První scéna připravuje operu o olympijském vítězství hokejistů
Místo árie Vaška árie Haška. Nebo vybroušený duet Jágra s Růžičkou, mužský sbor držící se kolem ramen při trestných stříleních. I takové nečekané hudební zážitky může přinést nová česká opera, jejíž premiéru plánuje Národní divadlo na 8. dubna příštího roku.
Šest let po zápisu do sportovní historie se zřejmě čeští hokejisté, kteří vyhráli zimní olympiádu v Naganu, zapíšou i do historie dramatické hudby. Opera Národního divadla plánuje inscenaci, která nese pracovní název Nagano. Inspirací byl právě úspěch českých hokejistů v roce 1998.
Smolka, Dušek, Šípek.
„Prvotní nápad vznikl při hovorech s Jaroslavem Duškem, ve kterých jsme se shodli, že hokej je i pro operu velmi zajímavé téma. Kolem naganského vítězství se navíc vytvořila jakási novodobá mytologie,“ tvrdí Jiří Nekvasil, šéf Opery Národního divadla. „Přišlo nám, že hokej jako sport i kruhy kolem něj jsou velmi hudební. Příprava na zápas připomíná rituál, vřava na stadiónu nebo v tomto případě slavný naganský návrat, v tom všem je prostě hudba,“ dodává. Hudbu zkomponoval Martin Smolka, herec Jaroslav Dušek napsal libreto, designér Bořek Šípek je autorem scény. Zatímco tvůrci opery jsou tématem nadšeni, nezainteresované experty z hudební branže nápad poněkud vyvádí z míry. „Nelze hodnotit bez konkrétního díla. Nagano může být vynikající záležitostí stejně jako okázalým nesmyslem,“ tvrdí Josef Herman, operní kritik Divadelních novin. „Nicméně takový projekt je v operním divadle, přinejmenším v tuzemském, naprosto výjimečný.“ Mírně šokovaně se o tématu vyjadřují i lidé z muzikálové branže, která je tématicky přeci jen poněkud volnější. „Zpracovávání podobného tématu mne nikdy nenapadlo. A abych pravdu řekl, nemám ani ponětí, jak bych něco podobného dělal,“ tvrdí autor muzikálu Kleopatra a zpěvák Michal David.
Tajemná pointa.
Tvůrci plánují děj opery rozdělit do tří pomyslných třetin. V první by se měla odehrát příprava na zápas, v prostřední pse odehraje finálové utkání olympjského hokejového turnaje a poslední třetina bude věnována závěrečnému ceremoniálu. „Představení by zároveň mělo mít i překvapivou pointu, kterou bych ovšem nerad prozrazoval,“ nastiňuje Nekvasil. Pěvci nejenže na jevišti nebudou bruslit, ale zřejmě se zřejmě se nebudou ani navlékat do dresů. „Všechny postavy jsou určitou předlohou, nepůjde o absolutně realistické zobrazení,“ prohlašuje Nekvasil s tím, že Národní divadlo tak nebude muset kupovat autorská práva na něčí životní příběh, což by operu zřejmě prodražilo. „Podobizny se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem například pro umělecké účely,“ tvrdí Petr Přehnil, odborník v oblasti autorských práv. „Pokud tedy zpracování nepoškodí zájmy osoby, kterých se týká, není souhlas nutný. Nicméně přesto bych si jako scénárista nechal scénář schválit žijícími postavami právě proto, aby se předešlo možným žalobám o ochranu osobnosti.“
Čeká se na hokejisty.
Přes plánované umělecké hodnoty nicméně tvůrci přiznávají, že dalším hlavním záměrem zpracování hokejového tématu je přitáhnout do hlediště diváky, kteří operu obvykle nevyhledávají. „Aby se operní žánr mohl vyvíjet, aby získal nové diváky, musí hledat nová témata, třeba taková, která se dříve zdála nerealizovatelná,“ tvrdí Nekvasil. Přiznává, že návštěvnost soudobých oper je v porovnání s klasickými díly zhruba o třetinu nižší, ale v případě Nagana počítá se zvýšeným zájmem. „Doufáme, že to téma vzbudí pozornost, jak diváků, tak médií a třeba i sponzorů. Navíc by určitě bylo zajímavé, kdyby se na inscenaci přišli podívat třeba i hokejisté, kteří by v době premiéry měli v Praze hrát zápasy ministrovství světa,“ rozkrývá plány Nekvasil. Pětadvacet hokejistů i několik členů realizačního týmu nicméně hlediště nenaplní, zájem dalších diváků odhadují odborníci jako velmi nízký. „Obávám se, že publikum - ať tuzemské nebo zahraniční - hledá v Národním divadle jinou operní produkci,“ konstatuje Herman. Názory lidí z Národního divadla jsou však v souvislosti s „hokejovou operou“ optimistické. „Byli bychom rádi, kdyby se z Nagana stala jakási novodobá kultovní opera, jak dnes například chápeme Smetanovu Libuši,“ tvrdí dramaturg Opery Národního divadla Pavel Petráněk.
Riziko.
„Soudím, že projekt s podobným tématem si může z finančního hlediska dovolit jenom státní nebo městská scéna,“ otevírá finanční otázku Oldřich Lichtenberg, který se podílel například na produkci muzikálu Johanka z Arku. „Pro soukromníka je prostě riziko spojené s inscenací tohoto tématu, který navíc už není až tak aktuální, příliš velké.“ „Náklady na inscenaci opery Nagano se pohybují v cenových relacích, které jsou pro soudobou operu obvyklé,“ říká k financím Nekvasil. „Jde o jednociferné miliony, přesnou cenu nicméně uvést nedokážu, část práce totiž vykonávají externisté.“ Další snížení nákladů si Národní divadlo slibuje od snahy vyvézt představení i na scénu některého zahraničního operního domu.
