Případ prodeje bulharských aktiv skupiny ČEZ dokumentuje, že premiér Babiš je ochoten pro své tažení proti vedení energetického gigantu obětovat i zájem českých daňových poplatníků.
Více než rok trvající proces prodeje podílů ČEZ v bulharských distribučních společnostech byl dotažen do konce ve čtvrtek 22. února, kdy ho odsouhlasila dozorčí rada firmy. Česká energetická společnost je posledním významným evropským hráčem, který v balkánské zemi ještě působí a vede s tamní státní administrativou řadu sporů.
Nejpodstatnější z nich je mezinárodní arbitráž za poškození investice při změně regulačních pravidel a postup úřadů vůči ČEZ Bulharsko v roce 2013. Jde o řádově stovky milionů eur, tedy opět o miliardové částky. Zbavení se aktiv v balkánské zemi je z tohoto důvodu poměrně významné, protože bulharská vláda ztratí nástroje pro nátlak na svého arbitrážního soupeře. Nehledě na to, že vzhledem k regulačním mechanismům v Bulharsku a přístupu státní administrativy je v posledních letech prakticky nemožné dosáhnout nějaké přiměřené míry ziskovosti těchto aktiv.
V této souvislosti je zarážející, když bulharský premiér Bojko Borisov veřejně hovoří o tom, že mu jeho český kolega Babiš poskytl důvěrné informace o transakci.
Je na místě klást si otázku, zda má český premiér projevovat pochopení pro domácí problémy bulharské politiky, nebo spíše hájit zájmy dvoutřetinového vlastníka ČEZ, kterým jsou daňoví poplatníci této země.
Komentář Pavla Párala: Práskač v Sofii
Balík prodávaných společností zahrnuje sedm firem: CEZ Bulgaria, CEZ Elektro Bulgaria, CEZ Razpredelenie, CEZ Trade Bulgaria, CEZ ICT Bulgaria, Free Energy Project Orešec a Bara Group. Nabyvatelem se má stát malý bulharský producent Inercom za 8,1 miliardy korun. O průběhu jednání byl podle zdrojů blízkých transakci premiér Babiš informován.
Gruzínec na bílém koni
Už před zasedáním dozorčí rady vznikl v Bulharsku poprask. Ten se přenesl i do Prahy, kde minulou středu zveřejnil kritický otevřený dopis dozorčí radě ČEZ majitel společnosti Energo-Pro Jaromír Tesař, který označil prodej s velmi neurčitými a nekonkrétními argumenty za netransparentní. Tesař, jehož firma v Bulharsku ovládá další distribuční společnosti, neuspěl, když za aktiva ČEZ nabídl cenu o půl miliardy nižší.
Bulhary ale daleko více trápí, že nevědí, kdo vlastně podstatnou část jejich distribuce kupuje, a považují Inercom jen za bílého koně. Firma vlastní v současnosti dvě solární elektrárny s obratem 1,3 miliardy korun, podniká rovněž ve stavebnictví a před nedávnem prodala velké obchodní centrum. Podle bulharských zdrojů stojí za Inercomem v případě akvizice ČEZ Bulgaria dvě společnosti s domicilem v daňových rájích Score Trade a Global Victory Trust údajně spojené s nepříliš známým ruským miliardářem gruzínského původu Paatem Gamgoneišvilim. Tento Gruzínec ovládá řadu společností v Karibiku, ale třeba i na ostrově Man aje šéfem moskevské banky Slavjanskij kredit.
Pro bulharské obavy o energetickou bezpečnost lze mít jistě pochopení. A je i logické, že chce nyní v Inercomu získat podíl, což se vládě zřejmě podaří. Nicméně je nutno konstatovat, že situaci, kdy v zemi nechce v energetice podnikat žádná významná zahraniční společnost, si způsobili Bulhaři sami svou vlastní energetickou politikou. A tak se musejí smířit s tím, že budou v rukou lokálních hráčů, kteří si to u tamních úřadů dokážou „zařídit“, případně se spokojí s výrazně nižšími výnosy svých investic nebo distribuční společnosti vykoupí a cenu elektřiny bude dotovat daňový poplatník.
Účtování s ČEZ
ČEZ v Bulharsku přitom působil už od roku 2005, a to velmi úspěšně. Matce odváděl dobré dividendy a s úřady neměl žádné významnější potíže. Devastace celé bulharské energetiky včetně podnikání ČEZ začala v únoru 2013, kdy do ulic velkých měst vyšly proti účtům za elektřinu protestovat statisíce Bulharů. Protesty si vyžádaly dokonce lidský život a došlo k mnoha zraněním.
Miliardář Tesař napsal šéfům ČEZ: Prodej vašich bulharských firem je zmatečný a neprůhledný
Vysoké účty byly bezprostředně způsobeny navýšením cen o třináct procent, které schválil tamní regulátor už v předchozím roce, nicméně před topnou sezonou, a tak se zdražení na účtech příliš neprojevilo. Když ale přišlo v únoru lednové vyúčtování, v němž kvůli bulharským svátkům byla zaúčtována i část prosince, vyvolalo to poprask. Politici v čele s tehdejším a současně opět aktuálním premiérem Bojkem Borisovem ukázali prstem na distribuční společnosti ovládané ČEZ, další českou společností Energo-Pro a rakouským EVN. Obvinili je z předražování a požadovali okamžité odebrání licencí. Bulharská prokuratura začala vinit manažery ČEZ z různých trestných činů, začalo správní řízení o odebrání licence a masivní tlak na firmu ze stran všech možných úřadů. Padaly i četné pokuty a jiné sankce.
Bulharský ČEZ brutální nátlak ustál a licenci obhájil, protože Bulharsko jako členská země EU byla nakonec donucena postupovat podle zákona, a nedošlo tak jako před tím v Albánii k úplnému vyvlastnění zahraničního investora. Nicméně firma je pod permanentním tlakem tamních úřadů a střídají se v ní kontroly jedna za druhou. Situace je vyostřená zejména poté, co ČEZ zahájil mezinárodní arbitráž s Bulharskem, v níž má značnou šanci na miliardové odškodnění.
Za koho kope Babiš?
Podstatná je ale především skutečnost, že bulharský energetický regulátor při stanovování ceny za distribuci neumožňuje ČEZ započítání všech nezbytných nákladů na přenos energie, její distribuci a administraci plateb, o vysokém riziku neplacení účtů nemluvě. Firma prakticky nemůže dosahovat zisku ani obnovovat svůj majetek. Cena dodávek elektřiny pro obyvatelstvo se stala výsostně politickým rozhodováním, což činí standardní podnikání značně rizikovým.
Čeští piráti. Devastace celé bulharské energetiky včetně podnikání ČEZ začala v únoru 2013, kdy do ulic velkých měst vyšly proti účtům za elektřinu protestovat statisíce Bulharů. Protesty si vyžádaly lidský život a došlo k mnoha zraněním.
Odchod ze země byl tedy jediné možné řešení. Do výběrového řízení se kvůli poměrům v Bulharsku přihlásily jen společnosti z druhé až třetí energetické ligy a Inercom nabídl jednoznačně nejvyšší částku a svou nabídku doložil podle zdroje blízkého transakci standardními a vždy požadovanými bankovními garancemi ve formě bid bondu. Zprávy bulharských médií o tom, že některé banky ustupují od financování Inercomu, tak příliš nevypovídají o schopnosti kupující firmy transakci financovat.
Dozorčí rada ČEZ proto neměla prakticky jinou možnost než transakci schválit, protože její odmítnutí by firmu poškodilo a členové rady nesou za své rozhodování osobní hmotnou i trestní odpovědnost. Mají přitom nejen státního, ale také třetinu privátních akcionářů. Před pár měsíci s touto odpovědností hazardovali, když po nátlaku Andreje Babiše odmítli prodat elektrárnu Počerady skupině Pavla Tykače za deset miliard korun v situaci, kdy žádné lepší řešení dožívajícího zdroje nebylo a stále není na stole. Podruhé už do rizika nešli.
Samozřejmě dokud nejsou peníze na účtu, není transakce dokončená a prodej musí ještě odsouhlasit bulharský antimonopolní úřad, který bulharské firmy ČEZ opakovaně napadal a pokoušel se je trestat vysokými pokutami. Vysoký bude zřejmě i tlak bulharské vlády na financující banky. O to více zarážející je, když se český premiér v této mnohaleté kauze staví na bulharskou stranu a napadá vedení české firmy ze dvou třetin vlastněné státem a ohrožuje její příjmy v řádu miliard. Nejde totiž jen o těch osm miliard, ale také o výnos z arbitráže. Pro srovnání v podobném případě sporu s Albánií došlo k mimosoudnímu vyrovnání a ČEZ za poškození mnohem menších aktiv získal tři miliardy korun.
Dále čtěte:
Nevýhodné, netransparentní a podivné. ČEZ by měl vysvětlit prodej majetku v Bulharsku, míní Babiš
Odchod ČEZ z Bulharska stál místo tamní ministryni Petkovovou
Vydírá mě konkurence, tvrdí majitelka Inercomu po koupi bulharského ČEZ
ČEZ se zbavil Citela, svůj 48procentní podíl prodal Eltodu
Zakázka za 300 milionů. ČEZ ESCO bude údržbářem opavské Tevy
ČEZ uspěl ve sporu s Lesy ČR o poškozené stromy
