Ve finančnictví se začínají projevovat změny, které už obrátily naruby mnoho jiných oborů
Bankovní služby budou za pár let existovat, banky možná už ne, uvítal mě nedávno namísto pozdravu hlavní ekonom významné bankovní skupiny, a nastolil tak agendu naší snídaně. Namísto nesmyslného spekulování o tom, zda růst ekonomiky bude o desetinu vyšší nebo nižší, než je tržní konsenzus, jsme se pustili do diskuse o věcech, které stále v našem tradicionalistickém středoevropském rybníčku nepatří k tématům hlavního proudu, ale už hýbají zákulisím.
Potvrdil mi to i člen top managementu jedné z největších regionálních finančních skupin, který se mi loni v záchvatu frustrace svěřil, že zatímco je celý sektor v ohrožení, jeho kolegové z vedení se tváří jakoby nic. „O to větší pecku dostanou,“ vypointoval svůj monolog, na nějž jsem si během zmíněné snídaně několikrát vzpomněl.
Mnozí respektovaní investoři teď očekávají, že čím dál tím přenosnější a výkonnější hardware v kombinaci se stále dostupnějším, uživatelsky komfortnějším a zároveň bezpečnějším softwarem postaví na hlavu zažitý obchodní model bank podobně, jako se tomu stalo v dalších oborech. Vždyť největším globálním přepravcem se už stal Uber, který nevlastní ani jeden vůz; největší mediální skupinou Facebook, který neprodukuje ani čárku vlastního obsahu; a největším poskytovatelem ubytovacích služeb na světě Airbnb, tedy firma, která nevlastní ani jednu postel. Jistě, v konzervativním a za vysokými zdmi protekcionismu chráněném světě financí jsou změny pomalejší. To ale zdaleka neznamená, že za hradbami už není slyšet polnice.
Sex, drogy a bitcoin Takový bitcoin má sice stále v očích většiny příchuť sexu, drog a rokenrolu, ale technologie, na níž stojí, už zapouští kořeny v mainstreamu.
Potvrzují to i velké banky jako JP Morgan, které podstatu kryptoměn nejenže zkoumají, ale některé technické finesy urychleně patentují. Cílem přitom může být jak snaha oddálit poločas rozpadu světa financí, jak jej známe, tak i plán prosadit se ve světě zítřka, kde budou mnohá paradigmata díky technologiím patřit do učebnic historie a bankéři na ně budou se slzou v oku jen vzpomínat. Příkladem mohou být přeshraniční převody peněz, na něž se teď čeká několik hodin až dní a za něž si banky nechávají platit vysoké jednotky až desítky procent. Bitcoin a jeho příbuzný toto mění.
Díky kryptoměnám je možné převést peníze přes půlku světa za pár minut a centů. Potvrzuje to i můj berlínský soused, který má do internetového rebela tak daleko, jak to jen jde. Hraje podle pravidel, jen odmítá některé absurdity finančního monopolu. Proto nedávno výdělky, které generuje v New Yorku, začal převádět na bitcoiny a ty následně mění za eura. Rychle, levně, bezpečně (vše dělá okamžitě a kurzová ani bezpečnostní rizika ho moc netrápí) a navíc legálně, neb vše poctivě daní. Jediný, kdo by tak mohl být nespokojený, jsou banky na obou březích Atlantiku, které přišly o nepatrnou část zisků.
Barista-bankéř Proč by se ale můj soused a jemu podobní měli zastavit u jedné služby, proč by nemohli vygumovat banku ze svého života úplně? Většina lidí v západním světě už ve své pobočce nebyla, ani nepamatuje; a pokud si to vybaví, zřejmě si též vzpomene, že nešlo o příliš příjemnou zkušenost. A právě toho se chytají technologické společnosti jako Google, ale i firmy, od kterých by nikdo nic podobného nečekal. Příkladem je Starbucks, kavárenský řetězec, který by se podle nedávných spekulací mohl stát i retailovou bankou.
Premisa, na níž tyto zvěsti stojí, je jednoduchá a úderná zároveň: zatímco svého bankéře, pokud člověk s běžným účtem nějakého má, zná v současném světě přelidněných a uspěchaných poboček jen málokdo, se svým baristou, kterého vídá každý den, si často i tyká. Přitom právě mezilidský vztah a důvěra jsou hodnotou, která se ve světě financí tradičně vyvažuje zlatem.
Jistě, podobná změna si vyžádá čas, svět financí mění kurz stejně rychle jako zaoceánské
tankery. Dvojnásob to pak platí o „rakouskouherském prostoru“, kde stále až nebezpečně mnoho lidí nechává své peníze prodělávat na spořicích účtech a hitem investorů jsou termínované vklady a jejich ekvivalenty. Na druhé straně tektonický pohyb bezpochyby nastal a předstírat, že se nic neděje, to nezmění. I když nepatříme mezi early adopters, rozhodně se dříve či později mezi adopters zařadíme. O to spíš, že nadávky na vysoké poplatky a ochota utrácet za chytré telefony se vším, co k tomu patří, zde patří k folkloru. Nejspíš právě na to ostatně vsadila skupina PPF, když koupila O2, jinými slovy přímý komunikační kanál k milionům domácností. Těm najednou může nabídnut cokoli od levnější energie po pohodlnější bankovní služby, a to jen tak mezi řečí a v jednom balíčku.
Německá energetika z výše popsaných důvodů už zažívá revoluci, obchodní modely, na nichž pohodlně stáli tamní giganti, se bortí. Něco podobného se brzy může stát i v Česku, kde na zavedené značky může vybafnout konkurence z nečekaných míst. Prkenní manažeři i spotřebitelé pak budou mluvit o tom, že je to „pecka“. Jen druhá skupina ji ale bude oslavovat. l
Takový bitcoin má sice stále v očích většiny příchuť sexu, drog a rokenrolu, ale technologie, na níž stojí, už zapouští kořeny v mainstreamu. Většina lidí v západním světě už ve své pobočce nebyla, ani nepamatuje; a pokud si to vybaví, zřejmě si též vzpomene, že nešlo o příliš příjemnou zkušenost.
O autorovi| Roman Chlupatý * spolupracovník redakce
