Být generálním ředitelem je jednodušší než funkce premiéra, říká šéf Intelu
Craig R. Barrett (65) V letech 1957 až 1964 studoval na Stanfordské univerzitě v kalifornském Palo Alto, kde prošel bakalářským, magisterským a doktorandským studiem. V Palo Alto také začal pracovat na fakultě zabývající se materiály a získal hodnost profesora. V roce 1974 nastoupil do společnosti Intel Corporation jako manažer technologického vývoje. O deset let později byl jmenován viceprezidentem společnosti, v roce 1987 senior viceprezidentem a v roce 1990 výkonným viceprezidentem. Do rady ředitelů Intel Corporation byl zvolen v roce 1992, rok na to byl jmenován provozním ředitelem firmy (COO). V květnu 1997 se stal čtvrtým prezidentem Intelu v jeho historii a o rok později byl jmenován na post generálního ředitele (CEO). Barrett žije s manželkou na ranči v Paradise Valley v Arizoně. Jeho žena Barbara Barrettová v roce 1994 kandidovala za republikány na post guvernérky státu Arizona.
EURO: Jak vnímáte konkurenční prostředí ve své branži? Vývoj v informačních technologiích se stále zrychluje, Intel jako jednička ve výrobě počítačových čipů a procesorů by neměl zůstávat pozadu… BARRETT: Pravdou je, že se technologie vyvíjejí velmi rychle, každý rok se objevují desítky nových produktů. Nejlepší je podívat se na produkci společnosti Intel na začátku a na konci roku. Když porovnáte produkty s největším obratem v lednu a v prosinci, tak v prosinci bude 80 až 90 procent výnosů pocházet z výrobků, které v lednu ještě neexistovaly. Takže produkce se téměř stoprocentně obnovuje každých dvanáct měsíců. Musíte mít nové produkty, jinak jednoduše nebudete konkurenceschopní.
EURO: Celý svět poslední dobou hovoří o technologii bezdrátového připojení na internet s názvem Wi-Fi. Jaký je váš názor na další vývoj této technologie ve střední a východní Evropě? BARRETT: Připojení Wi-Fi je jednou z variant realizace místní počítačové sítě, které se bude ve stále větší míře používat jak na pracovištích, tak v domácnostech. Má všechny potřebné vlastnosti: je jednoduché, levné, širokopásmové, a protože nepotřebuje kabely, hodí se do podnikového i domácího prostředí. Existuje řada odhadů, kolik Wi-Fi přípojných míst (takzvaných hotspotů – pozn. red.) vzniká, a pohybují se kolem čísla 25 tisíc přípojných bodů měsíčně. Region střední a východní Evropy během pár let nebude výjimkou. Například naše společnost má Wi-Fi v každé kancelářské budově, 60 až 70 procent firemních notebooků má bezdrátový přístup a v podstatě všechny nově kupované notebooky obsahují možnost připojit se bezdrátově na síť. Technologie je obecně dostupná, je ve vlacích, hotelech, ale už i v některých letadlech. Je to velmi pohodlný způsob širokopásmového přístupu k internetu.
EURO: Myslíte, že v budoucnu bude běžně dostupné připojení k internetu i během letu? BARRETT: Budoucnost je v satelitní komunikaci. Letadla budou na satelit napojená a uvnitř bude Wi-Fi síť. Boeing již tento systém testuje a chystá se jej nabízet v rámci standardní výbavy všech nových letadel. Předpokládám, že letecké společnosti se budou i tímto způsobem snažit přitáhnout zákazníky, takže tuto technologii využijí. Přístup k internetu bude v budoucnu v podstatě nepřetržitý.
EURO: Prohlásil jste, že úspěch úsilí České republiky o větší ekonomický růst bude do velké míry záviset na využití informačních technologií. Jaký je vliv moderních technologií na konkurenceschopnost společnosti? BARRETT: Obrovský. Pokud se s odstupem podíváte na konkurenční prostředí ve světě, zjistíte, že v uplynulém desetiletí se v této oblasti odehrály obrovské změny, ke kterým pravděpodobně dochází jenom jednou za život. Mám na mysli začlenění důležitých územních celků do ekonomiky volného trhu. Jde o zeměpisné oblasti, které se na skutečně volném pohybu zboží a služeb po světě v minulosti nepodílely, především o Indii, Čínu, Rusko a některé východoevropské země. Kdybychom sečetli počet obyvatel těchto zemí, dostali bychom se k číslu tři miliardy, což je téměř polovina obyvatel této planety. A zajímavé na tom je, že tyto země mají bohatou tradici vzdělávání. Na volný trh tak vstoupilo hodně kvalifikovaných lidí, kteří v dnešním světě dokážou zastat jakoukoli práci, která se dříve tradičně dělávala v zavedených ekonomikách, v západní Evropě, USA nebo Japonsku. Skutečnost, že máme k dispozici informační technologie – tedy, že prakticky všude na světě existuje možnost připojení k internetu a i výpočetní technika za rozumné ceny – znamená, že informace je v dnešním světě možné přenášet téměř zdarma. To vedlo ke vzniku nové, celosvětové formy soutěže o pracovní místa, o zakázky a růst. Tato soutěživost pravděpodobně hned tak nezmizí. To si všichni musíme uvědomit a následně se zamyslet nad tím, jak si můžeme do budoucna udržet konkurenceschopnost.
EURO: Soudíte, že využití informačních technologií v tom tedy hraje velkou roli… BARRETT: Moderní technologie nám nabízejí přístup k informacím, umožňují rychlejší přijímání rozhodnutí, rychlejší komunikaci se zákazníky i dodavateli. Jednoduše řečeno nám umožňují stát se konkurenceschopnějšími. V současné době používá internet na celém světě zhruba jedna miliarda uživatelů. I oni si uvědomují, jakou konkurenční výhodu jim přístup na internet skýtá. Internet se stále častěji stává prostředkem, který si člověk vybírá ke komunikaci, k přístupu k informacím, k obchodování, ale i pro zábavu či kvůli přístupu k bohatému digitálnímu obsahu. Tyto čtyři aspekty internetu jsou hnacím motorem schopností uživatele. Takže bez ohledu na to, zda jde o jednotlivce, firmy nebo země, dostupnost informačních technologií se zdá být nutností.
EURO: Jak v tomto ohledu hodnotíte Českou republiku? BARRETT: Česko má otevřenou ekonomiku, vyniká velmi vysokou užívaností mobilních telefonů, ale přístup k internetu má jen 30 procent obyvatel. To považuji za rizikový faktor této země, která by se měla sama sebe zeptat, zda je její strategie v oblasti IT dostatečně agresivní. Když přijedete do skandinávských zemí, zjistíte, že počet osobních počítačů v domácnostech je až neuvěřitelně vysoký, stejně jako podíl domácností s přístupem na internet. Ve Švédsku, Norsku, Finsku to je v současnosti téměř 80 procent domácností.
EURO: Kdybyste mohl být jeden den předsedou české vlády a mohl přijmout jedno rozhodnutí ve prospěch zlepšení situace v připojení na internet, co byste udělal? BARRETT: Byl bych předsedou vlády maximálně onen jeden den, je to strašně těžká práce. Být generálním ředitelem je mnohem snazší. Nejspíše bych upravil zákony tak, aby soukromé společnosti více investovaly do infrastruktury. Není úkolem vlády tyto sítě stavět, ale nastavit správná konkurenční pravidla. Nemluvím jen o Wi-Fi a jiných bezdrátových technologiích, obecně je důležitá dostatečná šíře volného frekvenčního pásma, aby mohl kdokoliv nový přijít a začít v této oblasti podnikat. Také bych zaručil, aby mohly tyto firmy dosahovat dostatečné návratnosti investic do infrastruktury. Takže by to byla pravidla a regulace, která by přitáhla peníze na výstavbu infrastruktury.
EURO: Jaký je hlavní tržní segment pro Wi-Fi a v budoucnu pro vylepšenou bezdrátovou technologii WiMax? Jsou to firmy z řad velkých korporací nebo i domácí uživatelé? BARRETT: Řekl bych, že především střední a malé firmy a koncoví uživatelé. Velké podniky si od telekomunikačních společností kupují širokopásmové připojení přesně na základě svých potřeb a možností. Pro spotřebitele a malé firmy je důležitá především cena a dostupnost. WiMax bude řešením pro firmy a domácí uživatele. Zvláště pro ty v odlehlých oblastech, ne tak hustě zabydlených. V Japonsku, kde jsou všichni lidé i firmy poblíž, je snadné získat kvalitní širokopásmový přístup po telefonní lince. Na většině území je tam dnes možné koupit DSL připojení s přenosem 25 až 30 megabitů za sekundu, a to za necelých 30 dolarů měsíčně (necelých 800 korun – pozn. red.) a po běžné telefonní lince.
EURO: To je v Česku vzdálená budoucnost… BARRETT: Ve Spojených státech také, ale v Japonsku to tak funguje už dnes. Každopádně pro takové oblasti není širokopásmové bezdrátové připojení příliš zajímavé. V USA nebo v České republice však mají bezdrátové technologie daleko světlejší budoucnost.
EURO: Jak významné jsou bezdrátové technologie v osobních počítačích, je to důvod pro koupi nového notebooku? BARRETT: Když se podíváme na prodeje přenosných počítačů, z nichž mnoho má bezdrátové připojení, tak jejich podíl v celkových prodejích počítačů neustále roste. Notebooky byly dříve hodně drahé a jejich cena stále klesá, druhý důvod je, že lidé mají rádi flexibilitu, vezmou si počítač kam chtějí, do libovolného pokoje, do práce a zase zpátky. Jde o mobilitu. Kombinace těchto dvou faktorů podporuje prodej notebooků. Rovněž fyzické rozměry hrají roli, především v asijských poměrech, kde je všude málo místa. To budou asi tři klíčové důvody a Wi-Fi je toho důležitou součástí.
EURO: Dceřiná firma Intelu, investiční společnost Intel Capital, je hodně aktivní v investicích do informačních technologií, které ne vždy na první pohled přímo souvisejí s vaším podnikáním. Jaký typ investic je v tomto ohledu globálně nejúspěšnější? BARRETT: Investovali jsme do společností věnujících se hardwaru, softwaru a službám, ale někdy i investice bez výnosů mohou být úspěšné. Například společnost Kometa, která jako poskytovatel služeb sice nebyla úspěšná, ale významně rozhýbala trh, a tím obecně napomohla úspěchu Wi-Fi. Takže ačkoliv může být konkrétní firma na trhu neúspěšná, investice může zůstat ze strategického hlediska velmi dobrá. Proto je i těžké říci, který typ investic je nejúspěšnější.
EURO: Vzpomínáte si na nějaké oblíbené či zvláště zajímavé projekty? BARRETT: Hodně jsme investovali do podpory širokopásmových sítí, kabelových a DSL sítí, v sektoru komunikací do našeho procesoru Xscale a řada investic směřuje do nástrojů, hardwaru a softwaru pro platformu procesorů Intel Itanium. Zde jsme proinvestovali do lidí a nástrojů pro výrobu softwaru přes 250 milionů dolarů (téměř 6,5 miliardy korun – pozn. red.). Když jsme připravili Wi-Fi a technologii Centrino, vytvořili jsme vlastně jakýsi vývojový projekt o objemu 150 až 200 milionů dolarů, který jsme rozdělili mezi 20 až 30 různých firem. Úspěch zajistila celá tato sada investic, ne jedna konkrétní.
EURO: Jaké investice chystáte v nejbližší době? BARRETT: Naší nejnovější aktivitou je digitální domácnost. Vždy když rozjíždíme větší iniciativu, používáme Intel Capital jako strategický investiční nástroj pro patřičnou oblast. Při uvedení počítačového čipu Centrino pro nás Intel Capital investoval, při uvedení digitální domácnosti stejně tak. Nedávno jsme ohlásili první investice v souvislosti s digitální domácností, a to bude hlavní oblast i pro příští rok.
EURO: Uvádíte, že centrem digitální domácnosti by měl být počítač, a ne televize. Co musí Intel udělat, aby o tom přesvědčil spotřebitele a ostatní výrobce techniky? BARRETT: Digitální domácnost je kombinace síťově propojených zařízení, spotřební elektroniky, stolních počítačů, kapesních počítačů. Takový je obraz digitální domácnosti a počítač je jedna ze součástí. Bylo by pro mě snadné říci, že středem všeho je počítač, firma Sony by zase řekla, že je to televize, Nokia bude tvrdit, že středem je mobilní zařízení. Klíčovým faktorem je však to, že tato zařízení vzájemně spolupracují. Nejde o to, co nebo kdo je základem, ale že si televize rozumí s počítačem, ten zase komunikuje s mobilním zařízením, například telefonem, prostě, že jsou vzájemně kompatibilní. Aby byl počítač důležitou součástí, musíme mu zajistit dostatečný výkon ke zpracování dat, bezdrátovou komunikaci, výbornou grafiku a možnosti práce s videem. Klíčové jsou tedy kvalitní zobrazovací a komunikační technologie a výpočetní výkon. Toto vše je potřeba k efektivnější práci s multimediálními daty, to zajistí technice úspěch. Musíme tento vývoj koordinovat s vývojem dalších zařízení, jako je právě televize. Prostě navzájem spolupracovat.
EURO: Jeden z programů Intelu s názvem Výuka pro budoucnost je zaměřen na učitele škol. Jak vás napadlo učit profesory pracovat s počítačem? BARRETT: Na počátku tohoto programu byla jednoduchá myšlenka, totiž že to nejlepší, co lze udělat pro větší využití technologií a zkvalitnění školství, je učit učitele tyto technologie co nejlépe využívat. I když technika ve třídách často je, učitelé jí příliš nerozumějí, nezapojují ji efektivně do výuky a moc toho v tomto směru nenaučí. Cílem programu je učit učitele, efektivně jim pomoci se zvládáním a používání techniky. Dnes se tohoto programu účastní zhruba jeden a půl milionu učitelů, z toho 600 tisíc v zemích Evropské unie a 80 tisíc ve střední a východní Evropě. Myslím, že to je úspěšný program, některé vlády účast v něm od učitelů dokonce vyžadují. Považujeme to za jeden ze smysluplných způsobů, jak společnosti, ve které působíme, vrátit něco zpět. Neprodáváme hotové počítače nebo počítačový software, poskytujeme pouze infrastrukturu, metodologii a technologie. Nepřímo máme z tohoto programu také užitek, když více lidí rozumí technice, ale prvotní cíl je jasný: zlepšit výuku a schopnosti učitelů používat techniku.
EURO: Zaměřujete se tedy především na mladé lidi. Snažíte se je povzbudit k používání stolních počítačů a především notebooků? BARRETT: Jde o to, že děti se s technikou naučí pracovat podobně jako jezdit na kole. Nebojí se spadnout, nebojí se udělat chybu. Už velmi malé děti umí perfektně ovládat řidítka i počítač. Nebojí se, že věci rozbijí. Já jsem první osobní počítač viděl před dvaceti lety, když mi bylo přes čtyřicet. Mladí lidé se na techniku rychle adaptují, můžeme vidět, co všechno dělají, co dokážou s mobily, umí psát SMS zprávy na telefonu v kapse, ani se nepotřebují dívat na klávesnici. Teď s tím mají problémy učitelé ve škole, při písemkách. Prostě jsou na techniku adaptovaní, používají ji, nebojí se jí. Když toto posuneme do budoucnosti, těžko si dokážeme představit, co vše dokážou s technikou dnešní puberťáci, až budou dospělí. Vůbec se o ně nebojím. Až naše generace odejde, nahradí nás lidé, kteří s technikou zacházejí s přehledem a bez zaváhání. Z toho plynou dvě důležité věci: technika se bude neustále vyvíjet a důležité je, aby všichni mladí lidé k ní měli přístup.
EURO: Kolik jste vy za svou kariéru vystřídal počítačů? BARRETT: V kanceláři mám teď na stole jeden počítač, je s procesorem Pentium 4 s výkonem 3,4 gigahertzů, nosím notebook s moderním čipem Intel Centrino. Za posledních dvacet let bych to odhadoval na patnáct různých počítačů, samozřejmě s procesorem Intel. Stolní počítač měním zhruba jednou za rok, chci mít pořád ten nejvýkonnější, notebook obměňuji asi po dvou letech.
ČLÁNKY DO MAILU