Ministr průmyslu a obchodu chce ke sloučeným firmám Čepro a Mero přikoupit podíl v ropovodu TAL a České rafinérské
Šéf resortu průmyslu a obchodu Martin Kuba není žádný troškař. Minulý týden oznámil, že má v úmyslu vybudovat velký státní petrochemický gigant. Svůj plán hodlá uskutečnit v několika fázích. Na začátku se počítá se sloučením státních podniků Čepro a Mero. Druhá ze zmíněných firem vlastní ropovody na území České republiky a centrální ropné tankoviště v Nelahozevsi.
Klíčovým byznysem Čepra je zase skladování, distribuce a obchod s ropnými palivy. Společnost současně s tím provozuje i síť čerpacích stanic EuroOil.
Přikoupíme rafinerie Ve druhé fázi budování petrochemického uskupení Kuba kalkuluje s tím, že stát přikoupí podíl v České rafinérské a ropovodu TAL. Ten je jednou z alternativních přepravních cest pro ropu místo slavné Družby. „Pokud chceme petrochemický průmysl v Česku zachovat, musíme vrátit do hry státem vlastněnou společnost,“ komentoval svůj plán v médiích Kuba.
Jak ministr předpokládá, vzniknout by měla obdoba energetického koncernu ČEZ s působností v oblastech přepravy, zpracování a skladování ropy. „Z dnešního pohledu nebylo šťastné, že se stát zbavil vlivu v rafineriích. Ukazuje se, že je to strategická oblast, podobně jako výroba elektřiny,“ sdělil Martin Kuba Lidovým novinám.
Zatím nejžhavějším kandidátem na post šéfa nově vniklého kolosu je dle informací týdeníku Euro Pavel Šenych, který od letošního roku pracuje na ministerstvu průmyslu a obchodu jako vedoucí oddělení kapalných paliv a zástupce ředitele odboru. Šenych před příchodem na ministerstvo dlouhá léta působil jako šéf společnosti Shell Czech Republic.
Týdeník Euro v této souvislosti poslal na ministerstvo průmyslu a obchodu několik dotazů. Kromě jiného se týkaly případného jmenování Šenycha šéfem nově vzniklého petrochemického koncernu či kdy by měla firma nejpozději vzniknout. Odpovědí se ale ve stanoveném termínu nedočkal.
Ale zpět k ministrovým plánům. Jejich uskutečnění nebude jednoduchou záležitostí.
Nejprve musí přesvědčit o správnosti svých vizí kolegy z vlády, týdeník Euro však má informace, že ti jsou poněkud zdrženlivější.
Kupříkladu ministr financí Miroslav Kalousek se domnívá, že se jedná o zajímavý plán, který má nejen svoji logiku, ale i rizika. A je přesvědčen, že bude nutné o něm na vládě a radě ekonomických ministrů vést širokou diskusi. „Někteří ministři jsou proti těmto plánům. Obávají se, že se z nově vzniklého podniku stane další odkladiště penzionovaných politiků. Dávají přednost propojení Čepra s Českou rafinérskou a užší spolupráci s některým investorem z oboru,“ sdělil zdroj blízký vládě.
Nic nového Nápad sloučit Mero a Čepro ostatně není žádnou novinkou. V minulosti se o něm jednalo několikrát, a to na mnoho způsobů. V jednom z plánů se dokonce počítalo i s tím, že by se ke dvěma firmám „přihodila“ Správa státních hmotných rezerv. Se zatím posledním návrhem na sloučení obou firem ale dle zdrojů týdeníku Euro nesouhlasil šéf Čepra Borovec. Ten podobné nápady považoval za přežité a synergie vzniklé spojením firem Čepro a Mero za málo přínosné.
Místo toho údajně prosazoval propojení Čepra s některou z rafinerských společností.
Tuto variantu před časem podporovali i premiér Petr Nečas a ministr Kalousek. Státní firma by si v takovém případě vyměnila s majitelem rafinerií akciové podíly nebo obchodní aktivity. Právě skutečnost, že u ministra Kuby nezvítězila tato varianta, měla přispět k tomu, že Borovec v Čepru neprodloužil svoji manažerskou smlouvu a na konci roku ve firmě skončí.
Stát přitom musí další budoucnost Čepra relativně rychle vyřešit. Firma je sice stále velmi zisková, Borovec ale uvádí, že hospodářského zenitu dosáhla již v roce 2010. Má to několik důvodů, k nimž mimo jiné patří velká konkurence na trhu s pohonnými hmotami. Pokud ve firmě nedojde k nějakým zásadním změnám, její propad v hospodaření se může v následujících letech prohloubit.
Otázkou proto zůstává, jaký plán na další restrukturalizaci českého ropného průmyslu se podaří prosadit. Možná bude Kuba v prosazování svých plánů úspěšnější než jeho předchůdci. Jak již ale bylo řečeno, jednoduché to nebude mít ani u aktivit, které spadají výhradně do rozhodovacích pravomocí české vlády.
Moc vlastníků Ještě složitější bude naplnění druhé fáze projektu, tedy přikoupit petrochemickému celku podíly v ropovodu TAL a České rafinérské. Šéf Mera Jaroslav Pantůček přibližně před rokem tvrdil, že část majitelů ropovodu požaduje, aby se vyrovnaly podíly jednotlivých firem podle toho, jaký poměr z celkového množství ropy přepravují. To by mohlo otevřít přístup Mera k nákupu podílu v ropovodu do deseti procent.
Jednání o koupi se měla zásadním způsobem posunout v loňském a letošním roce, k ničemu podobnému ale doposud nedošlo.
Největším akcionářem ropovodu TAL je společnost OMV s pětadvaceti procenty, druhým nejvýznamnějším podílníkem je firma Shell se čtyřiadvaceti procenty (viz Kdo vlastní TAL). Tím ale výčet větších vlastníků končí, další podíly jsou rozdrobeny mezi několik menších akcionářů.
„Jako komplikovaný problém vnímáme především to, že v TAL je příliš mnoho majitelů, kteří jsou nejen vlastníky ropovodu, ale i regionálních rafinerií v Rakousku či Německu. Jejich obchodní zájmy na trhu s ropnými produkty v této části Evropy jsou proto přirozeně odlišné či přímo protichůdné, než jsou zájmy Mera a České republiky, respektive českých rafinerií. Ty pro vlastníky ropovodu TAL představují konkurenci na trhu,“ vysvětluje hlavní ekonom společnosti Slovnaft Marek Senkovič. Jinými slovy, na regionálním trhu s ropnými produkty panuje značně napjatá atmosféra. I kvůli klesající spotřebě pohonných hmot většina rafinerií skončila loňské hospodaření se ztrátou. Lze proto jen stěží předpokládat, že podnikatelé, kteří současně ovládají i podíly v ropovodu TAL, budou své nově vznikající konkurenci v Česku dobrovolně usnadňovat situaci.
„Pokud by Česko, respektive Mero, navzdory současnému stavu podíl získalo, bylo by to ve prospěch tuzemských konečných spotřebitelů, pro které je TAL jedinou existující alternativní cestou dovozu ropy místo Družby,“ dodal Senkovič.
Co chystá Shell?
Stejně složité může být i získání podílu v České rafinérské. Ve firmě ovládá 51,22 procenta akcií společnost Unipetrol, italská firma Eni 32,445 procenta a společnost Shell 16,335procentní podíl. Na trhu již několikrát kolovaly informace o tom, že Shell hodlá své aktivity na českém trhu utlumit. Součástí tohoto plánu měl být i prodej podílu v České rafinérské. Shell údajně na toto téma jednal s několika zájemci, kromě jiných i s firmou Lukoil. Zvěsti
o chystaném prodeji se ovšem nikdy nepotvrdily.
Jedno je ale jisté. Nový spolumajitel by České rafinérské zcela jistě pomohl. Odborníci jsou toho názoru, že společnost je již několik let notně podinvestovaná a potřebuje stovky milionů na svoji modernizaci. Brání jí však nejen neshoda akcionářů České rafinérské, ale údajně i polská společnost PKN Orlen, majoritní majitel Unipetrolu. Firma si totiž dle některých kuloárních informací se svojí investicí v České republice neví moc rady. Je tedy možné, že právě to zvyšuje šance českého státu na zisk významnějšího podílu v České rafinérské.
Největším kandidátem na post šéfa nově vzniklého celku je údajně Pavel Šenych Kdo vlastní TAL Akcionářská struktura ropovodu (v %)
Conoco-Phillips Total
pramen: TAL
O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz
