Ekonomická hrozba: od března by se nemělo ve většině restaurací kouřit
Bez velkého zájmu veřejnosti projednává Poslanecká sněmovna v těchto dnech návrh zákona o ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. První verzi zákona předložil parlamentu před pěti roky tehdejší ministr Ivan David, nyní se snaží zákon prosadit již pátý ministr zdravotnictví. Přestože se tento zákon dotýká z velké části prodejců zmíněných výrobků, zabýval se návrhem výhradně zdravotnický výbor.
Bez cigaret a bez turistů?
Co mimořádného tento zákon obsahuje? Jednak to je zákaz kouření v restauracích, veřejných dopravních prostředcích nebo budovách s veřejnou dopravou souvisejících, pokud nemají stavebně oddělené prostory ke kouření. Ačkoliv tento zákon z časových důvodů nemůže být vyhlášen ve Sbírce zákonů před únorem 2005, má mít účinnost od 1. března 2005. Ve většině restaurací by tudíž musel k tomuto datu platit zákaz kouření. Tomuto dopadu by nezabránilo ani oddálení účinnosti zákona, protože řada restaurací se stavebně oddělit nedá, a pokud by k oddělení došlo, přestaly by fungovat systémy větrání a klimatizace, které vždy spočívají na principu cirkulace vzduchu v prostoru. Závažné dopady by tato ustanovení měla samozřejmě na turistický ruch a návštěvnost kuřáků v restauracích. Není třeba přílišné fantazie k odhadu dopadu nepřímého zákazu například na počet německých turistů v Krkonoších nebo britských turistů v Praze. Zajímavé následky by měl požadavek stavebního oddělení prostor ke kouření i na velkoplošné vozy mezinárodní železniční dopravy. U vltavských lodí by situace nevypadala jinak.
Výrobci cedulí se mohou těšit.
Zároveň zákon zakazuje prodej tabákových výrobků samoobslužným způsobem. Zatímco u těch druhů prodeje, kde nedochází k následné kontrole věku, tedy u automatů, je tento pochopitelný, je otázkou, zda má smysl i ve velkoobchodech, na letištích a ve specializovaných obchodech s tabákovými výrobky, například v bývalých silničních duty free obchodech. V těchto příhraničních prodejnách nakupují zahraniční návštěvníci po kartonech tabákové výrobky, ze kterých má státní pokladna příjem nejméně sedm miliard korun ročně. Protože jiným než samoobslužným prodejem nelze tyto výrobky po kartonech prodávat, znamenalo by to prakticky zákaz jejich prodeje. Jediným nákupním zdrojem by zůstala tržiště, na nichž - jak každá potvrzuje kontrola - si prodejci udělili daňové prázdniny, kterých se nemíní vzdát. I další ustanovení zákona jsou podstatná pro denní život. Tam, kde je prodej tabákových výrobků povolen, například v jídelních vozech vlaků, by musela být umístěna informace o zákazu prodeje tabákových výrobků mladistvým o rozměrech větších, než je formát A3. Další, stejně velká tabule by musela upozorňovat na zákaz kouření v nekuřácké části jídelního vozu. A konečně třetí tabule o stejných rozměrech by musela oznamovat zákaz prodeje alkoholických nápojů mladistvým. Pokud by jídelní vůz byl stavebně rozdělen, což dosud není obvyklé, trojice tabulí by se opakovala, pouze s tím rozdílem, že zákaz kouření by byl nahrazen povolením ke kouření.
Nejasně a nesrozumitelně.
Zajímavý dopad by měl zákon i na prodej piva z pojízdných vozíků ve vlacích. Zatímco u mezinárodního spojení by byl prodej povolen, u vnitrostátního spojení by byl zakázán. Automaticky se vybavující otázka, proč tento prodej na trase Ostrava – Praha škodí zdraví pouze v případě, že výchozí stanice vlaku není v Katovicích, zůstává nezodpovězena. Nejasný dopad by měl zákon na prodej piva a alkoholických nápojů u čerpacích stanic. Pokud by spadaly do kategorie smíšené prodejny, tedy prodejny vybavené pro prodej potravin a ostatního zboží, byl by prodej povolen, jinak zakázán. Je možné nebo dokonce pravděpodobné, že jeden ze tří pověřených kontrolních orgánů by občas došel k odlišnému závěru. V neposlední řadě by zákon zakázal i prodej tabákových výrobků, alkoholických nápojů a piva ve stáncích například na plovárnách, kempech nebo na různých výletních místech, přičemž by tabákové výrobky umožnil prodávat ve stáncích s prodejem denního tisku, které však zákon nikde nedefinuje. I v tomto případě chybí odpověď na otázku, proč na Václavském náměstí stánek s denním tiskem smí prodávat tabákové výrobky, zatímco stánek s buřty o pár metrů dál je prodávat nesmí. Nejkouzelnějším nápadem je však s velkým odstupem myšlenka zakázat prodeje piva ve stáncích s buřty. Osvětlit národu nutnost a smysluplnost tohoto opatření nebude jistě jednoduché. Mimochodem: ke standardnímu repertoáru českých politiků patří požadavek, že legislativa musí být jasná a srozumitelná. Příští dny ukáží, zda to myslí upřímně.
