN Amro. V první polovině roku 2000 ale začaly výnosy z relativně mrtvého dluhopisového trhu růst. Nové papíry nabídly vyšší úroky a ceny naopak stagnovaly, případně klesaly. Důvodem nebylo nic jiného než emise k zalátání stále se rozšiřující díry ve státních financích. Loni v květnu se aukce tříletých bondů upsala jen s minimálním převisem poptávky. Investoři zkrátka na výnos okolo 5,5 procenta moc zvědaví nebyli. V srpnu se nečekaně podařilo další emisi výrazně přeupsat, avšak obchodníci si předávali zprávu o tajné dohodě mezi ministerstvem a jediným velkým investorem, který se o úspěch postaral. V září se trh vrátil k medvědí náladě a opět usnul. Dokladem byla zářijová aukce tříletých vládních dluhopisů s výnosem 6,9 procenta. Tři čtvrtiny celé emise, tedy dluhopisy za 3,7 miliardy korun, skoupilo samo ministerstvo financí. Na výrazný pesimismus trhu upozorňovala Patria Finance na svých internetových stránkách. „Poslední dva měsíce se na trhu nic nedělo, uvedl v té době pro týdeník EURO Martin Rosický ze společnosti Conseq Finance, největšího obchodníka s dluhopisy na našem trhu. Šance s otazníkem. V zásadě panuje shoda v názoru, že možnosti domácí poptávky jsou už vyčerpány. „Zahraniční investoři přitom nemají moc důvodu směřovat do České republiky. V kategorii stejného rizika totiž jiné trhy nabízejí vyšší výnosy, podotýká Čech. Za této situace se všude diskutuje o šancích ministerstva financí upsat v letošním roce další výrazný objem. Současný emisní kalendář předpokládá pro rok 2001 nově emitovat středně a dlouhodobé papíry za 53 miliard. Z toho ale 34 miliard představuje znovuotevření emisí, o jejichž úspěchu bude rozhodovat výnos. Pouze za devatenáct miliard má na trh přijít nových bondů. O ty se navýší celková nabídka zřejmě celého trhu, neboť podnikových obligací moc nepřichází a stát hraje na trhu dominantní roli. „Pokud se uskuteční privatizační představy, neměly by být s bondy žádné problémy, protože by nebylo nutné dávat na trh nové emise nad rámec nynějšího plánu, tvrdí například Martin Hlušek z České spořitelny. Fond národního majetku počítá pro rok 2001 se zhruba 130 miliardami z prodeje Českého Telecomu, Českých radiokomunikací a Komerční banky. Pokud se to podaří, dodá do veřejných rozpočtů asi 110 miliard. V takovém případě nebude nutné emitovat více obligací, než se zamýšlí. Z velkých „českých bank se proslýchá, že jen čtyři největší peněžní domy mají na začátek milenia nachystáno třicet miliard volných finančních prostředků, jež chtějí investovat především do bondů. Navíc se předpokládá, že v bondech skončí i případné příjmy, jež ČSOB připlynou z prodeje vybraných aktiv Investiční a Poštovní banky Konsolidační bance, a teoreticky i výnosy Komerční banky z realizace záruk státu za některá aktiva. Přinejhorším do Evropy. Podmínkou bezproblémového vývoje je ale uskutečnění privatizačních záměrů. Privatizace Komerční banky běží a vládou schválené garance ji mohou jen usnadnit. České radiokomunikace se nezdají tak lákavé jako dříve, ale snad je někdo koupí. U Telecomu bude asi rozhodující, zda se podaří „očistit budoucího majoritního akcionáře od povinného odkupu akcií. „Pokud se taková cesta najde, mohla by cena dosáhnout až pětapadesáti miliard, odhaduje Hlušek. Větší riziko než v prodeji státních účastí ale může být v aukci na licenci UMTS. Z té vláda očekává dvacet miliard, zahrnutých v příjmech na příští rok. Krach podobné akce v Polsku ale naznačuje, že o licenci nemusí být mezi telekomunikačními firmami – vyčerpanými již zakoupenými licencemi a akvizicemi – patřičný zájem. Pokud by musel stát přijít s dalšími emisemi, odhaduje se, že by asi raději zamířil na evropský trh a vydal eurobondy. „Obávám se však, že takovému kroku by ČNB nebyla příliš nakloněna, varuje bývalý viceguvernér, nynější hlavní ekonom České spořitelny Pavel Kysilka. Tranše by totiž mohla zahýbat korunou a příliš rozkolísaný kurs vždy oslabuje vliv monetární politiky centrální banky.
