Jádrem sporu je zřejmě burzovní inspekce.
Proces, který nastartovala počátkem roku Komise pro cenné papíry - přezkum živností účastníků trhu, finišuje. Sítem prošla již řada významných či bezvýznamných fondů a brokerů, avšak jeden ze stěžejních subjektů našeho kapitálového trhu - pražská bur za - licenci stále nemá a ještě nějakou dobu mít nebude.
Komise posunula termín rozhodnutí již potřetí za sebou, tentokráte na 12. listopad. Proč? V okolí burzy se proslýchá, že hlavní spor se nyní vede o vztah mezi komisí a burzovní inspekcí. A to paradoxně i přesto, že Jan Müller již při svém nástupu do funkce předsedy prezidia komise tvrdil, že burzovní inspekce funguje ze všech dozorů na našich trzích zdaleka nejlépe. Nakonec na tom, že by se od pražské burzy mohly ve fungování burzovní inspekce učit i její východoevropské ko legyně, se shodli na jaře letošního roku vrcholní představitelé postkomunistických burz.
Trn v oku - burzovní inspekce.
Sama inspekce měla za své činnosti jediný vážný střet, a to s firmou Atlantik finanční trhy. Na základě jejího nálezu Burzovní komora vyloučila Atlantik z obchodů, ale po několika týdnech toto své opatře ní, nikoliv zcela bez ostudy, odvolala. Tehdy si dokumentaci k případu vyžádal od burzy i sám Müller.
Dnes se hovoří o tom, že by komise chtěla navázat s burzovní inspekcí spolupráci. V podstatě má podle různých zpráv zájem o pravidelné získávání výsledků kontrol obchodníků. Na burze však existuje názor, že tento organizátor trhu nen í oprávněn takové informace nikomu poskytovat, tedy ani komisi. Inspekci provádí nad rámec povinností nařízených zákonem pouze na základě svých vlastních předpisů.
To, že jde o velmi choulostivou věc, vypovídá i vyjádření tiskové mluvčí Komise pro cenné papíry Šárky Samkové na otázku, co se komisi na burzovní inspekci vlastně nelíbí. „Tato věc je předmětem správního řízení, a proto ji nemůžeme blíže komentovat, sdělila týdeníku EURO.
Nestandardní přímé obchody.
Další skutečností, která leží komisi v žaludku, je podpora vstupu nových emisí na burzu a především standardizace takzvaných přímých obchodů. „Komise vychází z běžných principů na západoevropských burzách. I přes značnou snahu veřejných trhů o změnu současného stavu se stále přibližně 90 procent obchodů uzavírá telefonicky mimo automatizované systémy. Přitom telefonické uzavření obchodu není vázáno žádnými pravidly. Tento obchod se pouze následně podl e pravidel vypořádává. Ostatní účastníci kapitálového trhu se tedy o skutečnosti, že byl obchod uzavřen, dovídají s minimálně denním zpožděním. Tento systém je kriticky netransparentní a umožňuje zneužití neinformovanosti investorů k ;jejich okrádání obchodníky s cennými papíry, vysvětluje Samková.
V zahraničí je podle ní běžné, že po telefonickém uzavření obchodu musí být neprodleně - nejpozději však zpravidla do tří minut - reportován burze. Telefonický přímý obchod přitom obchodník může uzavřít, pouze pokud se jedná o nadstandardní objem o bchodu a pokud se mu nepodařilo dané množství realizovat přímo přes veřejný trh burzy.
Stejný metr?
Připomeňme jen, že druhý organizátor trhu - RM-Systém - dostal licenci již počátkem června. Nabízí se tedy otázka, proč se to s burzou tak vleče. „Postavení a význam mimoburzovního RM-Systému a burzy nelze srovnávat, a pr oto jsou i odlišná kritéria pro prověření licence. Mimoburzovní trh je české specifikum, není založen na členském principu a nemůže regulovat účastníky trhu. Burza je instituce, která je v každém státě klíčová pro rozvoj kapitálového trhu. Komise chce přelicencováním dosáhnout srovnatelnosti Burzy cenných papírů Praha s burzami v Evropské unii a tomu odpovídají i požadavky komise a délka správního řízení, říká k tomu Samková.
Burza se brání.
Pražská burza však podle slov své tiskové mluvčí Ivy Sedlákové na projektech, které mají za cíl posilovat transparentnost kapitálového trhu, pracuje již několik let. „Došlo k vyřazení 1301 nelikvidních emisí z obchodování v ;roce 1997, o rok později byl zaveden nový obchodní systém SPAD, který zvýšil objem obchodů na centrálním (kursotvorném) trhu akcií a podílových listů meziročně zhruba o 227 procent, zpřísnili jsme pravidla členství, šíření informací od em itentů v reálném čase (v roce 1998 to bylo jedenkrát denně), začali jsme zveřejňovat objemy obchodů členů a podílů akcionářů na základním jmění burzy, říká Sedláková. V přípravě je podle ní projekt obchodování s dluhopisy na centrálním trhu burzy či projekt takzvaného nového trhu pro nové emise. Jelikož se v případě burzovní inspekce jedná o finančně, technicky a personálně náročný projekt, zavázala se burza podle Sedlák ové zpracovat koncepci rozvoje inspekce do 31. října 1999.
„Pořádek musí být, ať jde o Petra nebo Pavla, říkají jedni. „Komise si stále jen něco vymýšlí, tvrdí druzí. Jedno je však jisté, ať pražská burza dostane licenci zítra, nebo třeba až za rok, stejně ji tak jako tak obdrží, tak o co jde. Ostat ně takovou ostudu, že by se, ať už z viny přemrštěných požadavků komise, či zanedbání povinností burzy, tak nestalo, si náš zdecimovaný trh nemůže v očích zahraniční veřejnosti vůbec dovolit. Je však otázkou, do jaké míry si může dovolit součas né handrkování.
