Buďte zdraví - nebo ven!

Vnitřní boj Scoots Miracle Gro s náklady na léčení

Joe Pellegrini měl v srpnu další otravný telefonát. Byla to jeho „zdravotní instruktorka“, pracující pro jeho zaměstnavatele, společnost Scotts Miracle-Gro, která pečuje o trávníky (s obratem 2,7 miliardy dolarů). Osmačtyřicetiletý šéf věděl předem, co mu řekne. „Už jste byl u svého lékaře? Kdy k němu půjdete? Potřebujete zhubnout a skutečně musíte snížit hladinu vašeho cholesterolu.“
Pellegrini je členem vedení společnosti, zásobovacího řetězce Scotts, a sídlí v ústředí firmy v Marysvillu v Ohiu. V oblasti dobře zásobených bufetů, kde můžete za paušální poplatek sníst, co hrdlo ráčí, přesně uprostřed amerického pásu obezity. Firma Scotts má haly plné nedbale oblečených lidí a diabetiků s nadváhou. Pellegrini se na rozdíl od nich obléká u Armaniho a je to triatlonista, který často na cestě do práce a zpět ujede 58 kilometrů. Zhubnout? „Mě vynechte,“ myslí si, „lidi, vždyť tohle všechno jsou mé svaly.“
Časovaná bomba pod povrchem trénovaného těla však přece jen tiká. Lékařští specialisté, pracující pro Scotts, sledují každý aspekt týkající se Pellegriniho zdraví. Jeho profil sportovce s vysokým podílem svalové hmoty a špatným cholesterolem spustil alarm.
Pellegrini nejspíše podlehl tlaku společnosti a souhlasil s tím, že se podvolí plánům přiděleného zdravotního instruktora včetně okamžité návštěvy lékaře. O pár týdnů později si specialista, sledující Pellegrinovy záznamy činnosti srdce, všiml srdeční chlopně, která by měla patřit spíše mrtvému muži. Za pár hodin byl po operaci. Operatér později uvedl, že 95procentní blokáda chlopně by Pellegriniho mohla během pěti dnů usmrtit. „Bylo to tak blízko,“ říká Pellegrini.
V době, kdy Pellegrini smlouval se smrtí, získal technik péče o trávníky Scott Rodrigues naprosto jinou zkušenost s wellnes programem společnosti Scotts. Rodrigues říká, že během dvou týdnů, kdy pracoval pro Scotts, mu pouze hlídač na parkovišti v Cape Cod doporučil, aby si uklidil červená marlbora z přístrojové desky svého již sešlého vozu Honda Civic.
Rodriques věděl, že firma Scotts se od prvního září stane společností, v níž se nekouří a která se tímto krokem bude snažit zlepšit zdraví svých zaměstnanců a snížit náklady na jejich léčení. Rodriques si vybavuje, že člověk, který s ním vedl přijímací pohovor, prohlásil, že jej firma přijímá na zkušební dobu 60 dnů. Scotts mu pomůže skoncovat s patnáctiletým zlozvykem kouření a zaplatí mu konzultace, Nicorette, předepisování léků i hypnózu. Cokoli bude třeba.
Ale prvního září, právě v den svých třicátých narozenin, Rodriquese vyhodili. „Proč?“ ptal se. „Neuspěl jste v drogových testech,“ odpověděl šéf. Rodriques trval na tom, že musí jít o omyl. Vždyť v lednici nemá ani jedno pivo. Šéf mu řekl, že tou drogou byl nikotin. „Kdybyste mi před pěti lety řekli, abych raději přestal kouřit, nebo že přijdu o práci, smál bych se. No, a po pěti letech jsem tu práci opravdu nedostal.“
V listopadu zahájil Rodriques soudní spor, který nyní projednává federální soudu v Massachusetts. Tvrdí se v něm, že Rodriques byl u Scotts diskriminován a vyhozen ze zaměstnání ještě dříve, než mohl využít zdravotních výhod firmy a nastoupit do programu proti kouření. Rodrigues směřuje spor také k tomu, aby se lidé nemuseli hlásit do protikuřáckých programů. Společnost doufá v ukončení sporu a k této zatím nevyřízené záležitosti se odmítá vyjadřovat.
Tyto dva příběhy - muž zachráněný v poslední chvíli operací a ten vyhozený v den svých 30. narozenin z práce kvůli kouření - reprezentují dilema, kterému čelí firmy v celé Americe. Jejich ředitelé se pokoušejí snížit náklady na zdravotní péči přesvědčováním zaměstnanců, aby se lépe starali o své zdraví. Jak si počínat, aby morálka nepřišla zkrátka a množství soudních sporů nenarostlo? Tyto otázky si nyní klade šéf Scotts Jim Hagedorn, který tuší, že wellnes program jeho společnosti je diskutabilní. „Jack Welch mi řekl: 'Člověče, jdeš na to zostra,'“ říká Hagedorn, „na toto pole se šéfové obávají vstoupit. Mnoho lidí by potěšilo, kdyby neuspěli.“
Získat od zaměstnavatele zdravotní pojištění je považováno za oprávněné, ale tato výhoda má své historické kořeny. Během druhé světové války začali zaměstnavatelé lákat pracovníky nabídkou zdravotního pojištění. Poskytované náklady nyní pro společnosti znamenají stále větší zátěž. Výsledkem je, že zaměstnavatelé nutí zaměstnance, aby se čím dále více podíleli na nákladech.
Některé teorie o vyšší spoluúčasti na platbách a příplatcích, které lidi přivedou k péči o vlastní zdraví, v praxi neuspěly. „Máme obecně za to, že můžeme spořádat spousty hot dogů, soutěžit v pojídání koláčů a denně popíjet, protože se společnost o nás postará,“ říká profesor Michael E. Porter z Harvardské obchodní fakulty, který je spoluautorem knihy Nová definice zdravotní péče (Redefining Health Care), „nemůžeme si dovolit nechat lidi zvyšovat náklady na zdravotní péči, protože se sami nechtějí věnovat svým problémům se zdravím.“
Proto se společnosti, například IBM, Microsoft, Harrah’s Entertainment a Scotts, zaměřují na wellness. Zaměstnanci, kteří dobrovolně podepíší účast v takovém programu, často získají slevu na zdravotním pojištění, zdarma programy hubnutí a odnaučování kouření, členství ve sportovních klubech, konzultace citových problémů a odměny ve formě dovolených či dárkových poukázek.
Společnosti šetří peníze. Zaměstnanci jsou zdravější. Co je na tom špatného? Pobláznění wellnessem vytváří závažné problémy. Jedním z nich je, že lidé mohou obviňovat nezdravě žijící kolegy ze zvyšování příplatků. Dále jsou zde osobní a diskriminační problémy: Nakolik by se měli manažeři vměšovat do života zaměstnanců? To také tvoří základ Rodriquesovy soudní pře. Podnikání v USA má dlouhodobě paternalistické rysy. Na počátku minulého století posílal Ford Motors vyšetřovatele do domovů dělníků, aby zjistili, zda jejich sexuální život je v příslušných mezích a nepijí nad míru. Dnes je Scotts průkopníkem společností, sledujících změny v chování zaměstnanců. V chování společnosti navenek se odráží obnovený zápal jejích šéfů. Hagedorn je sám odnaučeným kuřákem. Kouříval dvacet let dvě krabičky cigaret denně - do té doby, než jeho matka, také silná kuřačka, zemřela na rakovinu plic. Hagedorn přestal kouřit v den její smrti.
Na počátku 21. století sledoval Hagedorn podobně jako jiní šéfové explozivní růst nákladů na zdravotní péči. Z toho, co viděl, bylo zřejmé, že vláda a zdravotní pojišťovny nedělají nic pro řešení krize. V té době si Hagendornovi zaměstnanci péče hojně užívali.
V únoru 2003 Scotts zdvojnásobil příspěvky zaměstnanců na zdravotní pojištění. Morálka poklesla a Hagedorn věděl, že by bylo lepší, kdyby se věnoval osobním kontaktům. Hagedorn je ve Scotts velmi dobře známý tím, že pořádá čtvrtletní setkání, kde lze „říkat, co si kdo myslí“. Býval bojovým pilotem letounu F-16 a z té doby mu zůstalo mnoho vojenských zvyků, takže během svých promluv používal peprná vyjádření a nezapomenutelné glosy. Šel rovnou k věci: byli jsme skopové hlavy, řekl svým posluchačům.
Hagendorn zaměstnancům vše důkladně vysvětlil, aby dobře věděli, s čím nesouhlasí. Využil prezentaci v PowerPointu a předvedl roční účet za zdravotní péči, který se od roku 1999 zvýšil o 42 procent na 20 milionů dolarů. Předpokládané náklady měly za tento rok stoupnout o dalších 20 procent, přičemž celostátní průměr byl devět.
Na konci promluvy vstal jeden zahradní dělník a Hagedornovi vynadal. „Vy chlapíci na druhé straně ulice máte skvělé finanční návrhy,“ řekl, „jak mě samotného můžete činit zodpovědným za zacházení s financemi a zdravotní péčí, když mě to nenaučíte? Mám jen střední školu.“ Hagedorn odcházel ze setkání s názorem: „Ten chlap měl pravdu.“
O pár měsíců později sledoval na CNN debatu s lékařem o tom, že by zaměstnanci měli brát vážně obezitu, kouření a cukrovku. Společnosti platí účty, prohlásil, a proto by měly také něco dělat. Poté si začal Hagerdorn všímat zdravotních rizik ve Scotts. Polovina z jeho šesti tisíc zaměstnanců měla nadváhu nebo těžkou obezitu, čtvrtina z nich kouřila. Pořad CNN vyvolal nový podnět. Hagedorn se chtěl okamžitě podělit o to, co viděl, s Denisou Stumpovou, šéfkou lidských zdrojů Scotts. Bylo sice po jedenácté hodině večer, ale přesto jí zavolal domů. „Deniso,“ řekl jí, „přesouváme se na bitevní pole.“ A vysvětlil jí, že chce zakázat kouření a postavit se proti obezitě. Aby těchto cílů dosáhl, začal s kampaní v celé společnosti, která se týkala pomoci rodinám postižených pracovníků.
Záhájit tuto politiku neznamenalo pouze říci, jak to nadále bude. Právníci se obávali, že plán by mohl porušovat federální zákony. Další poradci sdělili šéfům jasně: Do toho se nepouštějte. Navenek to nebude působit dobře a nebude snadné to obhájit. Mnoho právnických firem je až po kolena v tabákových žalobách a podobné to bude s wellnessovou iniciativou Scotts. Člen správní rady Lynn Beasley, výkonný šéf společnosti na tabákové výrobky R. J. Reinolds, se dokonce rychle rozhodl, že u toho být nemusí. Vycítil možný konflikt a okamžitě z rady Scotts odstoupil. Stumpová si vzpomíná, že si pomyslela: „Zacházíme příliš daleko.“
Hagedorna ale nelze snadno odradit. Jedenapadesátiletý šéf, mluvící jako pyšný teenager, který v patnácti letech utekl z domova, stále pevně třímá svou rebelskou vlajku. Fotografie v jeho kanceláři jej zachycuje se zdviženým prostředníkem.
Není třeba podotýkat, že Hagedorn jde vlastní cestou. Najal si právnickou firmu, aby v 21 státech včetně Ohia zjistila, je-li protiprávní najímat a propouštět lidi na základě toho, zda kouří, či nikoli. Scotts si také uvědomil, že musí navázat vzájemně výhodnou spolupráci s některým wellness programem. Nikdo nechtěl manažerům umožnit, aby diskriminovali zaměstnance kvůli kvalitě jejich zdraví. Znamenalo to oslovit další subjekt, který se věci ujme.
V roce 2005 Scotts najal Whole Health Management. Tato firma zajišťuje základní péči a fitness centra pro mnoho společností. Whole Health shromažďuje zdravotní a pojišťovací údaje, takže Scotts může sledovat trendy. Osobní data jsou však přísně tajná. Stumpová začala nabízet koncept zaměstnancům. Pořádá setkání, kde se pracovníci učí, co říci, když se potkají na klinice. Lékaři vysvětlují zaměstnancům, že nikdy nezradí jejich důvěru.
Při jednom z Hagedornových čtvrtletních setkání dělníci řekli, že by wellness bylo pro ně přijatelnější, kdyby přímo ve firmě byla tělocvična. „Provedu,“ řekl Hagedorn. Jeho vize však šla mnohem dále než jen k instalaci nějakých nářadí a napsání několika bodů na intranet společnosti. Hagedorn od základů vybudoval lékařské a fitness centrum naproti přes ulici, kde sídlí vedení Scotts. Zařízení o ploše 2160 metrů čtverečných stálo pět milionů dolarů a uspokojí většinu potřeb spojených se zdravím, které by zaměstnanci mohli mít, a to včetně automatů na volně prodejné léky. Komplex provozuje Whole Health. Klinika zaměstnává dva lékaře na plný úvazek, pět zdravotních sester, dietologa a dva fyzioterapeuty. Tým instruktorů fitness poskytuje individuální tréninkové lekce za 30 dolarů na hodinu.
Zaměstnanci Scotts nyní musejí podstoupit podrobné stanovení svých zdravotních rizik. Ti, kteří odmítnou, platí příplatek 40 dolarů měsíčně. Analytici z Whole Health s pomocí speciálního software zkoumají fyzickou i duševní rodinnou anamnézu téměř všech zaměstnanců a výsledky porovnávají s údaji o pojistných nárocích. Zdravotní instruktoři určují, kteří zaměstnanci mají objektivně větší pojišťovací rizika. Všem je pak přidělen zdravotní instruktor, který pro každého zvlášť vypracuje akční plán. Ti, kteří se nepřizpůsobí, platí ke 40 dolarům měsíčně dalších šedesát sedm. „Zkusili jsme to po dobrém,“ říká šéfová pojistných plánů Pam Kurylaová, „nefungovalo to.“
Mnozí zaměstnanci se domnívají, že jim Hagedornova nová opatření příliš zasahují do soukromí. Zdravotní dotazníky totiž mezi jiným také zjišťují: Kouříte? Pijete? Na co zemřeli vaši rodiče? Pociťujete ve dne smutek, beznaděj? Cítíte se vyhořelí? Jaký je váš partnerský vztah? A s vašimi dětmi? Jste těhotná, diabetička, máte vysokou hladinu cholesterolu? Zákaz tabákových produktů je také kontroverzní, zvlášť na pracovištích, kde zaměstnanci běžně žvýkají tabák. Hagedorn nebyl tak bezcitný. Jeho vlastní ženě nakonec trvalo tři roky, než přestala kouřit. Zaměstnanci Scotts dostanou veškerou potřebnou pomoc.
Hagedorn si vzal prosazování wellness za své, aby motivoval ostatní zaměstnance. Obchází pracoviště, poplácává ostatní a nabádá je, aby se přidali. Hagedorn pravidelně škádlí Dava Overfielda, který poté, co přestal žvýkat tabák, přibral 18 kilogramů. „Pracuji na tom,“ odpovídá svému šéfovi Overfield.
„To bys měl,“ opáčí Hagedorn.
Popichování vyvolává tlak na ostatní. Nadšenci z tělocvičny získávají speciální špendlíky, které umisťují na identifikační karty, jež mají zavěšené na šňůrce kolem krku. Soutěže o výlety na Havaj, o masáže zdarma i o peníze a ceny jsou ostré. Jedna skupina zaměstnanců začala chodit společně na oběd, aby si vzájemně pomohli nechodit kouřit na parkoviště. Koblížky zmizely. „Poselství zní: když se nepokoušíš udělat něco dobrého pro sebe, budeš více platit,“ říká Kurylaová.
Jim Love už to ví. Čtyřiapadesátiletý řidič vysokozdvižného vozíku miloval jídlo. Každý den začínal dvěma koblížky. K obědu si dal dva karbanátky a hranolky. Večer zasvětil sáčku čipsů, pohovce a dálkovému ovladači. Loweho filozofie byla prostá: „Nechoďme do míst, kde vás obslouží. Pojďme do bufetu, kde můžete sníst, co se do vás vejde.“ Lowe vážil téměř 140 kilogramů.
Lowe vždycky miloval džínsy Wrangler, které nosil jeho hrdina, countryový zpěvák George Strait. Nikdy je však v katalogu pro vysoké a silné, z něhož si objednával veškeré oblečení, nenašel. Celých patnáct let nebyl v obchodě s oblečením. V den, kdy dosáhl svého cíle a zhubl o více než 60 kilogramů, spěchal do obchodu a zkusil si wranglerky. Rozplakal se. „Nesnažím se stát Herkulem,“ říká Lowe a sahá si na břicho, „ale jak vidíte, není to tak špatné.“
Společnost uvádí, že více než 70 procent zaměstnanců ústředí chodí do tělocvičny. Program odvykání kouření má již třicetiprocentní úspěšnost. Wellness program, který stojí ročně čtyři miliony dolarů, je finančně nenasytný. Společnost však předpokládá, že se jí to za tři až čtyři roky vyplatí. Jiné velké společnosti zaznamenaly návratnost svých wellness programů v poměru tři ku jedné.
Je to velmi povzbudivé, pokud ovšem Rodriques nevyhraje svůj spor. Pak by zde byl precedens a napříště by mohlo jít o velké peníze. Scotts říká, že dosud nikoho jiného kvůli tabáku nepropustil. Ve skutečnosti prý Rodriques nebyl ani řádným zaměstnancem, protože neprošel zkušební lhůtou.
Momentálně nelze říci, jak se případ vyvine. Jedno je však jisté: Rodriquesův právník Harwey A. Schwartz bude poukazovat na to, že Scotts se se svým wellness programem pohybuje po tenkém ledě. „Čím to všechno skončí?“ ptá se, „konzumací alkoholu, zanedbáváním cvičení, skákáním padákem, nadměrným sledováním televize, spotřebou cukru, vlastněním nebezpečných domácích zvířat, lety soukromými letadly, horolezectvím, sjezdem na lyžích, jachtařením nebo postřikem trávníků toxickými látkami?“ Kde to vše skončí? Společnosti si kladou stejnou otázku, ale dívají se z jiného úhlu. Při absenci celkového řešení zdravotní péče jsou v patové pozici. Z toho důvodu se daly na wellness. Možná proto je Hagedorn zatím pod ochranou akcionářů včetně vlastní rodiny, která kontroluje 30 procent veřejných akcií firmy. Akcie šly nahoru. Od doby, co Scotts začal s wellness programem, se cena akcií zvýšila o 58 procent. Když to Hagedorn zvládne, bude hrdinou správních rad v celé Americe.

Příručka - Nejlepší a praktické nápady Jak zavést wellness program Thomas B. Gilliam, spoluautor návodu Hýbejte se. Hubněte. Žijte zdravě: Zdravější pracoviště pro zaměstnance. Pět tipů.

Buďte vstřícní
Nevyčleňujte obézní lidi. Vyberte program, který zdůrazňuje výhody změny životního stylu a jehož principy se soustřeďují na zdravé a výživu bohaté jídlo i na pravidelné cvičení - prospěch z toho budou mít všichni. Fitness a štíhlá postava nejsou synonyma.

Buďte čestní
Řekněte zaměstnancům, že je obtížné jim poskytnout vyšší mzdu a lepší výhody, je-li třeba tak mnoho peněz věnovat na léčení nemocí, kterým se lze prevencí vyhnout. Nepodceňujte účinnost osobních rozhovorů. Lidé vás budou více respektovat, budete-li se jim dívat přímo do očí.

Buďte motivační
To můžete dělat velmi různě. Některé společnosti sázejí na malé bonusy a dárkové certifikáty po dosažení určených cílů. Jiné nabízejí nižší pojišťovací příplatky. Další věci pojímají skupinově a pořádají soutěže mezi podnikovými odděleními.

Podpořte cvičení ve skupinách
Člověk mnohem raději cvičí ve společnosti dalších lidí. Najměte instruktora aerobiku, aby docházel několikrát týdně a vedl lidi v jejich úsilí. Začněte s procházkami o polední pauze. Můžete dokonce postavit tělocvičnu.

Využijte rodinu jako páku
Nabídka pomoci zaměstnancům dává dobrý příklad jejich dětem, a to může být silnou motivací. „Řeknete-li lidem: 'Podívejte se, vždycky, když otevřete nový sáček bramborových lupínků a usadíte se na pohovku před televizí, vaše děti vás vidí,' dají na vás,“ říká Gilliam. „Vina může být velmi účinnou zbraní.“

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek