Glosy postaršího technokrata
Nevím, jestli patříte mezi ty, kteří s vidinou bezpracné stamilionové výhry sázejí. Přestože matematika jasně říká, že větší část vsazených peněz odpluje na daně a zisky sázkových společností, sází kolem 25 procent populace. Tohle číslo je poměrně konstantní bez ohledu na ekonomické, politické, osobní a jiné problémy. Teď se zdá, že fenomén sítě zahýbal i s touto konstantou. Díky možnosti sázení on line z domova narostl sázkový trh o mnoho procent. Není to jen přerozdělování zisků z tradičních sázkových a loterijních společností, ale skutečný nárůst. Online prý sázejí čtyři procenta Čechů. Tohle číslo bude větší, protože ne všichni to z různých důvodů přiznávají. Všude na světě probíhá lítý legislativní a lobbistický boj o pravidla a regulaci online sázení. Spojené státy třeba zakazují svým občanům online sázet. Snaží se postihnout i sázkové společnosti ze zahraničí, které umožňují občanům USA sázet z domova. Není to jednoduché, v mezinárodní arbitráži nedávno prohrály dva spory v Karibiku s oblíbenou základnou gamblerských společností. Svobodu jakéhokoli podnikání zřejmě nebude jednoduché omezit.
Jak to vypadá u nás? Na internetu operuje řada zahraničních společností, kde Češi mohou vsadit téměř na cokoli. Sázení je atraktivní, protože je pohodlné a umožňuje operativně sázet i na to, co je v reálném světě obtížně uskutečnitelné – kdo střelí první gól v utkání, které právě sledujete a podobně. Variace jsou nespočetné, a trh tak samozřejmě roste. Navíc díky menším nákladům provozovatelů se sázkařům vrací více peněz. Stát s tím má problémy. Zahraniční subjekty neplatí daně a těžko se dají vypátrat. Sazce klesají zisky, což pro prázdnou státní kasu ani pro tento státní podnik není dobrá zpráva. Oficiálně je u nás online sázení v „šedé zóně“. Ministerstvo financí, které vydává a spravuje licence sázkových společností tvrdí, že licence na online sázení nevydalo, protože žádný ze subjektů přesvědčivě nedokázal, jak zabrání sázení osobám pod 18 let. Druhým argumentem bývá „praní špinavých peněz“. Když se na oba důvody podíváme zblízka, moc neobstojí. Mládež pod 18 let bez problémů sází už teď. Tento fenomén rozhodně není kontrolován ani tak jako nalévání alkoholu. Navíc pro sázení online nepotřebujete hotové peníze, ale bankovní účet nebo kreditní karty, a tohle teenageři u nás zatím moc nemají. Na síti mají také bezproblémový přístup k pornu a i MySpace začíná mít problémy s pedofily. Praní špinavých peněz má smysl jen ve velkém, a tudíž je stejně snadno zjistitelné jako podezřelé bankovní operace. Skutečným důvodem je spíše lobby dosavadních držitelů licencí. To ovšem vypadá na souboj s větrnými mlýny. Nebylo by pro stát jednodušší povolit online sázení a vybírat provozní poplatky? Takhle jednoduše, dobrovolně odevzdaná daň z lidské slabosti nebo hlouposti se jinak obtížně nahrazuje (více strana 56) .
