Globální kapitálově silný český podnik je jen snem
Významným faktorem, který působí v rámci celosvětové globalizace podnikání, je akvizice, moderní pojem současného podnikatelského světa. Nakupující firma (akviziční) zůstává a přebírá veškerá aktiva a pasiva převzaté (cílové) firmy, která přestává existovat. Někdy se stává cílová firma dodatečnou nebo částí dodatečné mateřské společnosti. Svým způsobem nepřímou formou akvizice můžeme charakterizovat odkup daného podniku vlastním managementem.
Důvody pro akvizice podniků se odvíjejí od zvyšující se konkurence a globalizace na světových trzích. V minulosti se evropské firmy spojovaly, aby především diverzifikovaly svou podnikatelskou činnost. V současné době jsou akvizice zaměřeny na posílení základní činnosti podniku a zajištění rozhodujícího postavení v celosvětové soutěži. Platí pravidlo, že kdo chce obstát a přežít, musí dosáhnout kritické velikosti.
Výhody akvizice.
Důvody pro integraci firem z pohledu celosvětové praxe jsou následující: vykupování konkurentů, dosažení kritické velikosti, vytváření daňových štítů, obsazení trhů, získání levné pracovní síly a v neposlední řadě akviziční firma očekává určitá zvláštní aktiva. Mezi tato aktiva patří dobrá vzdělanost, vysoká odbornost dělníků, podnikatelská kultura a vstřícné zacházení ze strany vlády a úřadů. Všechny tyto faktory vytvářejí výhody akvizice a koncentrují se do jejího základního poslání, kterým je zvyšování hodnoty akviziční firmy.
Základní efekty akvizice lze spatřit na straně výnosů a nákladů společnosti o ni usilující. Výnosy souvisí s rozšiřováním tržního podílu či rozšiřováním kapacity o převzatou firmu. Nákladová strana souvisí s přenášením výroby do zemí s nižšími náklady na pracovní sílu nebo se zdaněním v jednotlivých zemích světa. Specifickou může být akvizice zaměřená na upevnění pozice na trhu vůči svým konkurentům.
Minusy.
Stinné stránky akvizice lze rozčlenit z vnějšího a vnitřního pohledu. Z vnějšího pohledu jde o to, že samotná koncentrace formou sloučení a převzetí může nést zábrany ve snižování cen produktů. Důsledkem určité nadvlády podniků je skutečnost, že ceny nejsou stanovovány tržními, tedy konkurenčními tlaky. Z tohoto pohledu dochází ke značné angažovanosti „protimonopolních úřadů“ ve vztahu k plánovaným akvizicím. Zahraniční legislativa vymezuje náležitosti akvizičního procesu - a to jak v USA, tak i Evropské unii - který je podmíněn souhlasem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), případně antitrustového úřadu.
V České republice se připravuje novelizace v této oblasti a lze očekávat velmi blízké přiblížení se k legislativě Evropské unie. To bude znamenat legislativní vymezení pro uskutečnění akvizice a ohlašovací povinnost ve vztahu k ÚOHS pro management akviziční firmy. Nezanedbatelnou problematikou bude stanovení tržního podílu v podmínkách jednotného evropského trhu.
Určitou stinnou stránku představuje také dost častý důsledek akvizice spočívající ve ztrátě pracovních míst v jednotlivých firmách. Velký odpor k akvizicím lze vysledovat zejména ve firmách v zemích s vysokou nezaměstnaností.
Z vnitřního pohledu může být stinnou stránkou to, že v některých případech dochází k takzvané gigantomanii; objevují se dva faktory, které tento stav charakterizují a které působí v závislosti na sobě. Je to velikost a složitost firmy, což přináší pomalejší rozhodování a zmatek ve firmě. To ostatně neminulo ani některé vybrané podniky v Česku.
Spojování velkých firem patří k nejdůležitějším událostem v hospodářském světě a je součástí významných hospodářských změn v tržních ekonomikách. Jde o základní strategické aktivity managementu při řízení společností zvyšující hodnoty podniku.
V současné době lze akvizice z celosvětového pohledu charakterizovat následovně: počet akvizicí (uskutečněných transakcí) se snižuje a naopak hodnota jednotlivých akvizicí (výše ceny za převzetí) stoupá.
Rozvoj v Česku.
První zkušenosti z akvizic začal český management čerpat po kuponové privatizaci, kdy privátní subjekty převzaly firmy a výkon vlastnických práv. Zkušenosti se také získávají v rámci manažerských odkupů, které budou narůstat s postupující restrukturalizací jednotlivých podniků. Jde o zvláštní způsoby akvizic, kdy je podnik přebírán ze strany vlastního managementu nebo o nepřátelské převzetí podniků ze strany cizího managementu, případně celé firmy.
Důvody pro akvizice v České republice nelze přesně vymezit, ale pokud spadají pod strategické podnikatelské aktivity firmy, lze odvozovat, že velmi silně korespondují s důvody, které uvádí obecné pojetí akvizicí. To lze doložit výzkumem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který zjišťoval, jaké jsou důvody a v čem spočívají výhody spojení jednotlivých podniků v letech 1995 až 1997.
Důvody a výhody převzetí a spojení podniků v ČR 1995 1996 1997
Rekonstrukce a modernizace, finanční zdroje 23 25 16
Zvýšení kvality a konkurenceschopnosti 8 18 22
Know-how, nové technologie 9 11 15
Export, nové trhy 10 11 13
Rozšíření sortimentu výrobků 5 17 11
Zavádění ekologických norem do produkce 8 13 12
Zlepšení spotřebitelského komfortu 2 16 9
Plné využití současné výrobní kapacity 4 9 11
Zabezpečení vyšší profesionality práce 6 11 9
Umožnění vstupu do zavedených obchodních sítí 6 7 9
Udržení zaměstnanosti a tvorba nových míst 3 10 6
Přizpůsobení se mezinárodním standardům 3 7 5
Zkrácení návratnosti investic, úspora nákladů 3 17
Společný výzkum a technický rozvoj 10 12
Know-how pro efektivní management 3 9
Optimalizace logistiky produktu 9 6
Zachování proslulosti značky 4 2
Optimalizace logistiky trhu a obchodních sítí 7
Snížení administrativy a režijních nákladů 7
Racionalizace podnikatelské činnosti 6
Získání pozemku pro nové aktivity 5
Zlevnění výrobku na trhu v Česku 3
Unifikace provozovaných technologií 2
Úspora nákladu v dopravní obslužnosti 1 1
Urychlené a pružné uspokojování poptávky na trhu telekomunikací 1 0
Revitalizace výroby 1
Zvýšení ratingu na kapitálových trzích 1
Posílení důvěry bank a investorů 1
Strategická bezpečnost Česka při zásobování petrochemickými produkty 1
Pramen: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže 1999
Interní rozvoj.
Z podnikového hlediska lze vidět výhody, které přinášejí akvizice zejména v podobě interního rozvoje. Patří mezi ně možnost nákupu nejmodernějších technologií, expanze produktů na nové trhy a zrychlení inovací produktů. Hlavní klad spočívá i v možné restrukturalizaci podniků novým managementem akviziční firmy, který je schopen nastartovat a posléze dovést do konce pozitivní změny řídících procesů v cílové firmě. Je nutno ovšem také přiznat, že se objevovaly i takzvané „pseudoakvizice“, kdy důvody pro převzetí firmy byly více v rovině osobní než podnikové. To přineslo i základní stinnou stránku: gigantonomii daného podniku opřenou o touhu zvýšení prestiže a moci vrcholového managementu s podporou financování některými finančními ústavy v České republice. Častá tvrzení, že akvizice přináší zvýšení synergického efektu, byla pouhou náplastí na takto provedenou akvizici.
Vzhledem k obtížné měřitelnosti synergického efektu je to účinný prostředek, jak lze akvizici odůvodnit komukoli. Domnívám se ovšem, že i synergický efekt by měl jednoznačně držet železné pravidlo akvizice - především zvyšovat hodnotu podniku.
Kvantita - kvalita.
Pokud hodnotíme efekty akvizice v českém prostředí, směřují do oblastí tak, jak jsou výše popsány. Z pohledu realizace ovšem existují dva základní nástroje, které efekt akvizice přímo podmiňují. Na jedné straně jsou to kvantitativní parametry cílové firmy, na druhé kvalitativní hodnoty, které se díky akvizici přenášejí na cílovou firmu.
Kvantitativní parametry jsou ovlivnitelné ze strany akviziční firmy a lze pomocí nich provést samotný výběr cílové firmy a realizaci akvizice. První výzkumy naznačují, že hlavními kvantitativními parametry pro výběr cílové firmy jsou:
1. cizí pasiva
2. čisté obchodní jmění
3. základní jmění
4. ziskovost
5. hodnota transakce za akvizici včetně ceny za cílovou firmu
Tyto parametry (mimo hodnoty transakce) byly odvozeny na souboru dat podniků z kuponové privatizace na základě diskriminační analýzy dat a vystihují úspěšnost zejména podniků z tohoto souboru. Zcela určitě existují i jiné parametry, které se opírají o podstatně rozsáhlejší výzkum, ale lze se domnívat, že budou mít „blízkou podobu“.
Kvalitativní hodnoty, které akviziční firma při převzetí cílové firmy přenáší, nabývají na významu především v mezinárodním prostředí. První náznaky takto provedených akvizicí v Česku naznačují, že čeští zaměstnanci nemají velké problémy s přejímáním sdílených hodnot ze strany zahraničních firem a celkem pružně se přizpůsobují. To platí i o českých manažerech v zahraničních firmách. Nicméně je nutno přiznat, že uvedená problematika nebyla doposud významně prozkoumána tak, aby bylo možno učinit kvalifikované závěry. V současné době lze konstatovat, že pro zahraniční investory přicházející do České republiky nepředstavují problém kvalitativní hodnoty, ale kvantitativní parametry cílových firem, na které se akvizice zaměřuje.
Domácí trendy.
Česká verze je nejvíce ovlivněna evropským pojetím akvizicí. Největšími investory (akvizičními firmami) v České republice jsou země z Evropské unie. Možný trend pro nejbližší budoucnost předpokládá v Česku:
- růst počtu akvizicí především zahraničních firem,
- mírný nárůst hodnoty transakce jednotlivých akvizicí.
To bude dáno:
1. Podporou přílivu zahraničního kapitálu českou vládou (investiční pobídky). V současné době se využívá především investic na zelené louce, ale lze předpokládat i podporu při převzetí cílových firem strategickým partnerem v rámci restrukturalizace podniku.
2. Možným blížícím se vstupem České republiky do Evropské unie.
3. Využitím určitých výjimečných hodnot podniků, jakými může být image a postavení podniku – cílové firmy před II. světovou válkou. V Československu bylo mnoho takových podniků a toto postavení ztratily v době komunistického režimu.
4. Malými a středními podniky, které tímto způsobem budou zajišťovat svůj růst nebo sanaci spojenou s restrukturalizací.
Jaká je možnost expanze českých firem na globální trhy prostřednictvím akvizic? Otázkou je, zda-li bude možné hovořit o českých firmách. Někdy se používá pojem nadnárodní firma. Přesto jsem názoru, že i v budoucnosti nebude výrazně potlačena národní identita firmy (místo centrály, národnost lidí, kterými je tvořena, místem kde vznikla) do takové míry, že by se neztotožňovala s určitým státem. Některé žebříčky při hodnocení úspěšnosti firem používají zkratky států, které by měly dané firmy zastupovat a kde i působí určité národní zájmy. Dále lze hovořit o samotném managementu z pozice národnosti při vytváření globální firmy. Někdy i zde ovšem zůstávají určité pozice, kdo a co může z pozice národní identity zastávat v globálně působící firmě.
Při realistickém pohledu lze předpokládat, že nejaktivnější budou v souvislosti s akvizicemi zahraniční firmy. Tam je možno z dlouhodobého horizontu předpokládat úspěšné působení českých manažerů. Samotné české podniky bude v budoucnosti vidět pouze za ochrannou známkou nebo zeměpisným označení původu, které převzatá česká firma poskytne. Domnívám se, že úvaha o globálním, kapitálově silném a konkurenceschopném českém podniku vytvořeném na základě akvizic je v současné době na úrovni snů a přání.
