Vše napovídá tomu, že za pádem kurzů bankovních akcií nejsou pokusy srazit cenu před privatizací, ale tento bungee jumping má na svědomí hlavně globální investorská krize. To nevylučuje, že se na poklesu možná přiživují samotné banky.
Český finanční sektor se dostal pod palbu mixu nepříznivých okolností, který srazil cenu bankovních akcií až pod nominální hodnotu a tlačí na urychlenou privatizaci. K chronickým problémům se špatnými úvěry se přidala stagnace celé ekonomiky umocňující nesplácení úvěrů, a především propad všech emerging markets. Krok mezinárodní ratingové agentury Standard and Poor s, která převedla do kategorie Credit Watch s negativním výhledem Komerční banku, Českou spořitelnu i Čs. obchodní banku, tuto situaci jen dokládá. Stejně tak ji podtrhuje skutečnost, že pěti předním evropským peněžním ústavům kleslo hodnocení od Moody s právě kvůli jejich vysoké účasti na emerging markets. Propad České spořitelny a Komerční banky způsobilo podle odborníků i to, že se obě banky přes GDR obchodují na světových trzích.
Ovšem z druhé strany pár dní po drastickém propadu akcií velkých bank zveřejnila ratingová agentura Fitch IBCA hodnocení středoevropských bank a právě Komerční banka a Česká spořitelna dopadly nejlépe. Také Delloite & Touche opakovaně konstatoval, že KB je největší bankou regionu a spořitelna drží třetí příčku.
Zajímavé je, že v zahraničí, tak i u nás probíhala řada poklesů za značných obchodů. To znamená, že je někdo ochoten kupovat. V Praze se to týká především Komerční banky, zatímco trh se spořitelnou trošku usnul. Logicky vzato by na tom nebylo nic překvapivého. Zvěsti o pasekách v aktivech našich bank totiž většinou neříkají nic nového. „Neutíká se z bank, ale z trhu. Ochota prodat za cokoliv vyplývá z toho, že akcionáři manažerům odpustí ztráty, ale ne nerealizované. Ty svědčí o neakceschopnosti,“ říká Oldřich Pavlovský z Patria Finance. Jinými slovy, mají-li být akcie levnější než před půl rokem, pak jedině kvůli globální krizi. Hloubka propadu však tento rozměr asi překračuje a některé firmy již opět radí nakupovat.
Trhem se však zcela logicky šíří zprávy o tom, že poptávku způsobují především konkrétní firmy, které zřejmě sledují i jiné cíle než jen spekulace na cenu. Především se mezi makléři hovořilo o nákupech ze strany Investiční a Poštovní banky a makléřské firmy Wood&Co, ale i o tom, že své akcie nakupuje samotná Česká spořitelna. Vrcholní představitelé těchto společností však podloženost takových zpráv odmítají. „Je to naprostý nesmysl, žádné větší nákupy neděláme, tvrdí ředitel Wood&Co Jan Sýkora.
„Myslím, že banka nakupovala na trhu akcie České spořitelny, ale to především proto, že byly na velmi nízké cenové úrovni. O žádné shromažďování balíku nejde, uvedl náměstek IPB Libor Procházka.
Podle některých zdrojů se tyto zprávy šíří ze samotných bank jaksi preventivně - prostě proto, aby pomohly odhalit případné spiknutí dřív, než se stane skutečností. Naopak, jiná část trhu spekuluje o tom, zda na straně poptávky po akciích nejsou samotné banky či jejich managementy. Problémy s úvěry totiž přece jen komplikují privatizaci a mohou vyvolat potřebu vstupu některých nadnárodních „záchranářských institucí. A pro ty se úhledně zabalené balíčky akcií jako když najdou. Podobně jako se před nedávnem pro vstup EBRD do České spořitelny našlo celých jedenáct procent. A například IFC ze skupiny Světové banky již opakovaně potvrdila svůj zájem o účast na privatizaci našich bank, byť nikoliv v roli strategických investorů.
Vývoj ceny akcií ČS a KB na pražské burze (19 kB)
