Režisér Roman Polanski v domácím vězení nezahálel. Po půl roce od jeho skončení natočil nový snímek, který poodkrývá základní a stále opomíjenou zvířecí stránku člověka. Herecké hvězdy pod jeho vedením září, přesto by snesly větší prostor i o špetku krutější bič režiséra.
Foto: H.C.E.
Úvodní titulky využívají prostor představit hlavní zápletku příběhu, tedy chlapce, jež si v blízkosti Brooklynského mostu hrají a jejichž soupeřivé hašteření končí úrazem jednoho z nich. Následuje setkání rodičů obou dětí v bytě napadeného chlapce a sepisování hlášení pro pojišťovnu. Toho se ujímá Penelope Longstreetová (Jodie Fosterová) za dohledu manžela Michaela (John C. Reilly) a druhého páru Nancy (Kate Winsletová) a Alana (Christoph Waltz) Cowanových.
Během následujících 70 minut se jednotlivé slovíčkaření mění v názorovou bouři, která smete předsudky i přetvářku všech přítomných aktérů. Zatímco ženy bojují udatně za svoje syny, muži situaci spíše bagatelizují a vzpomínají na svá bujará dětství, kdy se podobné incidenty stávaly, nicméně nebylo potřeba při jejich řešení svolávat rodičovskou konferenci a sjednávat nápravu.
Jodie Fosterová (Mlčení jehňátek) je bravurně hysterická bojovnice za práva svého napadeného syna, ale i za práva všech utiskovaných dětí světa. John C. Reilly (Hodiny) partnersky přitakává a snaží se působit nesobeckým a smířlivým dojmem. Zprvu povrchní Kate Winsletová (Předčítač) se mění ze silné ženy na zoufalou a bezradnou manželku. Christoph Waltz (Hanební pancharti) se stará spíš sám o svůj byznys a s ustavičně zvonícím mobilem výrazně přiostřuje napětí v místnosti.
Snímek vychází z divadelní hry známé francouzské dramatičky Yasminy Rezaové, která ji společně s Polanskim upravila do filmového scénáře. Během děje příběhu se herci drží předem daných charakterů svých postav a dialogy vedou poměrně předvídatelně. Neukradnou si víc prostoru k projevení vlastního názoru, což ubírá filmovému zpracování překvapení o dějový zvrat. Úplný přerod v lidská monstra se bohužel nekoná a na závěr tak z důstojných lidí zůstávají trosky unavené životem a vlastními vztahy. Jednotlivé postavy by si místy zasloužily o špetku razantnější režisérský bič, a jindy zase přece jen větší volnost. Bezesporu je ale snímek Bůh masakru milým překvapením začátku filmového roku.
Hodnocení Vládi Baráka: 75 %
