Bez podpory magistrátu neměla fúze fakultních nemocnic šanci
S koncem června zhasl i pokus o sloučení tří pražských fakultních nemocnic – Všeobecné na Karlově náměstí. Thomayerovy v Krči a Bulovky. Kormidelníkovi projektu, řediteli Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) Pavlu Horákovi to ministryně zdravotnictví Milada Emmerová oznámila 22. června. Zároveň byl do vypsání řádného výběrového řízením pověřen řízením Thomayerovy fakultní nemocnice (TFN) Petr Malý, dosavadní náměstek pro léčebně preventivní péči v téže nemocnici, a řízením Fakultní nemocnice Na Bulovce (FNB) Jan Podlaha, primář Záchytné stanice hlavního města Prahy sídlící v areálu nemocnice. Od loňského jara řídil i tyto dvě nemocnice Pavel Horák. Ten byl společně s bývalým děkanem 1. lékařské fakulty Štěpánem Svačinou iniciátorem projektu fúze. Bývalému ministrovi zdravotnictví Jozefu Kubinyimu se myšlenka zalíbila a během svého krátkého pobytu v úřadě stihl zahájit její uskutečňování.
Plán není dogma.
Ministerstvo zdravotnictví dnes tvrdí, že projekt zrušilo po zralé úvaze. Na počátku roku ale deklarovalo jiné představy. V únoru tiskové oddělení ministerstva na dotaz týdeníku EURO uvedlo, že projekt poběží do konce letošního roku. Poté měla být zvážena pro a proti a mělo být rozhodnuto o dalším postupu. K takovému závěru totiž dospělo v lednu pracovní jednání na ministerstvu zdravotnictví, kterého se kromě Milady Emmerové a dalších představitelů ministerstva zúčastnil Pavel Horák, pražský primátor Pavel Bém, předseda sněmovního výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Antonín Krákora, zástupci středočeského kraje a další odborníci.
Na základě návrhu ministryně zdravotnictví byla mimoto zřízena pracovní skupina vytvořená za zástupců ministerstva, sněmovního výboru, magistrátu, kraje a dozorčích rad nemocnic, která měla průběh uskutečňování projektu sledovat. V červnu však na jednání pracovní skupiny padlo rozhodnutí, že do Krče a na Bulovku budou jmenováni ředitelé, čímž bylo slučování fakticky ukončeno.
Jeden z mnoha.
Vzhledem k lednovým závěrům je urychlené červnové „stažení rolety“ překvapivé. Ne však nečekané. Slučovací projekt byl pro současné vedení ministerstva od počátku nevítaným dědictvím. Už když šéf tiskového oddělení Václav Šebor informoval o prosincovém termínu, připomněl „případnou možnost ukončení projektu“. Nejde navíc o novou myšlenku. Pokusů, lépe řečeno idejí slučovat pražské fakultní nemocnice bylo v minulosti několik. V polovině devadesátých let například tehdejší ředitelka Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Zuzana Roithová navrhovala holding ve složení Karlovo náměstí, Motol, Vinohrady.
Na každý břeh.
Tyto úvahy vycházejí z premisy, že pět fakultních nemocnic (Karlovo náměstí, Krč, Bulovka, Motol, Vinohrady) je na Prahu moc. Stejně jako tři lékařské fakulty. A že by se jejich spojením racionalizovala práce a snížily náklady, aniž by klesla úroveň lékařské péče. Teoretická, leč víceméně obecně přijatá úvaha zní, že by Praze stačily dvě velké všeobecné nemocnice, na každém břehu Vltavy jedna. Motol, nepočítáme-li typově odlišnou Nemocnici Na Homolce, je na levém břehu sám, takže má své jisté. Na pravém břehu to ale mezi fakultními nemocnicemi čas od času vře. Pravda, dosud pouze platonicky. Pokus Jozefa Kubinyiho byl první, který se dostal až k fázi realizace.
Fúze-nefúze.
Bezprostředně poté, co bylo zveřejněno rozhodnutí, že experiment končí, interpeloval Miladu Emmerovou v této věci Petr Bratský (ODS). Ministryně zdravotnictví uvedla v odpovědi několik důvodů pro své rozhodnutí. Jednak projekt nebyl dostatečně připraven, chyběla předběžná odborná diskuse, nebyla řešena problematika právní subjektivity jednotlivých nemocnic. Byla to fúze-nefúze. Pavel Horák byl fakticky ředitelem ve třech samostatných nemocnicích, což bylo evidentní provizorium.
Milada Emmerová mimoto připomíná, že rostla vnitřní zadluženost nemocnic, chyběly prostředky na obnovu potřebné techniky a rekonstrukce projektů. I to je pravda. Jenže prostředky chyběly i před zahájením projektu. Na druhé straně Pavel Horák uvádí, že dříve ztrátové nemocnice jsou nyní v zisku (VFN údajně už od 1. ledna 2004, TFN od loňského listopadu, FNB od letošního ledna). Ředitel konstatuje, že najatá poradenská firma dospěla k závěru, že společná obchodní politika by umožnila ušetřit 170 až 350 milionů korun, lepší využití kapacit a lůžkového fondu by přineslo vnitřní úspory kolem dvou set milionů. Právě to označuje za hlavní důvod ukončení projektu, „protože se to pochopitelně ne všem líbilo“.
Hlavní adept.
Milada Emmerová má ovšem další argument: že „projekt postrádá zásadní orientaci na již zpracovanou koncepci zdravotnických služeb“. Tady se už dostáváme k tomu, proč a komu se možná Horákovy racionalizační kroky nelíbily. Středočeská koncepce počítá s tím, že „superspecializovanou“ péči by obyvatelům kraje poskytovaly na základě smlouvy čtyři pražské nemocnice. Kromě Motola a vinohradské jsou to i Thomayerova nemocnice (pro jih kraje) a Bulovka pro sever. Jenomže právě Bulovka byla v projektu fúze hlavním adeptem racionalizace, tedy zeštíhlení.
„Největším problémem nemocnice jsou klesající příjmy při poklesu klientely a lukrativnějších druhů péče. Ztráty dlouhodobě dosahují deseti až dvanácti milionů korun měsíčně. Rostoucí osobní náklady konzumují většinu příjmů, nemocnice nemá v některých odděleních často ani základní vybavení, ve srovnání kupříkladu se Všeobecnou fakultní nemocnicí má i poměrně vysoké náklady na nezdravotnické a režijní služby. Při obratu 1,3 miliardy korun má deficit - závazky minus pohledávky – zhruba 350 milionů se splatností faktur šestnáct měsíců. Odstranit ztrátovost není možné bez reorganizace zdravotnické i nezdravotnické části nemocnice,“ napsal o Bulovce Pavel Horák loni v prosinci, když hodnotil první půlrok uskutečňování projektu.
Městský majetek.
Zájem na tom, aby reorganizační plány nebyly naplněny, nemá ovšem ani tak Středočeský kraj, jako hlavní město. Na Bulovce patří státu z hlavních nemovitostí jen budova ortopedické a gynekologické kliniky a Ústav radiační ekologie. Zbytek je v majetku města Prahy. Milada Emmerová popsala situaci s ambicí na vrcholy diplomatické mluvy: „Ministerstvo zdravotnictví chce ukončením projektu zohlednit také neopomenutelnou skutečnost, kdy hlavní město Praha vlastní více jak sedmdesát pět procent nemovitého majetku na Bulovce a významně se podílí na jeho údržbě a obnově. Ministerstvo zdravotnictví nemá v úmyslu těmto aktivitám bránit a vnímá jistou obavu představitelů hlavního města Prahy o osud této nemocnice, která může vyústit v omezení přílivu tolik potřebných investičních prostředků ze strany města“.
Městská nemocnice.
Nediplomaticky řečeno jde o to, že město jako majitel nemovitostí nemá zájem, na tom, aby se na Bulovce vehementně reorganizovalo. To ostatně dal pražský magistrát najevo tím, že po zahájení projektu zastavil údržbu a obnovu tamních nemovitostí. V souvislosti s Bulovkou je ve hře i myšlenka velké městské nemocnice, kterou Praha nemá. Hana Halová, pražská radní pro zdravotnictví týdeníku EURO sdělila, že ukončení slučovacího projektu vítá. Tvrdí, že sloučením nemocnic se stává hospodaření konkrétní nemocnice méně průhledné. Přičemž ztrátovost nespočívá pouze v řízení samotné nemocnice nebo tří sloučených nemocnic. A konkurování nemocnic lze řešit koncepčními a systémovými opatřeními ministerstva zdravotnictví, uvedla Hana Halová.
Nevhodná doba.
Pavel Horák stále tvrdí, že projekt měl „potenciál úspěchu“, ale se situací je smířen. „I v zahraničí každá snaha o reformu „černých děr“, tedy státních institucí utrácejících ne zrovna efektivně veřejné peníze, narazila vždy na tvrdý odpor. Jsou to někteří dodavatelé, na jejichž účet se budou realizovat případné úspory a kteří si zvykli na své „dojné krávy“. Dále pak jistě odbory ve Fakultní nemocnici Bulovka, které si po léta fungování zvykly odvolávat a jmenovat ředitele, určitě představitelé zdravotnictví hlavního města, kteří s projektem nesouhlasili od začátku, a určitě také ostatní poskytovatelé zdravotní péče, pro které by vznikla významná konkurence. Vždy se v této souvislosti mluví o lukrativitě areálu jednotlivých nemocnic, jejichž ekonomická stabilizace by snížila šance na jejich výhodný odprodej. Přesto všechno jsem ale spíše přesvědčen o tom, že ministerstvo zdravotnictví prostě dospělo k přesvědčení, že v tuto chvíli není vhodná doba na takový velký a jistě kontroverzní projekt, který nemá potřebnou podporu. Toto rozhodnutí tedy beru jako rozhodnutí, které učinil vlastník - stát ve věci své instituce - nemocnice. Management firmy je tu od toho, aby se řídil pokyny vlastníka a jako manažer rozhodnutí ministerstva zdravotnictví plně respektuji a budu ho realizovat,“ tvrdí.
Exekutivní neschopnost?
Pokud jde o podporu, nemá ji projekt ani na opačném politickém pólu. Stínový ministr zdravotnictví ODS, senátor Tomáš Julínek proti zastavení projektu neprotestuje. „Nejsem příznivcem takových velkých kolosů,“ říká a bez upřesnění dodává, že dosavadní stav fúze-nefúze vytvářel prostor pro nestandardní chování. Fúze neměla ani pořádný začátek a je důsledkem exekutivní neschopnosti nejen Milady Emmerové, ale i Jozefa Kubinyiho, domnívá se Julínek
Bývalý ministr ale trvá na tom, že zastavení projektu slučování je chyba. Kubinyi je názoru, že Horákovi se povedlo potvrdit životaschopnost a přínos projektu. Přitom nejzásadnějších efektů by se prý dalo dosáhnout optimalizací medicínských oddělení, na kterou se již nedostalo. Josef Kubinyi tvrdí, že ve výhledu nejpozději pěti let by se v Praze měla postavit nová nemocnice, velikostí srovnatelná s Motolem. „Následovat by mělo přestěhování již sloučených a optimalizovaných klinik a oddělení do těchto nových prostor, opuštění a prodej areálu současné VFN. To by umožnilo jednak získat nemalou část nákladů na výstavbu nové nemocnice a současně by to otevřelo možnost rozšířit centrum města až po Albertov, vrátit Thomayerovu nemocnici původnímu účelu (byly to dělnické domovy a celý objekt je památkově chráněn) a zachovat v nějaké redukované a specializované podobě provoz v nemocnicích Bulovka a Vinohrady. Opakované velké investice do jejich takřka permanentních rekonstrukcí jsou v podstatě vyhozené peníze,“ napsal exministr v Lidových novinách.
