Velké strany najednou pod tlakem objevují ekologii
Když si zelení dali do politického programu ochranu spotřebitele, překvapili nynější parlamentní strany. V oddíle o životním prostředí dokonce spotřebitelskou politiku předřadili obvyklým ekologickým tématům, jejichž kultivace se u zelených předpokládá. Tématem ochrany spotřebitele ovšem bezděky získali možnost oslovit celou společnost, protože spotřebiteli jsme všichni a všichni v dost nerovnoprávné pozici. Cílem je zbavit spotřebitele diskriminace a vytvořit prostředí pro svobodné a sebevědomé rozhodování. Stejně opomíjenou a zelenými pozvednutou doménou mají být zdravé potraviny bez rizikových chemických přísad.
V běžném životě chtějí zelení obnovit principy občanské společnosti, už před lety vytlačené kamsi na okraj, a prohlubovat účast veřejnosti při rozhodování. Strana chce také výrazněji podpořit nevládní neziskové organizace. Zkrátka volební program Strany zelených na první pohled zaujme především množstvím nových či ostatními stranami opomíjených směrů.
Svorníky pro Paroubka.
Na ekonomické kolbiště přicházejí zelení s požadavkem takticky přesměrovat podporu velkých investorů na podporu malých a středních podniků se zvláštním zřetelem k rozvoji regionů. Místo staveb na zelené louce si dominantní podporu mají získat přestavby starých průmyslových areálů. Ekonomická politika státu by měla směřovat k vyrovnanému rozpočtu.
Pro vytvoření konkurenčního prostředí v české energetice požaduje program zelených rozbití modelu, označovaného jako SuperČEZ. A následné rozprodání energetického gigantu po částech.
Rozvoj jaderné energetiky v Česku by se podle požadavků zelených měl zastavit, žádné další reaktory. Protože nejekologičtější energie je energie ušetřená, stát by měl přesunout svou podporu od fosilních zdrojů k výstavbě energeticky pasivních domů.
Excaliburem zelených je ovšem ekologická daňová reforma.
Hlavním autorem českého návrhu je lídr zelených Martin Bursík. S malým odborným týmem ji ovšem nepřipravoval pro zelené, ale pro vládu, potažmo pro současné koaliční strany. Jejich chybou je, že se jim ji už nepodařilo uchopit a sebrat zeleným volební tahák. Až nyní se i sociální demokraté k ekologické daňové reformě hlásí v narychlo spíchnutém ekologickém manifestu, ale ještě před pár týdny se ministr životního prostředí, lidovec Libor Ambrozek bál její koncept vládě předložit, protože by mu jej sociálnědemokratičtí ministři v čele s Milanem Urbanem smetli ze stolu.
Pro sociální demokraty může být podpora této reformy programovým svorníkem, jak připoutat dosud nevyzpytatelné zelené k povolební spolupráci. Druhým svorníkem by mohla být slibovaná příprava zákona o výrobě tepla z obnovitelných zdrojů. A do třetice ctění zásad trvale udržitelného života. Už dávno jsou tohoto pojmu plné politické programy, ale zelení jsou první stranou, která na něm chce opravdu bazírovat.
S kým do koalice?
Silnou stránkou volebního programu Strany zelených je jeho orientace na kvalitu života a na dlouhodobé cílevědomé trendy, mnohonásobně přesahující rozměr volebního období. Do této kategorie patří zejména promyšlený postupný odklon od ropy, zlepšování ochrany klimatu či integrace cizinců a romských komunit do většinové společnosti.
Slabé body jsou po programu rozesety především tam, kde měli zelení málo času na vnitrostranickou debatu a kde oni sami názorovou různorodostí vytvářejí trhliny. Zdaleka ne všichni se například ztotožňují s navrhovaným snížením věkové hranice voličů o dva roky či se striktním zákazem vytápění uhlím už v roce 2010. Volební právo pro mladé by zasloužilo širokou veřejnou debatu nad odbornými studiemi. A tradiční vytápění uhlím možná větší sociální citlivost.
Nicméně i tento zdánlivě okrajový bod se může stát citlivým politickým nástrojem. Patří totiž mezi Patnáct tezí pro lepší životní prostředí, které - nepochybně v odezvě na aktivity Strany zelených - nedávno vyhlásil stínový ministr životního prostředí za ODS Bedřich Moldan. Znečištění ovzduší z malých topenišť je v dokumentu ODS označováno za nejškodlivější typ a stojí proto mezi všemi environmentálními záměry ODS na prvním místě.
Styčných bodů by se v obou ekologických programech nepochybně našlo mnohem víc, i když by neměly únosnost Paroubkových svorníků. Moldan zřejmě nedostal prostor plánovat široké využití obnovitelných zdrojů, i když ty by se lehce mohly schovat do volání ODS po využití environmentálně příznivých technologií.
Suma sumárum, program Strany zelených nezavírá cesty k povolební spolupráci se žádnou z obou velkých stran. Ale taky žádné nenadbíhá. Protože stejným způsobem vystupuje i stranický lídr Bursík a celá volební stáj, nelze z programu vyčíst, kudy, kudy cestička a co by mohlo být koaliční spolupráci eventuálně obětováno. U strany, která je teprve na vzestupu a jejíž lidé jsou plni ideálů, však bude těžké škrtat v programu cokoli.
