Společnost
Už jsme si zvykli: vše je na prodej. V poslední době i jména stadionů. Sazka si arénu postavila sama, takže jménu se nikdo nedivil. Když se ale tradiční stadion Sparty v Praze na Letné přejmenoval na Toyota Arenu, skoro nikdo ani nehlesl.
Nejinak je tomu i v sousedních zemích, zvláště v Německu, kde se chystá mistrovství světa ve fotbale a do stadionů bylo třeba investovat. V Hamburku se tradiční Volksparkstadion přejmenoval na AOL Arena, v Hannoveru Niedersachsenstadion na AWD Arena… Kus tradice je prodán jako reklamní plocha a prodej jmen se šíří jako řetězová reakce.
Symbolický rozměr pro intelektuály v Německu dostal prodej stadionu v Hamburku, protože byl zaplacen z daní tamějších občanů. Těch se ale nikdo na nic nezeptal a najednou se má stadionu v Lidovém parku říkat AOL Arena. Veřejně přístupná smlouva obsahuje klauzuli, podle které provozovatel dostane své peníze jen tehdy, bude-li nové jméno dostatečně často používáno v médiích. Závažnější by bylo, napsal renomovaný Die Zeit, kdyby byla na AOL Arena přejmenována tamější stanice metra. Tak daleko se zatím nedospělo, ale jak píše Hanno Rauterberg, jedno je jisté: Občan ztrácí své tradiční sémantické prostředí. Je znásilňován. My to známe moc dobře jak z doby německé, tak i sovětské okupace, kdy nám byly tradiční názvy ulic násilně uloupeny. V současné době se děje po celé Evropě něco podobného pod rouškou privatizace. Privatizace jmen znamená odnětí veřejného tradičního jazyka, tedy i paměti.
Ještě výrazněji je posun vidět v Berlíně, kde má dojít k rekonstrukci státního zámku za pomoci privátních peněz - v nadzemních podlažích má být hotel a umělecké sbírky, které tam byly dodnes umístěny, se mají přestěhovat do podzemí. Podle Die Zeit „nic neukazuje zřetelněji rozdělení moci mezi veřejným a privátním sektorem: investoři mají nárok na přepychová patra a veřejnost na suterén“.
Stát již není pánem svého domu a stává se jen podnájemníkem. Jenže v demokracii není možné vidět stát jako nepřítele, protože stát jsou de facto občané a všechny jeho instituce, majetky, peníze vybrané z daní a naše politická rozhodnutí, zákony, a tudíž i naše vůle. Stát je správcem a měl by jím asi zůstat. O tom by se mělo i v Čechách a na Moravě začít diskutovat dřív, než někoho napadne zprivatizovat městské čtvrti či celá města. I to už tady ale bylo, ze Zlína se stal Gottwaldov. Nebo si dovedete představit, že by se Plzeň jednou jmenovala Pilsner Urquell a Nošovice Hyundai?
