Nadsazená hodnota firmy ohrožuje její budoucí šance
František Chvalovský (45) Po maturitě na obchodní akademii vystudoval VŠE v Praze. Pracoval v podniku zahraničního obchodu Koospol. Po listopadu 1989 začal podnikat. V současné době je generálním ředitelem a předsedou správní rady Českomoravské agrární společn osti s aktivitami v oblasti masného průmyslu, obchodování chmelem, sportovním zbožím a v pivovarnictví. Významnou roli hraje ve sportu. Z postu brankáře fotbalového klubu v Blšanech se propracoval až do čela Českomoravského fotbalového svazu. Na postu předsedy je nepřetržitě devět let. Od roku 1996 je i členem výkonného výboru UEFA, nejvyššího orgánu evropské kopané. Je ženatý, má dvě děti.
EURO: Zdá se, že se o svých podnikatelských aktivitách nebavíte tak rád jako o fotbale. Je to správný postřeh? CHVALOVSKÝ: Mám tu smůlu nebo štěstí, že v těchto záležitostech se za mnou novináři nehrnou. Koneckonců nemyslím si, že jsem tak významný podnikatel.
EURO: Vaše úspěchy fotbalové jsou nezpochybnitelné, jakého přesvědčivého úspěchu jste dosáhl v oblasti podnikání? CHVALOVSKÝ: Nejsem ještě na konci své podnikatelské cesty. Nyní procházíme třetí nebo čtvrtou privatizační etapou a vstupujeme do fáze stabilizace našich aktivit. Je třeba dát rovnítko mezi finanční závazky a vytvořenou likviditu. Když ten účet za sebou udělám, nevychází to až tak špatně. Lepší obraz budu moci poskytnout do dvou let.
EURO: Jako byznysmen jste na sebe výrazně upozornil založením holdingu Satrapa, který sloučil šest významných masokombinátů. Těžko však Satrapu považovat za úspěch, když vám nakonec zůstaly pouze dva závody, Klatovy a Studená. Místo plánované centralizace dochází k decentralizaci a odprodeji majetku. CHVALOVSKÝ: Nikdy jsem také neřekl, že to byl můj podnikatelský úspěch. V roce 1997 jsme prodali Satrapu skupině českých manažerů…
EURO: Máte na mysli pány Brodackého a Mezeru z Masny Příbram? CHVALOVSKÝ: Ano. Prodej však ani jedné smluvní straně nevyšel tak, jak si představovala. My jsme nedostali finanční prostředky ve výši, která byla dohodnuta, oni si mysleli, že koupí něco jiného, než koupili. Proto došlo na začátku letošního roku k dohodě o vyrovnání kontraktu. Opět jsme na sebe převzali závazky i všechny podniky. Nikdy však nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Letošní situace je podstatně jiná, než byla v prvním pololetí roku 1997, kdy jsme Satrapu prodávali. Podařilo se dosáhnout alespoň toho - a v tuto chvíli to snad už mohu prozradit - že se začíná tvořit nový moderní holding z masokombinátů v Plané nad Lužnicí, Studené a Klatovech. Že už nebude v mých rukou, to je věc jiná, ale nezůstanou za mnou spálené mosty a hlavně lidé bez práce. To je pro mě v tuto chvíli nejdůležitější.
EURO: Masokombinát Planá koupil švýcarský ATA Holding. Ten by se měl stát majitelem trojčlenného uskupení? CHVALOVSKÝ: Těžko se o tom hovoří dopředu, ale naše vize počítá právě s takovým řešením.
EURO: Znamená to, že holding Satrapa skončí? CHVALOVSKÝ: I tato varianta může nastat. Ze svých likvidních prostředků chce holding pokrýt všechny závazky, které má, aby nezůstal svým věřitelům nic dlužen.
EURO: Když jsme u závazků, říká se, že k prodeji Plané vás donutila úvěrující banka. Je to pravda? CHVALOVSKÝ: Skutečností je, že zpětným převzetím Satrapy mé závazky k jedné nejmenované větší české bance poměrně narostly, a jsem rád, že se našla cesta, která je zřejmě akceptovatelná i pro banku.
EURO: Kterou banku máte na mysli? CHVALOVSKÝ: Není třeba jmenovat.
EURO: Spolupracoval jste s Českou spořitelnou a Komerční bankou. Dokonce se říká, že vaše závazky vůči Komerční bance jsou ve výši 2,5 miliardy korun, z toho asi 800 milionů po lhůtě splatnosti. CHVALOVSKÝ: Říká se, říká se… Podstatné je, že to snad neříká Komerční banka. To by bylo důkazem její neprofesionality. Mé závazky ke Komerční bance dnes nedosahují ani třetiny uvedené výše a nejsou v nich žádné splátky po lhůtě splatnost i. Vím, že takové fámy kolují. Smutné je, že okamžitě vyvolávají různé prověrky, vyšetřování, audity. Rozhodně to nejsou věci příjemné. Jestli Komerční bance nyní něco neprospívá, je to únik neseriózních informací.
EURO: Když už jsme u úvěrování, je možno předložit ještě jednu „uniklou informaci . Týká se vámi loni koupených Jihočeských pivovarů. V tomto případě vás prý zaúvěrovala Investiční a Poštovní banka. CHVALOVSKÝ: Takový údaj jsem nikdy nikomu neposkytl. Běžte se zeptat do IPB, zda je to pravda, ale já vám to nemohu ani potvrdit, ani vyvrátit. Vím, že se o tom píše, ale upřímně se nad tím usmívám.
EURO: Úvěr prý činil 430 či 450 milionů korun. CHVALOVSKÝ: Už jsem odpověděl.
EURO: Takže banku ani výši nepotvrdíte? CHVALOVSKÝ: Ne. Asi mi dáte za pravdu, že jsou to informace strategického významu, které nelze glosovat na stránkách byť hodně odborného, ale přesto mediálního prostředku.
EURO: Je to vaše právo. CHVALOVSKÝ: Tady nejde o právo, ale o byznys. Copak já potřebuji být spojován s IPB u všech těch fám, které kolem mě poslední dobou kolují? Zřejmě by nebyly, kdybych byl „nobody , kdybych nevzal zpátky Satrapu a nestál tím ně komu na kuřím oku, kdybych se nepouštěl do privatizace Budvaru.
EURO: Proč si myslíte, že jste ve věci privatizace Budvaru pokládán za trojského koně amerického pivovaru Anheuser Busch? CHVALOVSKÝ: To je totiž velmi laciný mediální prostředek, jak zlehčovat a zošklivovat mou představu o privatizaci Budvaru. Anheuser Busch je národu prezentován jako žralok, který na světových trzích sežere vše, na co přijde, a jediný, kdo mu stojí v cestě, je malý český Budvar se známkou Budweiser. Tak začala po roce 1990 pracovat propaganda na ministerstvu zemědělství. Není to pravda. Známka nemá zdaleka takovou hodnotu, jak si leckdo u nás myslí. Je to ale dobrý prostředek pro bagatelizaci iniciativ Chvalovského.
EURO: Kolik podle vás činí tržní hodnota Budvaru i s jeho ochrannými známkami? CHVALOVSKÝ: Neměla by být v tuto chvíli vyšší než čtyři miliardy korun. Vycházím ze západních srovnávacích studií. Hodnota nakupovaného produktu nemá překročit sedminásobek ročního zisku.
EURO: Můžete tedy jednou provždy prohlásit, že s Anheuser Busch nekujete tajné pikle, a to ani ohledně nějakého třetího čtvrtého kroku, který by následoval po privatizaci? CHVALOVSKÝ: Myslím si, že slovo pikle bychom si mohli odpustit. Já naprosto veřejně přiznávám a píši to i ve svém privatizačním projektu, že bych chtěl vlastnictví Budvaru využít k rovnoprávné diskusi s Anheuser Busch o odbyt u českého chmele, koneckonců i o zvýšeném odbytu českého piva. Výsledky Budvaru nejsou na úrovni jeho možností. Chtěl bych rozhovory vést jako partner s partnerem, podle rčení nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj, což je mé životní krédo. Byl bych špatný obchodník, kdybych nevyužil pozice, kterou má Budvar, k rozšíření odbytu svých výrobků a ke zvýšení prodeje dalších českých produktů, zejména chmele.
EURO: Vždy, když už se zdá, že se prodej Budvaru uskuteční, vláda jej odloží s odůvodněním, že management se o podnik velmi dobře stará. Proč privatizovat? Co vedení Budvaru dělá špatně a vy byste dělal lépe? CHVALOVSKÝ: Nemám bližší přístup k údajům o tom, jak se v Budvaru hospodaří. Dovedu si však představit, že vše zapadá do správných kolonek a některé ukazatele budou mít i určitý nárůst, tak aby všichni byli spokojeni. Já vych ázím z informací o odbytu, sleduji situaci na jiných trzích. Jsem bývalý koospolák a například v Itálii Budvar využívá Koospolem zavedené odbytové koridory. Ta často opěvovaná exportní schopnost Budvaru nyní stagnuje. Vývoz by měl být , s využitím dobrého jména Budvaru, daleko lepší. A proč privatizovat? Snad nechcete zpochybnit ekonomickou a společenskou strategii této země po roce 1989? Generálního ředitele Budvaru Jiřího Bočka jsem potkal jednou v životě a udělal na mě velmi dobrý dojem. Dovedu si představit - kdyby k tomu z jeho strany byla chuť - že bych v první fázi ani jiného manažera nehledal. Ale na takov ou dohodu musí být vždy dva a je možné, že na jeho straně může být hrdost, která mu nedovolí pokračovat.
EURO: Co se týče zvyšování exportu, ukazuje se, že česká cesta privatizace není většinou nejlepším řešením. K těmto účelům je dobrý strategický partner, s vybudovanou distribuční sítí… CHVALOVSKÝ: Proč by to nemohl být zrovna Anheuser Busch? Jedna věc je neprodávat se a nepodbízet a druhá stát vůči němu jako rovnoprávný partner, který má co nabídnout, který může i něco poskytnout. Potřebujeme se dnes například hádat o pozici v Číně? Myslím si, že spory by se daly velmi dobře vyřešit.
EURO: Dokázal byste se s Američany dohodnout lépe než stát? CHVALOVSKÝ: Rozhodně. Už jsem se s lidmi z AB setkal a jednání je takové, jaké si nikdo u nás asi nedovede představit. Oni tvrdí, že byli českým státem několikrát podvedeni, zejména bývalým ministrem zemědělství v otázce post oupení známky Bud výměnou za příslib desetiletého odběru českého chmele. Nechci v tomto dělat soudce. Faktem je, že pan August Busch III. naprosto nekompromisně prohlásil, že si počká, až Češi budou na kolenou. Nechce jednat s nikým, ani s ;Chvalovským. Taková je situace. To není o tom, že by Anheuser Busch čekal na někoho, až mu přinese na stříbrném podnosu privatizaci, a že mu za to hodně zaplatí. Naopak, my budeme velmi rádi, když dosáhneme jakékoliv dohody s Anheuser Bus ch. Nezáleží, zda vyhrajeme ten či onen soudní spor. Život není o sporech, život je o konečném ekonomickém výsledku.
EURO: Jste toho názoru, že není možné z debat o privatizaci Budvaru koncern Anheuser Busch vylučovat? CHVALOVSKÝ: Můj názor je, že by v soutěži měla být dána přednost subjektům českého původu.
EURO: Mělo by jít o klasický tendr, či prodej předem vybranému zájemci? CHVALOVSKÝ: Naprosto klasický otevřený tendr.
EURO: Jaká kritéria byste zvolil? CHVALOVSKÝ: Největší ekonomickou výhodnost pro stát a zajištění dobrého jména českého piva. Také určitý slib českým spotřebitelům, že z toho piva nikdy nebudeme dělat ten nechutný americký mok a že se budeme snažit zhodnotit i ost atní české produkty, jako je chmel či slad.
EURO: Jakou roli by měla hrát nabízená cena? CHVALOVSKÝ: Když chceme soutěž, musí vyhrát ten, kdo nabídne více.
EURO: Mluvil jste o čtyřech miliardách korun. Máte je? CHVALOVSKÝ: Mám banky, které jsou připraveny tento projekt financovat.
EURO: České, nebo zahraniční? CHVALOVSKÝ: Už jsme zase u toho. Kde jste všichni byli s vašimi otázkami, když se privatizoval Prazdroj? Kde jste byli, když se prodávala IPB Nomuře? Kde jste byli, když se z akciového podílu bank v obchodních společnostech najedn ou stalo devadesát místo zákonem povolených deseti procent? Proč jste se neptali na tyto věci? Já Nomuře tleskám, byl to obrovský obchodní úspěch. Proč by měl ale tyto peníze donekonečna shrabávat někdo ze zahraničí v případě, že do soutěže budou př ipuštěny zahraniční subjekty? A proč já mám platit 23 procent úroků domácím bankám, jako jsem platil v roce 1997 a 1998? Nedávno jsme si přečetl v Lidových novinách, že bývalý ministr zemědělství pan Lux měl dříve prohlásit, že neexistuje obrana či způsob, jak ochránit Budvar před tím, aby jej nabyvatel neprodal skupině Anheuser Busch. Nevěřím, že to mohl říci, ale řeklli to, pak se musím zeptat, co udělal jako ministr pro obranu plzeňského piva? Nebo snad bylo menším národním bohatstvím, než je Budvar?
EURO: Nemyslíte si, že by se něco podobného v případě Budvaru mohlo opakovat, pokud to nebude dobře ošetřeno? CHVALOVSKÝ: Zapomeňte na to, že pivovar Budvar je zlatý poklad, na nějž čekají za hranicí této země zlatokopové z největších světových pivovarů. Všechno je o ceně a nikdo vám nedá ani o dolar více, než je odbytová hodnota pivovaru a než je hodnota známky. U nás se vše umocňuje do astronomických částek, které vůbec neodpovídají realitě.
EURO: Co když vláda rozhodne, že Budvar prodá domácímu subjektu - vám či managementu - a protože jste Češi a máte málo peněz, dá vám jej za symbolickou částku. Vy jej můžete obratem prodat za podstatně více. CHVALOVSKÝ: Já nechci nic zadarmo. Ale ať si stát klidně rozhodne, že bude mít povinnou dividendu z prodeje, povinnou vratku z prodeje. To vše je možné. Nedovedu si však představit, že dá pivovar někomu za předem určenou cenu s tím, že mu ta předem určená skupina - jejíž představitel může kdykoliv zemřít - bude do budoucna cokoliv garantovat, ať formou desátků, zlaté akcie, podílů z prodeje či něčeho jiného. Všechny tyto metody jsou děravé, neprozíravé a netransparentní. Jedinou, která může fungovat, je , že bere ten, kdo dá nejvíce.
EURO: Jako vlastník Jihočeských pivovarů vedete nyní s Budvarem známkoprávní spor. Působí to trochu divně, když na jednu stranu o Budvar máte zájem a na druhou mu vlastně podkopáváte nohy a nabouráváte jeho duševní vlastnictví. CHVALOVSKÝ: Jak se mám chovat, když ten pivovar není ani můj, ani nevím, jestli můj někdy bude? Pro mě je Budvar dnes, byť kilometr vzdálený, „schmutzige Konkurrenz , jak říkají Němci. To nemyslím ve zlém. Jihočeské pivovary jsme převzali v nedo brém stavu. Vše jsme vyčistili, zprůhlednili, sundali jsme si růžové brýle a musíme dělat vše pro to, abychom přežili.
ČLÁNKY DO MAILU