Zdá se, že uplynulý rok bude přejmenován
Tento rok ukázal, jak ošidné je předvídat. Na jeho počátku analytici tvrdili, že o úspěšnosti nového amerického prezidenta George Bushe rozhodne výkonnost americké ekonomiky. Další jistotou byla pozorovatelům údajná Bushova neschopnost zorientovat se ve světovém dění. Ani jeden z oněch dvou nejčastějších odhadů nevyšel. Vojenská kampaň v Afghánistánu dává Američanům zapomenout i na ekonomickou recesi a co se světové politiky týká, Bush v sobě nalezl vůdce. Některé komentáře amerických médií ke konci roku dokonce blahořečily volebnímu výsledku. Al Gore by se podle nich ve válce osvědčil hůř než George junior. Přes minulý neúspěch odvážných věštců se objevily nové předpovědi, a ještě smělejší. Rok 2001 je prý dramaticky rozdělen 11. zářím. Po útocích na New York a Washington svět prý už nikdy nebude jako dřív. Tento jednoduchý a svým způsobem přepjatý závěr jsme se pokusili problematizovat (EURO 39/2001). Ptali jsme se, co je to svět. Neboť v jistém smyslu „svět“ nevydrží být týž ani jedinou vteřinu. Na cestě vyschla louže; praskla větev stromu. „Svět“ je proces a nelze jej zastavit, zachytit, popsat, objektivizovat - a tudíž ani změnit. Protože: změnit vůči jakému stavu? V jiném smyslu může být „svět“ třeba výsledkem zkušenosti jednotlivce. Nebo skupiny lidí. Objev Ameriky změnil svět jak Evropanům, tak obyvatelům, kteří do té doby v Novém světě žili. Svět se změní dítěti, které jde poprvé ze školy samo domů. Čili opět: neustálá změna. V tomto případě ji zachytit lze, ovšem není ničím vzácným.
Národní zájmy neustoupily.
A tak jsme se ptali: jaký svět se po 11. září změní?
Brutální teroristické útoky v New Yorku a Washingtonu určitě změnily svět konkrétních lidí a rodin. Rodin obětí, ale i svědků, sousedů, či televizních spoluobčanů, ať jsou odkudkoli. Terorismus přivodil jiné chování států v některých detailech; obchodních, bezpečnostních, diplomatických. Ale určitě se nezměnil svět strategického, velmocenského uvažování, nepřestalo se myslet v kategoriích národních zájmů. Vše, co se stalo 11. září a po něm, odehrálo se ve světě, který je v podstatě stále stejný. Je to svět historický, svět kontinuity, svět příčin a následků. Onen fanatický útok byl z tohoto světa - a se vším všudy.
Ze stále stejného světa jsou ostatně i některé zajímavé jevy, které protiteroristická kampaň přinesla. Například: zájem veřejnosti v mnohých západních zemích o islám. Krátce poté, co George Bush, Tony Blair a další politici vyhlásili válku terorismu, vyprodala knihkupectví euroatlantického světa Korán a mnohé naučné knihy týkající se islámu během několika dní. Znamená to snad, že všichni lidé Západu se nyní stanou odborníky na islám? Přijde zlatý věk porozumění? Nikoli. Šlo o konzumní reakci na dějiny, které jsou v představách lidí buď „zajímavé“, anebo jsou věcí „těch druhých“. Druhých, jejichž zvyky je třeba studovat a třeba i příště vylepšit. Že tento zájem vydrží jednu pouhou sezonu, je zřejmé. I přesto ale zdůraznil kulturní a náboženské předsudky chované vůči muslimům. Pocházejí snad ideové zdroje útoků z 11. září z Koránu? Je možné nalézt vysvětlení vztahů mezi křesťany a muslimy pouze studiem islámu?
Nevinný Západ.
Vykoupený Korán na Západě je důkazem, že Západ se nikterak necítí vinen. Vykoupený Korán ignoruje skutečnost, že podle studií byla většina národnostních a náboženských válek 20. století vedena z čistě mocenských nebo ekonomických důvodů. Národnost a víra hrály takřka výhradně roli zneužité a zástupné motivace.
Na právě popsaném nenacházím nového nic. Stejně tak i na médiích a jejich zájmu o dění za hranicemi vlastních zemí. Na médiích, která dnes vlastně určují, co je to svět:
Především americká média v posledních letech výrazně omezila počet svých zahraničních kanceláří, neboť se ve zpravodajství věnují především domácím událostem a tématům. Světové dění popisují především deníky New York Times, Washington Post, Wall Street Journal a Los Angeles Times, které ovšem i dohromady představují minoritu tištěné novinové produkce ve Spojených státech. A televizní stanice? Podle Tyndall Report věnovaly v roce 1989 tři hlavní americké televize 4000 minut zahraničnímu zpravodajství. V roce 2000 již jen 1300 minut.
Po 11. září se podíl zahraničních zpráv v amerických médiích zvýšil. Objevily se články obhajující smysl porozumění světu, ale již v listopadu majitelé médií varovali, že zahraniční zpravodajství je příliš drahé. Dlouhodobě se prý rozhodně neudrží. A tak i zde jsme svědky nepodstatné, krátkodobé nárazovosti. Svět po 11. září se nebude snažit porozumět sobě samému o nic hlouběji než před tímto datem. Ostatně: onen nárůst představovalo téměř výhradně zpravodajství z Afghánistánu a zemí s protiteroristickou kampaní spojených. Třeba o historických volbách v Kosovu se domnělý nový svět příliš nedověděl.
Ačkoli se zdá, že rok 2001 bude na nějaký čas přejmenován na rok „jedenáctého září“, svět po tomto datu neobjevil žádné téma, které dosud neznal. Snad se jen uviděl v nových souvislostech.
Jak vyřešit možný rozpor mezi kolektivní bezpečností a jednotlivcovou svobodou? Jak vyřešit vztahy mezi většinou a menšinou v rámci jedné společnosti? Jak se vyrovnat s tím, že svět je sice týž, ale mnohý?
Jak uspořádat jakoukoli zemi zvenčí?
Připojení a nepřipojení.
A tak dále a dále. A proto je dost dobře možné, že budoucnost světa ovlivní spíše to, co plulo skrze hranice dané leteckým terorismem:
Dvanáct zemí takzvané eurozóny se po celý rok připravovalo na zavedení společné měny euro, která nahradí národní měny a začne platit již 1. ledna 2002. Svět se elektronicky ještě více propojil; americký spisovatel Michael Lewis si v této souvislosti v bestselleru The Future Just Happened (Budoucnost právě nastala) povšiml mimo jiné toho, že je velký rozdíl mezi světem připojených a světem nepřipojených. Čína se stala členem Světové obchodní organizace a vyhrála soutěž o pořadatelství olympijských her. Politici a byznysmeni některých velmocí odmítli uvěřit vědcům, že Zemi hrozí globální oteplování. Poté, co byl přečten lidský genetický kód, pokračují pokusy v klonování, a to i lidských embryí - cíl vědeckých týmů, pěstování orgánů k výměně, je zatím podporován i politicky. Řada nejvyspělejších zemí včetně Spojených států a Velké Británie nedokáže již delší dobu řešit potíže školství, především základního a středního. Evropa se připravuje zřídit vlastní ozbrojené síly mimo struktury NATO. Stále se nedaří účinně bojovat s AIDS. Rusko se přiblížilo těsnějšímu formalizovanému spojení s NATO. Nemoc šílených krav poukázala na nepřirozené způsoby krmení skotu. Slobodan Miloševič pobyl část roku u soudu v Haagu a v Kosovu se uskutečnily svobodné volby. Zábava lidí dospěla k „reality TV“, jejíž nechtěnou metaforou se stala poprava atentátníka Timothy McVeigha.
Takto by bylo možné pokračovat velmi dlouho. Všechny děje roku 2001 jsou výrazem hlubších témat, která spočívají za nimi; témat, která jsou nějaký čas spíše těžko zahlédnutelná; témat, která se málokdy vejdou do stručných mediálních zpráv; a konečně témat, jejichž význam lze jen málokdy odhalit okamžitě. Proto nevěřím, že letošní rok bude nutně spojován s jedenáctým zářím navždy. Letos mohla začít naše úplně jiná budoucnost - třeba v březnu. Kdo ví.
