Jestli nosím na hlavě šátek, pleš či cedník na nudle, by ve svobodné společnosti mělo být každému člověku jedno. Stejně tak, jestli mám jako plavky pověstné „tri niti v riti“ nebo trenky s dlouhými rukávy. Z tohoto pohledu by byla vášnivá hádka o burkiny v českém akvaparku a jejich hygieničnost hloupá a nemístná.
Jenže zde nejde o svobodu oblékat se, jak chci. Zde jde o pravý opak a projev onoho ostrého a prakticky neřešitelného střetu kultur. O předpis, jak se smí oblékat slušná žena. Nejde tedy o to, zda se někdo pohoršuje z nějakých xenofobních a pseudo-čistotných důvodů nad tetkami v burkinách, ale o to, že tyto ženy a jejich muži považují ženy v bikinách ve významné většině prostě za ženy neslušné a lehkých mravů, čili prostitutky, a jsou tak vychovávání z generace na generaci po tisíc let.
A častěji než občas toto své přesvědčení také ženám oblečeným letně a poevropsku dávají najevo. Zejména v lokalitách, kde má jejich muslimská kultura silnější zastoupení. A jen hlupák si může myslet, že jim tuto tisíciletou kulturní a náboženskou tradici vypláchne z hlavy nějaký čtrnáctidenní kurz v imigračním středisku.
Z tohoto pohledu se pak může zdát racionálním, byť svobodné mysli nepříjemným, zakázat šátky, burky i burkiny. Když budou nosit krátké sukně a bikiny všechny, i ti chlapy si zvyknou a bude klid a multikulturní ráj. Jenže nebude, protože pro samotnou muslimskou ženu je takové oblékání dost často nemyslitelné a nepřijatelné. Skončí pak někde zavřená za plotem, což už vůbec té vzývané integraci nepřispěje.
Tohle nemá žádné dobré řešení. Obzvláště ne v zemích, kde jsou významné muslimské komunity. Nicméně bez těch zákazů i s jejich bolestivými vedlejšími účinky se to vyjasnění si, kdo je zde doma, asi neobjede.
Čtěte další komentáře Pavla Párala: