Bumerang se vrací

Mám právo do privatizace hovořit, říká ministr Urban

Vyhodíme ho dveřmi a za rok se na politické kolbiště vsune oknem. Problém privatizace Budvaru se v pravidelných cyklech vrací a nic na tom nezměnilo ani usnesení Zemanovy vlády z 9. ledna loňského roku, jímž byl národní podnik Budějovický Budvar stažen ze seznamu podniků určených k privatizaci.
Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban na konci června v rozhovoru pro časopis Týden jako první připustil, že se opět začíná diskutovat o prodeji jedné z nejznámějších českých firem. „Neříkám, že je to věc, na které bychom se definitivně dohodli. Na druhou stranu nezastírám, že o tom s ministrem financí jednáme,“ uvedl Urban.

Nebezpečí pohybu.

Loňské usnesení bylo přijato na popud tehdejšího ministra zemědělství Jana Fencla. „Privatizovat Budvar znamená ohrozit jeho současné postavení, ochranná známka je totiž fixována na národní podnik. Jde o velké riziko, prodej může znamenat konec tradiční výroby piva,“ prohlásil Fencl a narážel tím na desítky let trvající známkoprávní spor Budvaru s největším světovým pivovarem Anheuser-Busch o značky Budweiser a Bud. Patří už k tradici ministrů zemědělství dívat se na pivní privatizaci skepticky. V roce 1996 resort řízený Josefem Luxem definitivně zamítl prodej do rukou amerického kolosu (prodej konkurentovi měl být cestou, jak problém vyřešit) a soudní spory se opět rozjely na plné obrátky. Po celém světě se dodnes vede právní válka. Budvar uvádí, že firma má zaregistrováno 380 ochranných známek ve více než stovce zemích světa. V tuto chvíli probíhá více než 40 soudních sporů a přes 40 správních řízení před patentovými úřady. V minulých dnech se Jihočeši pochlubili úspěchy v Tádžikistánu, na Tchajwanu a ve Španělsku. Američané svou argumentaci staví na tvrzení, že značka Budweiser je čistě fantazijní povahy, oni ji jako první v roce 1878 nechali zaregistrovat a nebýt jich, nikdy by světové proslulosti nedosáhla. Češi naopak prohlašují, že Budweiser se váže k místu původu piva, městu České Budějovice, kde se vaří pivo přes 700 let a je doložitelné, že americký pivovar se při svém založení zhlédl v umu jihočeských sládků. Velkým úspěchem pro Budvar je fakt, že v rámci přístupových rozhovorů mu bylo Evropskou unií přiznáno právo na registraci zeměpisného označení původu svých výrobků, což mu umožní prodávat i v těch zemích, v nichž dosud nemá registrovány ochranné známky. Označení původu mu zřejmě pomůže i v rozjednaných soudních řízeních. „Spory to sice nevyřeší, ale pro soudce to může být pádný argument,“ míní šéf pivovaru Jiří Boček.
Z tohoto pohledu hodnota Budvaru může dále vzrůst, jelikož cena firmy se nepochybně odvíjí především od možnosti blokovat či omezovat vstup Američanů na nové trhy. I to může být jeden z důvodů zvýšeného zájmu o Budvar.

Čí je koza.

Mezi ministry není na věc jednotný názor. Proti privatizaci se vyslovil současný ministr zemědělství Jaroslav Palas. Soudí, že prodej není nutný. Ministr se nedomnívá, že jen privátní podnik může prosperovat a Budvar nadále považuje za jakési „národní stříbro“. Podivil se nad tím, že o privatizaci Budvaru hovoří ministr Urban. „Ministerstvo průmyslu a obchodu prodává sousedovu kozu, protože Budějovický Budvar je v gesci ministerstva zemědělství,“ řekl 3. července České televizi.
S názorem ministerstva zemědělství koresponduje i postoj managementu Budvaru. Generální ředitel Jiří Boček v rozhovoru pro týdeník EURO vyjádřil obavy, aby podnik neskončil jako americký pivovar Dubois. S tím také vedl pivovarnický gigant Anheuser-Busch spor o známku, ve kterém neměl navrch. Jak Boček uvedl, podařilo se mu však v sedmdesátých letech minulého století menšího konkurenta koupit a během jednoho měsíce pak pivovar Dubois uzavřel. Také Boček se v minulých dnech podivil nad aktivitami ministra průmyslu. „Především nás překvapuje, že s úvahami o našem prodeji vystoupil jako první ministr průmyslu Milan Urban, který s námi nemá vůbec nic společného. A takový postup už sám o sobě vyvolává řadu otazníků,“ uvedl v Lidových novinách minulé úterý.

Urban: Je to drzost.

Ministr Urban se však proti výrokům Palase a Bočka ostře ohradil: „O privatizaci nikdy nerozhoduje jednotlivý ministr, ale vláda České republiky. Já sám také třeba nerozhoduji o prodeji ČEZ. Už vůbec o tom ale nemůže rozhodovat nějaký ředitel tohoto podniku. Považuji celkem za drzost, že se k tomu veřejně vyjadřuje,“ reagoval v rozhovoru pro týdeník EURO. Proč privatizovat? „Důvodem jsou hospodářské výsledky Budvaru z hlediska sledování v jednotlivých letech – klesá výroba, klesá export, klesá zisk… Je otázkou, zda Budvar je schopen dlouhodobě obstát a nám samozřejmě jde o to, aby obstál v globální konkurenci, aby se v Budějovicích vyrábělo, aby se tam udržela zaměstnanost,“ argumentuje ministr Urban. Pravdou je, že pivovaru loni poklesl export (na 513 tisíc hektolitrů) i tržby (2,335 miliardy korun), dva roky po sobě se snižovala i výroba (loni na 1,215 milionu hektolitrů) a zisk (loni na 193 milionů), přesto zatím nelze hovořit o dramatickém poklesu, spíše o stagnaci. Loňský propad vedení firmy přičítá povodním a letos očekává opětovné oživení. Ministr Urban se na Budvar ale dívá i prizmatem státního rozpočtu. „Je to třeba vnímat i tak, že se pohybujeme v reálném ekonomickém světě, tedy v reformě veřejných financí. Jsou tady požadavky zemědělců na vyrovnávací dotace po vstupu do Evropské unie. Soudím, že část výnosu z privatizace by mohla být využita k dorovnání přímých plateb,“ míní Urban. Je pro výběrové řízení o více kritériích, aby nerozhodovala jenom cena, ale aby nabyvatel garantoval i rozvoj podniku.

Tlačí na pilu.

Zastánců privatizace je ovšem mnohem více: „Myslím, že tu jsou zhruba tři proudy podporující privatizaci. Jeden se koncentruje kolem ministra Urbana. I když je ministr Palas zatím proti, dalším, kdo na privatizaci tlačí, je podnikatel Vojtěch Slówik, který má k Palasovi velmi blízko. Třetí proud představuje belgická pivovarnická firma Interbrew, která vlastní Pražské pivovary. Ta už si najala i lobbisty,“ říká zdroj blízký ministerstvu zemědělství. Tvrdí, že na ministerstvu existuje dohoda, že šéf resortu Palas v dohledné době (až bude jisté, že to nemůže kolidovat s hlasováním ve sněmovně) odcestuje do USA, aby jednal přímo s vedením pivovaru Anheuser-Busch. Tiskové oddělení ministerstva zemědělství ale popřelo, že by se Palas chystal do USA. Do Ameriky prý na konci července poletí, ale do Jižní. Hlavním bodem návštěvy je argentinský veletrh zemědělské techniky.

Americká zkušenost.

Privatizaci ovšem nebrání ani opozice. Pro je jednoznačně stínový ministr financí za ODS Vlastimil Tlustý. „Už deset let říkám to samé: Je trvale neudržitelné, aby Budvar zůstal neprivatizován. Myslím, že privatizovat lze a čekat na vyřešení všech sporů není možné. To může trvat i padesát let. Také jsem vždy říkal, že jedinou formou privatizace je jednokriteriární veřejná soutěž. Vyhrát by měl ten, kdo dá nejvíc. A je jedno, zda to bude strategický investor, nebo finanční. Pokud by cena nedosáhla odhadu ceny ochranné známky, tak by samozřejmě prodej mohl být zrušen,“ myslí si Tlustý. Dodává, že pivovar má hodnotu nejen pro Anheuser-Busch, ale i pro jeho světové konkurenty.
Předseda ODS Mirek Topolánek tak vyhraněný není. „Budvar má slušené vedení, velmi slušené hospodářské výsledky a je těžké říct, co by se mělo stát dál.“ Jak ale poznamenává, pokud by podnik v privatizaci získal kdokoliv jiný než Anheuser-Busch, hrozí, že následně firmu s patřičným ziskem prodá právě Američanům. „V tom případě bych začal jednat přímo s firmou Anheuser-Busch, s nikým jiným. Cena by pak byla bez ztrát na cestě,“ uvedl Topolánek v rozhovoru pro týdeník EURO. „Není kam spěchat,“ dodal.
Ředitel Boček před jednáním s firmou ze Saint Louis varuje a odvolává se na své vlastní zkušenosti z první poloviny devadesátých let. „Všechny návrhy společnosti Anheuser–Busch, které jsem měl možnost vidět, neměly se strategickým partnerstvím nic společného,“ řekl týdeníku EURO. Tvrdí, že z plánů bylo patrné, že by Anheuser–Busch omezil obchodní aktivity Budvaru na Českou republiku, Slovensko, Rakousko a možná některé země bývalého Sovětského svazu.

Jak stanovit hodnotu.

Zjistit hodnotu Budvaru je složité. Na základě údajů z tisku lze soudít, že se účetní hodnota Budvaru pohybuje těsně nad třemi miliardami korun. Odhady hodnoty samotné značky se však různí – oscilují mezi deseti a třiceti miliardami korun. „Není ani jasné, jak cenu stanovit. Podle tržeb? Základního jmění? Výstavu? Nebo snad podle ceny trhů, kam Anheuser-Busch dnes nemůže,“ táže se zdroj blízký premiérovi Špidlovi, který je proti prodeji. Jiný zdroj týdeníku EURO, který se v pivovarnické branži pohybuje přes třicet let, se domnívá, že po vstupu do Evropské unie může tržní hodnota Budvaru vyšplhat i na sedmdesát miliard korun. Za znovuotevřením úvah o privatizaci pivovaru nelze proto nevidět prostor pro spekulace. Je za tím opravdu jen zájem státní kasy? Nebo také lobbing některých firem, které by rády Budvar získaly za výhodnějších podmínek? A nemusí to být pouze Anheuser.

Kupci se ozývají.

Zhatit přechod Budvaru do rukou skupiny ze Saint Louis chtějí její největší konkurenti. K těm lze počítat belgickou skupinu Interbrew, která v Česku vlastní Pražské Pivovary, holding SAB Miller, jenž ovládá českou jedničku Plzeňský Prazdroj, a také holandský pivovar Heineken. Zdroje blízké vedení Pražských Pivovarů týdeníku EURO zájem Interbrew o Budvar potvrdily. „Prémiové pivo, jako je Budvar, by se Interbrew hodilo do portfolia a ještě by skupina mohla brzdit Američany na druhém největším pivním trhu na světě – v Německu,“ řekl týdeníku EURO odborník na tuto problematiku, který nechtěl být jmenován. Naopak mluvčí plzeňské skupiny Alexej Bechtin zájem firmy SAB Miller prozatím vyloučil. „Naše postavení na trhu nám neumožňuje, abychom o koupi Budvaru uvažovali,“ odpověděl týdeníku EURO. Spojení by totiž neposvětil antimonopolní úřad. Zájem Heinekenu o jihočeský pivovar nevyloučil šéf komunikace z ústředí holandské společnosti Manuel Vrijenhoek. „Získat Budvar by znamenalo pro Heineken velký přínos,“ sdělil otevřeně.