Liknavá legislativa zatím brzdí rozvoj biopaliv
Už zase je Česko na štíru s evropskými termíny. Celá Evropa má od příštího roku začít plnit směrnici o užívání biopaliv v pohonných hmotách, Česko však má problémy. V roce 2005 má podíl biopaliv, především denaturovaného kvasného lihu v benzinu a metylesteru či etylesteru v naftě, tvořit minimálně dvě procenta celkové spotřeby paliv. V dalších letech se mají příměsi každoročně zvyšovat až do 5,75 procenta v roce 2010. Česko má do této bilance zatím k dispozici jen naftu s metylesterem a jeho současná spotřeba tvoří jen okolo jednoho procenta užívaných paliv. Co se zbytkem kvóty? Signály, že minimální kvótu roku 2005 nebudou schopné splnit, sice přicházejí i z jiných zemí, ale všude už jako houby po dešti rostou lihovary, schopné v dohledné době dodávat potřebný denaturovaný líh. Jen v České republice dosud schází úprava právních předpisů, která vytvoří podnikatelské podmínky pro odstartování takových projektů. Biopaliva jsou dvakrát až třikrát dražší než paliva fosilní. Zahájit jejich výrobu bez státní licence, která pro potřebnou kvótu zaručí dočasnou úlevu od spotřebitelské daně, by bylo podnikatelskou sebevraždou.
Vydupávání lihu ze země.
Naděje, že bude fungovat český systém daňových úlev, je nejdříve od 1. ledna 2007, kdy má začít působit novela spotřebního zákona. Bioetanol sice už může mít daňovou úlevu, ale chybějí mu výrobní kapacity, metylester je má, zato nemá úlevy. Potřebné termíny pro budování systému měla mít už novela zákona o ovzduší, ale lobbující skupina poslanců ve sněmovně prosadila, aby byly vyhlášeny až doplňkovou právní normou. Tím se zadělalo na obrovské zdržení, způsobené především liknavostí příprav vládního nařízení ministerstvem zemědělství. Věci se začaly hýbat až s přesunem odpovědností za přípravu nařízení na ministerstvo životního prostředí. O to překvapivější je, že předložený návrh zhotovil zemědělský resort a ministerstvo životního prostředí nemělo potřebu na něm cokoli podstatného změnit.
Dalším zdržením přispěla vládní krize. Špidlův kabinet návrhu pouze neoficiálně přitakal a odročil ho k rozhodnutí nové vládě, která má zatím úplně jiné starosti. Přijme-li ho, bude muset ministr financí připravit novelu zákona o spotřební dani. Zároveň bude hledat mechanismus, jak zabezpečit, aby se bioetanol s daňovou úlevou, který budeme lít do nádrží aut, nemohl zaměnit s řádně zdaněným lihem, určeným k prolévání lidským hrdlem. Vždyť daň z absolutního litru lihu je 265 Kč. S různým zdaněním téhož si už země dost zažila v aféře topných olejů.
Změnu bude třeba připravit a prosadit i v zákoně o lihu a změnit také jeho prováděcí vyhlášky. To všechno by se mělo stihnout do konce roku, kdy Evropská komise vyžaduje zprávu o komplexně fungující legislativě.
Navržená roční kvóta výroby daně zbaveného bioetanolu je dva miliony hektolitrů. O její získání se už dlouho dopředu vede zákulisní boj. Podnikatelské záměry, které pronikly na veřejnost, by už kvótu velice převýšily.
Když stát naděluje.
Snaha využít volné kapacity existujících lihovarů a na zbytek kvóty ustanovit jednu velkou společnost s jedním provozem v Čechách, druhým na Moravě, naštěstí vyšla naprázdno. To by se obrovská státní pomoc na výrobu většiny potřebného bioetanolu soustředila do jediných rukou a zbyteček by se doslova rozdrobil.
Ministerstvu životního prostředí už zemědělský resort předložil mnohem rozumnější návrh, v němž jmenovaná meziresortní komise na základě mezinárodně uznávané metodiky určí pořadí uchazečů v řádném výběrovém řízení. Každý z uchazečů získá pouze jednu licenci na roční výrobu bioetanolu do 400 000 hektolitrů pro český trh s automobilovými palivy. Když pro tyto účely vyvstane vyšší roční potřeba, nebude se rozdělovat mezi vítěze konkursu, ale osloví se další uchazeč v pořadí nebo se vyhlásí nové výběrové řízení. Za výběr zodpovídá resort životního prostředí.
„Tímto způsobem veřejně podpoříme rozvoj nových technologií u více výrobců,“ pochvaluje si ministr životního prostředí Libor Ambrozek. „S návrhem spěchám, dokud je Evropská unie nakloněna našemu řešení s odpuštěním spotřební daně na šest let. Jestliže to však nestihneme včas a v okolních zemích ve stavební euforii vznikne přebytek výrobních kapacit bioetanolu, Evropská komise nás už ke státem podporované výstavbě nepustí. Požadované parametry na spalování biopaliv bychom splnili jejich nákupem u sousedů, ale přišli bychom o další příznivé efekty využití bioetanolu, zejména o podporu domácího zemědělství,“ uvedl ministr pro týdeník EURO.
Krom příznivého vlivu na stav ovzduší a bilanci skleníkových plynů má totiž evropské opatření o přimíchávání biopaliv několik dalších bohulibých cílů. Prvním je zvýšení surovinové soběstačnosti, potažmo mírné snížení závislosti na získávání fosilních paliv z neklidných a politicky nestabilních oblastí. Druhým cílem je podpora využívání obnovitelných zdrojů energie z biomasy, neboli pomoc rozvoji domácí zemědělské výroby. Ta zase může mít velice příznivý vliv na udržování krajiny. Nezanedbatelné je také výrazné zvýšení zaměstnanosti o osm až jedenáct tisíc pracovních míst.
Obilí, nebo řepka?
S obilím se počítá na výrobu biolihu, třicet procent metylesteru řepkového oleje dělá z minerální nafty bionaftu. Ministr zemědělství Jaromír Palas prosazoval řepku a překvapivě adresně i její zpracovatele na metylester. Když opomíjený bioetanol především díky Ambrozkově aktivitě nyní vystoupil z jejich stínu, jeví se jeho výroba ekonomicky výhodnější. Kromě toho je schopen nahradit v metylesteru fosilní metanol a vstoupit tak i do samotné bionafty. Ostatně i to je jedním z cílů.
Předseda meziresortní odborné skupiny pro bioetanol při ministerstvu zemědělství Milan Křikava uvádí tři důvody, proč je bioetanol ekonomicky výhodnější než metylester. „Vyrábí se levněji, snížením spotřební daně získá vyšší příspěvek a cena benzinu, do něhož je přimíchán, je vyšší než cena motorové nafty. Aktuální spotřební ceny obou paliv lze snadno porovnat na panelech čerpadel pohonných hmot, spotřební daň benzinu je v našich současných podmínkách 11,84 koruny, zatímco nafty jen 9,95. Nulová sazba daně při přidání bioetanolu do benzinu z větší části smaže rozdíl mezi cenou běžného fosilního paliva a biopaliva,“ vysvětluje Křikava. Výrobu metylesteru stát dotuje, aby byl konkurenceschopný s minerální naftou.
Nevýhodou bioetanolu v této chvíli je, že se na rozdíl od metylesteru takřka nedá až do vybudování zmíněných lihovarů v Česku sehnat. Pro použití v palivu je potřeba kvasný bezvodý, zvláštně denaturovaný líh, na jehož výrobu nejsou současné lihovarnické technologie uzpůsobeny.
Naproti tomu existuje palivo, které si lze vyrobit v nějaké stodole takřka podomácku - lisováním řepky za studena. Jiří Jiránek z ministerstva životního prostředí upozorňuje, že takový produkt je stoprocentně bio a vychází o dost levněji než dotovaná bionafta, což její průmysloví výrobci těžce nesou. Vznětový motor je však třeba pro spalování takového paliva upravit. V Rakousku a Německu však řidiči, zejména venkovští, přestavbu svých dieselů rádi podstupují. Stačí mít poblíž lisovnu. Jiránek ale tvrdí, že tito nadšenci mají v Německu na svědomí zdražení stolních olejů - má je odradit od toho, aby místo k lisovně nezamířili do supermarketu pro karton jedlého oleje. S podporou rozvoje tohoto domáckého způsobu výroby biopaliva však návrh vládního usnesení nepočítá.
Pobídka za miliardu.
Zhruba miliardu korun by měl stát závod denně produkující 1200 hektolitrů biolihu, schopný naplnit povolený čtyřistatisícový limit výroby. Takových podniků by bylo třeba postavit pět. S výjimkou možností, které jsou dány zákonem o investičních pobídkách, se v návrhu usnesení nepočítá s přímou státní pomocí investorům. Neschůdná bude zřejmě i pomoc ze strukturálních fondů Evropské unie. Nicméně zaručené šestileté snížení spotřební daně do 31. května 2013 by mělo být dostatečnou pobídkou k výstavbě. Zejména, když v odůvodněných případech lze takové období ještě o dalších šest let prodloužit.
Velikou neznámou jsou investice do výstavby nádrží pro palivové směsi a do směšovacích zařízení v palivářském průmyslu. Bude vyrábět směsi výrobce, nebo distributor? Jak naložíme s faktem, že se polovina benzinu do Česka dováží? To všechno se zatím vůbec neřeší. Ani financování potřebných zařízení, zejména když vlastníkem podniku ČEPRO s významnými skladovacími kapacitami pohonných hmot je stát.
Milan Křikava zdůrazňuje, že stát by si měl zachovat také možnost kontroly ve všech fázích výroby a prodeje biopaliv a směsných paliv. Zejména nebude-li požadován rovnoměrný obsah biopaliv v pohonných hmotách. Procento příměsí biopaliv se bude vykazovat v celkových číslech a každá palivová směs může být ve zcela jiném poměru.
Spolehni se a toč volantem.
Řidič se nikdy nedoví, jaký poměr původního paliva a biopaliva právě natankoval. Budou-li dodrženy všechny zásady, může mu to být srdečně jedno. Příměs bioetanolu do pěti procent auto ani řidič nepoznají.
Ovšem nebezpečné by bylo další zvyšování poměru biolihu. Obsah nádrže by se mohl kvůli vzdušné vlhkosti rozvrstvit: líh dole, benzin nahoře. To by se motoru nemuselo líbit. Ještě, že lze etanol zakomponovat do eterické příměsi bezolovnatých benzinů, s níž lze do nádrže zcela bezpečně umístit až 15 procent etanolu.
Projekt, který si vyžádá investice za mnoho miliard, má poskytnout zaměstnání až jedenácti tisícům lidí, osít 130 000 hektarů půdy a dotknout se každého motoristy, nepochopitelně dlouho zahálí. Ohrožen může být nejen ztrátou trpělivosti Evropské komise, ale i „nebezpečně levným“ ukrajinským lihem.
