Zavírání skláren skupiny Bohemia Crystalex Trading dopadne na celé odvětví...
(celý podtitulek)
Zavírání skláren skupiny Bohemia Crystalex Trading dopadne na celé odvětví. Jak negativně, tak pozitivně
Tavicí pece ve sklárnách Sklo Bohemia Světlá nad Sázavou a Sklárny Bohemia Poděbrady začaly minulý týden vyhasínat. Obě sklárny jsou součástí skupiny Bohemia Crystalex Trading (BCT), která je kvůli nedostatku provozního kapitálu od 22. září v insolvenčním řízení. (Týdeník EURO o kauze podrobně informoval v číslech 39 a 40/2008.)
„Tyto firmy musí vyčkat správce insolvenční podstaty a s ním najít nejlepší cestu, jak pokračovat v dalším fungování,“ prohlásil minulé úterý na mimořádné tiskové konferenci výkonný ředitel BCT Vlastimil Bažant.
Ve čtvrtek vyhlásil Městský soud v Praze na majetek BCT moratorium. Majitelé skupiny podali žádost o ochranu před věřiteli nejen pro BCT, ale i pro dceřiné společnosti Crystalex Nový Bor a Sklárny Kavalier Sázava. Těm soud zároveň určil insolvenční správce.
Moratorium poskytuje firmám prostor překonat úpadek a dohodnout se s věřiteli, ale zejména umožňuje udržet v chodu výrobu, protože dodavatelé po jeho dobu nemohou vypovědět smlouvy na dodávky energií, surovin nebo služeb, které před vyhlášením moratoria trvaly alespoň tři měsíce. Moratorium na majetek sklářských společností platí po dobu tří měsíců a soud ho může se souhlasem většiny věřitelů prodloužit ještě o 30 dní.
Další dva závody, ve Světlé a v Poděbradech, jež patří k předním světovým výrobcům olovnatého křišťálu, již výrobu zastavily a o jejich dalším osudu a případných výpovědích pro zaměstnance - o práci by mohlo přijít asi 1800 lidí - by měli rozhodnout insolvenční správci, které soud zatím neurčil. Citibank Europe jako jeden z věřitelů přitom pro obě společnosti požádal nejen o ustavení předběžných správců, ale také o předběžné opatření, které by vlastníkům zabránilo v nakládání s majetkem podniků.
Letošek byl krušný pro celý obor z mnoha důvodů a situace ve skupině BCT vyvolává i řadu otázek ohledně budoucnosti jednoho z nejtradičnějších průmyslových odvětví v zemi. Týdeník EURO zjišťoval, jaké dopady může mít pád světelské a poděbradské sklárny na další hráče na trhu.
Moravské sklárny Květná
Bude to bolet, ale přežijeme
„Čeká nás další přelomový rok českého sklářství, nicméně se přes toto období dostaneme,“ věří ředitel Moravských skláren Květná Jiří Tesař. Květná, do roku 2002 součást Crystalexu Nový Bor, vyrábí sodno-draselné sklo tradičními metodami v pánvových pecích. (Od roku 2004 je majitelem většinového podílu investiční skupina Synex bývalého poslance Jiřího Honajzera a nedávno zesnulého Filipa Šedivého; Synex od roku 2003 vlastní také sklářskou huť Klára u Nového Boru.)
Situace kolem BCT se dle Tesaře odrazí mimo jiné v podmínkách pro zajištění provozního financování, protože banky budou hledat co největší jistotu a chtít větší záruky a zajištění.
Pozitivním efektem krachu konkurence by mohlo být zvýšení poptávky u zbylých výrobců. „Ovšem s vědomím, že u nás bude vyšší cenová hladina,“ podotýká Tesař. Přestože jsou ceny energií, surovin a lidské práce na trhu pro všechny stejné, nabízela BCT velmi nízké ceny produktů. Chybu vidí Tesař v obchodní politice, ve snaze ovládnout trh za každou cenu. Při zhruba devadesátiprocentním podílu automatické výroby tak skupina mohla i při nižších maržích tvořit takové zisky, aby se dala ruční výroba částečně dotovat.
Krátkodobý problém může představovat případné zasycení trhu skladovými zásobami problémových skláren. „V oblasti ručního skla by nám to ale nemělo ublížit,“ domnívá se Tesař, protože ruční výroba se dělá převážně na zakázku.
Výrobní kapacity se v Květné daří naplnit stálými zákazníky, jejichž objednávky se v posledních letech pravidelně navyšují. „Uzavíráme s nimi rámcové smlouvy, jimiž naplníme 50 až 60 procent kapacity,“ říká Tesař. Zbytek připadá na individuální zakázky či projekty. Zatímco vloni se oproti roku 2006 zvýšily tržby o dvacet procent, letos očekává firma oproti loňsku nárůst zhruba pětiprocentní. „V letech 2005 a 2006 jsme se dostali do černých čísel, hlavně díky obchodním aktivitám. Letos je to spíše černá nula,“ počítá Tesař.
Asijská strojní produkce ruční výrobu v Květné neohrožuje. Zatím. „Bude to sice trvat, ale nakonec se naučí i tu ruční výrobu,“ varuje Tesař. Již dnes prý čeští odborníci stavějí a pomáhají rozjíždět i ruční výrobu v Indii, Indonésii a pravděpodobně též v Číně. „Možná je smutné říci, že je to naučíme sami,“ dodává Tesař.
Moser Karlovy Vary
Chybí pracovní síla
S těžkým rokem letos počítal i ředitel karlovarské sklárny Moser. „V posledních letech nás jako ostatní exportéry trápí neúměrně intenzivní růst cen vstupů, především energie,“ říká Antonín Vlk.
Za nejožehavější považuje posilování koruny. „Jsme standardní společnost, která se plynule vyvíjí 150 let, má stoupající úroveň výkonnosti a produktivity práce,“ vysvětluje. Kompenzovat zpevnění kurzu koruny řádově v desítkách procent v relativně krátkém časovém období podle něj ale nelze a situace se řeší úspornými opatřeními, někdy i na úkor klientů. „Zákazník očekává standardní růst cen, meziročně v řádu jednotek procent. Když přijdeme s vyšším požadavkem, dlouhodobě to budoucnost obchodních vztahů nabourává,“ upozorňuje Vlk.
Z pohledu výrobních kapacit a zakázek Moser problém nemá, spíše naopak. „Takže se relativně daří, firma shání nové zaměstnance… ale peněz vyděláváme stále méně, což je absurdní,“ říká Vlk. „Vcelku obtížně se ale firma rozvíjí a posiluje, když vám nikdo negarantuje stabilní vnější ekonomické prostředí, ve kterém se máme nárok pohybovat,“ stěžuje si šéf Moseru na nedostatečnou péči o přiměřený vývoj kurzu ze strany centrální banky a potažmo vlády.
Co se týká exportu, například v USA příliv nových objednávek klesá, Moser má ale riziko diverzifikováno a propady na některých trzích se daří kompenzovat růstem na jiných. „Každopádně v exportu jistě dojde ke zpomalení růstového trendu,“ domnívá se Vlk. Prodeje Moseru na českém trhu dle něj ovlivní nepříznivá situace v cestovním ruchu, kde si na úbytek bonitních klientů stěžují hoteliéři, restaurace a další. „K tomu se nyní přidá ještě celosvětová nestabilita, což vždy znamená, že lidé přestanou tolik cestovat a šetří peníze,“ uvažuje Vlk.
Zatímco na rozvoj obchodních aktivit si Moser nestěžuje, trápí firmu v posledních letech zejména nedostatek kvalifikované pracovní síly. „Situace kolem skupiny BCT může být v tomto směru krátkodobou výhodou a možná k nám někdo bude chtít přijít, což uvítáme,“ věří Vlk. „Pokud ale nedojde k jisté sanaci výroby a popadají velcí výrobci, ztratí se důvěra rodičů, školského mechanismu, zřizovatelů škol…“ Čili hrozba do budoucna.
Loňský rok byl pro firmu dle jejího ředitele paradoxně jeden z nejúspěšnějších, Moser vykázal zisk téměř třináct milionů. „Letos budeme kolem nuly, možná mírně v červených číslech,“ odhaduje Vlk. Rozhodne i to, nakolik se již letos projeví úsporná opatření firmy v oblasti nákladů.
Rückl Crystal
Půlroční nervy
Rodinná sklárna v Nižboru u Berouna, kde se specializují na ruční výrobu olovnatého skla, zaměstnává 165 lidí. „Jsou samozřejmě z aktuálního dění nervózní, naštěstí se ale vždy přijdou zeptat, jaká je situace, takže se nám daří případnou ,šuškandu‘ usměrnit,“ popisuje generální ředitelka firmy Simona Prokopová.
Její otec Jiří Rückl, který na základě vítězného privatizačního projektu rodinnou sklárnu v roce 1992 odkoupil od Fondu národního majetku, vidí situaci u největšího výrobce jako vyvrcholení určité stagnace sklářství za posledních několik měsíců, možná rok. Konglomerát BCT byl řízen z jednoho místa, takže v době, kdy začaly problémy s poptávkou, cenami surovin a energií a kurzem koruny, nemohly být jednotlivé dceřiné podniky dostatečně flexibilní.
„Někdy začátkem léta jsme začali pociťovat pád dolaru a posilování koruny. U malých odběratelů, kteří dodávají hlavně do Ruska, se zpožďovaly platby. Pak se začaly zpožďovat i u firem, u kterých jsme se dosud mohli stoprocentně spolehnout. V Česku se úplně zastavily peníze,“ popisuje Prokopová. Nyní se však poptávka opět probouzí a zakázky se vracejí. „Osekali jsme náklady natolik, že se udržíme v černých číslech,“ dodává ředitelka nižborské sklárny.
Před dvěma lety firma uskutečnila balík investic, který zahrnoval moderní tavicí agregát, zařízení na likvidaci leštírenských kalů či využití odpadního tepla. „Měli jsme štěstí, protože tenkrát nebyl problém sehnat peníze,“ usmívá se Rückl. (Téměř polovinu investice se podařilo pokrýt částečnou dotací z programu OPPP – Inovace, realizovaného ministerstvem průmyslu.) O něco méně se usmívá jeho dcera, když rekapituluje problémy se získáním provozního financování v prvním pololetí letošního roku.
„Pro připravený projekt jsme ho měli přislíbený od nejmenované banky,“ vypráví ředitelka firmy. „Chtěla si ale počkat na pololetní výsledky. Půl roku jsme táhli fabriku bez provozního kapitálu a všechny podmínky banky splnili. Jenže nám pak odmítla peníze dát, prý kvůli výsledku za rok 2007. (Společnost vykázala ztrátu necelých patnáct milionů korun, která souvisela s refinančními operacemi a náklady spjatými s výstavbou tavícího agregátu - pozn. red.) Až když jsem se dočetla o situaci v BCT, tak jsem pochopila.“ Provozní kapitál se Prokopové nakonec podařilo sehnat mimo bankovní sektor.
Sklárna v Nižboru jede na plný výkon, nicméně ředitelka by uvítala o 20 až 30 procent zakázek více. „Mohli bychom si vybírat a hlavně optimalizovat výrobu a zvýšit výtěžnost,“ dodává Prokopová. Po zavření konkurenčních skláren ze skupiny BCT předpokládá, že by se nové zakázky objevit mohly.
===== ===== Co bude za tisíc let?
V rámci loňského Designbloku vznikl společný projekt nižborské sklárny a Studia Koncern. Jednotlivé součásti kolekce Future Crystal nesou vybroušené a platinované vzkazy pro příští generace a jsou určeny k dědění a zakopávání. Těžko říci, zda bude v Česku někdo foukat do sklářské píšťaly za tisíc let, což je doba, po kterou při správném zakopání platí záruční list kolekce. Minimálně v nejbližší budoucnosti se ale pohřeb českého ručního sklářství konat nebude. Naštěstí.
