Loňský rok zatřásl s cestovním ruchem. Kvůli nejistotě zejména v arabském světě tak například největší česká cestovní kancelář Exim Tours pozastavila své akviziční plány na Balkáně. „Prodloužili jsme časový horizont pro jednání až do letošního roku a musíme začít jednat teď v prvním čtvrtletí. Doufám, že vše dobře dopadne,“ říká Ferid Nasr, šéf a majitel Eximu. Největším projektem v současnosti je pro něj příprava IPO. Rád by totiž svou firmu dovedl na pražský parket a možná zamíří i na burzu Varšavy.
Finanční trhy se zájmem sledují fakt, že plánujete jako první cestovní kancelář ve střední a východní Evropě vstoupit na burzu. Jak daleko je příprava? Přes půl roku chystáme vstup ve spolupráci s PricewaterhouseCoopers. Cílem je, aby do konce roku byl projekt hotov tak, abychom jej mohli spustit, až se rozhodneme, že je příhodná situace na trhu. Tedy v libovolném termínu v letech 2013 až 2014. Já předpokládám, že pokud se nestane nic nepříznivého pro naše podnikání nebo ve finančním světě obecně, mohlo by to být v polovině roku 2013.
Kolik akcií a kde byste chtěli umístit?
Primární je pro mě vstup na pražskou burzu. V druhém kroku pak samozřejmě uvažujeme i o varšavském parketu. O tom, jak velký podíl by se v rámci IPO pouštěl do obchodování, zatím ani nejednáme. První fáze příprav skončí v polovině roku. Pak nastane ta druhá, kdy se rozhodneme o velikosti podílu a také o předpokládané ceně, kterou bychom za něj chtěli. Já zatím kalkuluji s tím, že by šlo zhruba o 30 procent akcií.
Důležitým krokem v nejbližší době bude výběr banky, která bude emisi řídit. Na to vypíšeme tendr někdy v květnu, červnu tohoto roku.
Dosud si o své firmě rozhodujete sám a nemusíte splňovat přísná burzovní pravidla například o zveřejňování akvizičních záměrů. Nebude vám to svazovat ruce? Uvědomte si, že celá skupina má obrat okolo deseti miliard korun ročně. Já ta pravidla, o nichž mluvíte, chci dodržovat i v případě, že bychom na burzu nevstupovali. Pomůže mi to v organizaci řízení takto velkého konglomerátu firem.
Kvůli vstupu na burzu jste již ze svých jednotlivých firem začal budovat holding. Ten zatím zahrnuje podnikání v Česku, na Slovensku a v Maďarsku. Podle původních prohlášení tam mělo být i Polsko, ale není. Proč? Polská firma od května loňského roku prochází restrukturalizací, která musí být nejdříve dokončena, než ji budu vkládat do holdingu. Předpokládané dokončení všech procesů je ke konci března, takže začlenění Polska do holdingu by mělo proběhnout nejpozději 1. dubna.
Rumunsko také zůstalo bokem a ani se s ním nepočítalo. Je to tak napořád? Tam je náš byznys velmi malý a navíc v loňském roce velmi utrpěl událostmi v severní Africe. Do Tunisu neodletěl například jediný klient. V zásadě je to stejný příběh jako v Polsku. Až proběhne restrukturalizace, stane se součástí holdingu i Rumunsko.
V rámci tohoto procesu jste také změnil dosavadní akcie na jméno na akcie na majitele, tedy anonymní formu, která je v současnosti často kritizována… To mi to doporučila poradenská společnost. Je to pak totiž nejjednodušší při vstupu na burzu.
Od počátku podnikání je vaší tichou společnicí paní Lilia Lili s manželem, kteří zafinancovali rozjezd Exim Tours. Jakou roli hraje v novém uspořádání? Její podíl se vztahoval vždy výhradně na český Exim Tours. V rámci budování holdingu jí samozřejmě náleží poměrná část akcií. K řešení je pak to, jak budeme postupovat při IPO, tedy čí akcie se budou uvolňovat pro obchodování.
Na co primárně mají být případné výnosy z IPO použity? Jednoznačně na růst firmy. Tudíž na akvizice a jiné investice.
V loňském roce jste pracoval na akvizici cestovní kanceláře v zemích bývalé Jugoslávie, především Slovinsku či Chorvatsku. K ničemu zatím nedošlo. Měl jsem v těchto státech hotový projekt. Tak říkajíc před podpisem. Ovšem vzhledem k situaci, která nastala kvůli arabskému jaru, jsem se do velkých nákupů nechtěl pouštět, protože jsem si nebyl jist, jak dalece nás to zasáhne. Prodloužili jsme proto časový horizont pro jednání až do letošního roku a musíme začít jednat teď v prvním čtvrtletí. A doufám, že vše dobře dopadne.
Rovněž jste toužil nakupovat konkurenty na západ od českých hranic… To trvá. Ale opět situace v cestovním ruchu je složitá. My tlačíme na cenu, protože ta se stanovuje podle minulých výsledků a aktuální situace, my však chceme zohlednit více nejistý výhled do budoucna. Z téhož důvodu vyčkávají potenciální partneři, protože nechtějí jen kvůli tomu, že na nejbližší dobu je trh spíše nestabilní, prodat příliš levně. Takže tady jsme v jakési vyčkávací pozici.
Vím, že je to trochu předčasné, ale můžete alespoň nastínit, jak pro vás dopadl minulý rok po stránce hospodaření, které bude pro případné investory důležité? Účetnictví za minulý rok ještě samozřejmě není dokončeno, ale podle předběžných odhadů by obrat měl zůstat na zhruba stejné úrovni jako v předloňském roce. Zisk ovšem bude podstatně nižší. (Za rok 2010 český Exim Tours vykázal obrat necelých 3,5 miliardy korun a zisk 141 milionů – pozn. red.)
Je to dáno tím, o čem se mluví v souvislosti s cestovním ruchem, že trh mírně poklesl?
Ne to není ten důvod, proč je zisk nižší. Pro nás byl největším zásahem výpadek v destinacích v severní Africe způsobený takzvaným arabským jarem. Šlo především o turisticky jindy velmi oblíbené Tunisko a Egypt. Chtěli jsme si v těchto zemích udržet náš tržní podíl a nepřijít o partnery, které tam máme, proto jsme museli použít agresivní cenovou politiku. Výrazně jsme stlačili cenu, takže nám poklesla marže. Logicky o to je nižší zisk.
Ovšem byla to úspěšná strategie, protože jsme skončili s podílem ještě vyšším a dosáhli jsme mírného nárůstu i v počtu klientů. Je to dáno i tím, že některé cestovky své kapacity v této oblasti rušily.
Jak velký byl propad na začátku sezony, kdy lidé měli strach z těchto destinací? Na jaře jsme řešili, jestli je vůbec provozovat. Jestli budeme pro ně mít klienty. Ještě v květnu jsme vůbec nevěděli, co s tím, propad byl drastický. Ale už v červenci a srpnu jsme dosáhli čísel obsazenosti podle dříve naplánovaných kapacit. Lidé tou dobou podle mě pochopili, že se v těchto zemích nestalo nic dramatického, čím by byli ohroženi. Že šlo o podobné revoluce jako zde v roce 1989.
Podařilo se vám vyjednat i lepší podmínky s hoteliéry? Samozřejmě. Byla to pro nás alfa a omega toho, abychom byli schopni jim zajistit klienty. Vyšli nám vstříc a nastavili jsme podmínky odpovídající nestandardní situaci. Souvisí to i s tím, že některé hotely jsou životně závislé na Exim Tours, protože jim vytěžujeme 60 až 70 procent kapacity. V souhrnu pro ně byla uplynulá sezona nepříznivá. Nevydělávali, protože se museli vzdát svých marží, ale pokud spadli do ztráty, pak ta byla jistě nižší, než kdyby se s námi nedohodli.
Zůstanou vám takto výhodné podmínky i napříště? Ne, to byla samozřejmě jednorázová akce daná situací v regionu. Přesto i letos půjde o mimořádně výhodné podmínky a výsledná cena pro klienty tak zůstává velmi zajímavá. Vzhledem k neustálému zájmu médií o tento region i jistá panika, kterou vyvolávají v souvislosti s radikálnějšími skupinami, je tu stále tlak na ceny. Takže Egypt a Tunis zůstanou v porovnání s dalšími destinacemi velmi výhodné. V Řecku, Turecku či Španělsku ceny stoupají, takže v cenovém srovnání budou arabské země dostupnější.
Nepoznamenají ovšem opět situaci nedávné události v Egyptě – masakr na fotbale či útoky na plynovod? Samozřejmě, že podobné incidenty turistickému ruchu nepomáhají, nicméně ohledně dalšího vývoje v Egyptě očekávám, že brzy dojde ke zklidnění situace a k celkové stabilizaci poměrů v zemi. Každá vláda, která bude chtít v Egyptě vládnout, bude nucena podporovat cestovní ruch. Vždyť v něm pracuje na pět milionů tamních lidí.
Vzhledem k tomu, že se již několik let setrvale hovoří o krizi, pozorujete příklon klientely k levnějším dovoleným? Stoprocentně. Rozpočet je zejména pro větší rodiny naprosto rozhodující. Je to volba buď – anebo: zda pojede, nebo nepojede. Trend je v posledních třech čtyřech letech jasný. Lidé se co nejlevněji snaží pořídit dovolenou ve střední či luxusnější kategorii hotelů. Takže převažují především čtyřhvězdičkové a „horší“ pětihvězdičkové hotely. A samozřejmě je už téměř standardně vyžadován program all inclusive.
Ovšem lidé zvyklí na all inclusive v arabských zemích mohou být all inclusive v Řecku zklamáni… Já myslím, že všichni vědí, do čeho jdou. Řecký standard v tomto směru je jiný. V Řecku se platí za značku, za to, že v okolí hotelu máte památky, žijící městečko a podobně. V Egyptě jste víceméně zavření v resortu, a proto tam soutěží šíří all inclusive programu.
V cestovním ruchu se v poslední době nebojuje jen cenami, ale doplňkovými službami, třeba parkováním na letišti zdarma.
To neprobíhá mezi cestovními kancelářemi, ale především mezi provizními prodejci. A my s tím máme velký problém, když nějaká tato společnost nabízí naše zájezdy a v rámci snahy nalákat klienta mu nabídne třeba právě parkování nebo transfer, o což si vlastně snižuje svou vlastní marži. Já nechci, aby od nich klient za stejnou cenu dostal něco jiného, než když si koupí zájezd přímo.
Proto nyní přepisujeme smlouvy s těmito firmami, že pod hrozbou porušení smlouvy nesmějí nabízet takové bonusy navíc. Platí to i obráceně, za stejnou cenu nemůžeme ani my dávat bonusy, které provizním prodejcům neposkytneme. Buď to musejí dostat všichni, kteří si koupí stejný zájezd, nebo nikdo.
Jaký bude tedy letošní trend v dovolených? Kam se bude létat nejvíce? Vzhledem k okolnostem podle mého vyhraje Tunis a Egypt díky cenám, které budou oproti ostatním destinacím nižší. Trendem posledních let je zkracování dovolených. Před pěti lety převládaly bezmála z 80 procent pobyty na deset, jedenáct nebo čtrnáct dní. Před dvěma roky to už bylo jen 60 procent a nadále se navyšuje podíl pobytů týdenních. Myslím, že je to tím, že si lidé třeba zajedou na dovolenou raději dvakrát do roka, ale jen na kratší dobu. Kvůli penězům i kvůli tomu, že nemohou odjet z práce na delší dobu.
Už se začaly také prodávat zájezdy first minute. Můžete zájem srovnat meziročně?
Srovnávat lze zhruba do konce ledna, kdy začaly události v Tunisu a Egyptě. V tomto poměru narostly objednávky o patnáct procent. Pak už půjde o neporovnatelná čísla.
Nárůst je dán tím, že slevy jsou vyšší. Až do dvaceti procent z katalogové ceny. Je vidět, že kvalitnější kapacity mizejí. Z toho vyplývá, že v last minutech už nebudou. Lidé nechtějí riskovat, že na ně nezbudou. Vycházejí i z loňské zkušenosti, že v last minutech byla nabídka velmi omezená. Cestovní kanceláře si totiž stále lépe umějí plánovat kapacity, které budou potřebovat.
A co luxusní dovolené a krize?
Pro mě je překvapivé, že vůbec neklesají, ale naopak jako jediné vykazují neustále růst. V našem obratu tvoří asi pětinový podíl.
Podle mého lidé, kteří jsou ochotni utratit za dovolenou vyšší částky, si zvykli, že je pohodlnější si nechat ušít cestovkou zájezd na míru. Například si vyberou hotel z katalogu, ale chtějí nadstandardní služby. Pak chtějí letět byznys třídou a vrší další požadavky. Přitom vědí, že je to pro ně pohodlnější a jistější, než si vše zařídit sami přes internet. Jednak cestovka dostane od hotelů nižší ceny a za druhé vám za váš zájezd ručí. Kdybyste přijeli do Dominikánské republiky do hotelu, že máte rezervovaný pokoj přes internet, a oni by vás odmítli, nic si na nich nevezmete. Naopak cestovní kancelář vám za to ručí.
V loňském roce jste spustili novinku, začali jste poprvé nabízet lyžařské zájezdy. Dříve jste přitom mluvil o tom, že byste si tuto oblast zajistil akvizicí nějakého zavedeného poskytovatele…
Rozhodování bylo asi následující. Buď vezmu budget, který na to mám, a někoho koupím, nebo stejné peníze použiju na to, že se pustím do této oblasti od začátku sám. Nakonec jsem si vyhodnotil, že druhá cesta je pro mě lepší.
A jsem velmi překvapený, jak hned máme dobrou odezvu. Za letošní sezonu nebudeme daleko od plánu odvézt za lyžováním na 20 tisíc lidí. Přitom, když jsem si jej na podzim stanovoval, mi nepřišel úplně reálný.
Rekrutují se klienti pro tento typ zájezdu z řad dřívějších zákazníků Eximu? Ano, podle statistik je to asi 70 procent klientely, která s námi již absolvovala dovolenou u moře. Dlouhodobě se k nám vrací 68 procent zákazníků, takže v této věrné skupině vidím obrovský potenciál.
Jak se vyvíjejí formy prodeje, zajímá mě zejména internetový prodej i v porovnání s ostatními zeměmi, kde působíte…
Tady jde zatím stále o mizivé číslo. Přes internet děláme jednotky procent prodejů, zhruba do deseti procent. Ve Francii nebo Británii cestovní kanceláře získají přes internet až 70 či 80 procent zákazníků.
V Česku je to dáno i tím, že řada internetových prodejů jsou vlastně off-line operace. Vy vyplníte, že máte o něco zájem, a na to reaguje prodejce tím, že vám zavolá a dohodne s vámi vše po telefonu. Není to tak, že zájezd koupíte, zaplatíte a tak dále jen po webu.
Ale Češi jsou na tom oproti ostatním trhům, kde působíme, ještě dobře. O krok napřed, bych řekl, že jsou jen Poláci.
A co porovnání celkově těchto trhů? Poláci cestují méně. Většinou si dopřávají dovolenou jednou za dva nebo spíše tři roky. A pak volí buď nejlevnější kategorie, nebo naopak sahají po exkluzivnějších zájezdech. Právě ve vyšší kategorii tam prodáváme poměrně více zájezdů než v Česku. Maďarsko je v poslední době velký problém. Tam se trápíme už od roku 2008. Dochází tam k zhoubné kombinaci: roste cena paliva, padá měna a roste nezaměstnanost.
Plánujete nové destinace pro tuto sezonu?
Středozemí je už dlouhodobě pokryté, takže samozřejmě můžeme přidávat jen exotiku. A naším cílem je rozšířit Karibik. Máme ovšem problém, že naši partnerští dopravci, tedy Travel Service a Holiday Czech Airlines, nemají v této chvíli letadla, která by byla schopna doletět do těchto destinací s jedinou zastávkou. Větší letadla bychom zase mohli mít problém naplnit. Pro nás je optimální kapacita do 200 míst. Letadlo s možností přepravit na 350 lidí je pro nás moc velké, to mají problém zaplnit i cestovky v Německu.
Varianty řešení vidím dvě. Jednou z nich je přídavná nádrž na menších letadlech. Druhá je opětovné zrušení víz s Kanadou, aby se mohla zastávka dělat právě v této zemi. Zatím to možné není.
Oba naši partneři by ovšem v dohledné době měli mít letouny, které budou schopny tyto destinace obsluhovat s maximálně jednou zastávkou.
Ferid Nasr (49)
• Narodil se v roce 1962 v Tunisu
• Do Československa přišel ještě před revolucí v roce 1989
• Vystudoval ČVUT v Praze, po jejímž ukončení nastoupil na místní tuniskou ambasádu
• V roce 1993 založil cestovní kancelář Exim Tours, již řídí dodnes
• Skupina působí mimo Česka také v Maďarsku, Polsku, Rumunsku a na Slovensku
• V loňském roce začal vytvářet holdingovou strukturu, v níž zatím skončila česká (Exim Tours), maďarská (Kartago Tours) a slovenská (Kartago Tours) část firem
• V letošním roce přibude do holdingu Polsko (Exim Tours), příští rok by holding mohl vstoupit na pražskou burzu
A vy končíte, nebo začínáte?
K cestovnímu ruchu jsem se připletl omylem a už bych bez něj nemohl žít. Celý můj život je jedna velká náhoda, líčí šéf a majitel největší české cestovky Exim Tours Ferid Nasr.
Na začátky svého podnikání vzpomíná s úsměvem. „V první polovině 90. let přiletěl na veletrh do Brna, protože v Praze ještě žádné veletrhy o cestovním ruchu nebyly, velmi význačný byznysmen z Tunisu. Je to člověk, který patří k nejbohatším v zemi, vlastní síť velkých hotelů. A má vliv na vládní činitele. Já sotva začal, ale velvyslanec Tunisu mi chtěl pomoci, tak mě představil. Podíval se na mě a ptal se, jestli mám nějaký katalog a co vlastně chci,“ vypráví rodilý Tunisan. „Já žmoulal v ruce černobílý leták, který jsem mu podal, a řekl, že by se mi hodily nějaké pokoje v jeho hotelech. Chvíli na ten kus papíru koukal, a pak se zeptal: ‚A vy začínáte, nebo už končíte?‘,“ pokračuje Nasr s tím, že v tu chvíli pochopil, že napříště musí mít katalog a nejlépe barevný.
„Zavolal svého obchodního šéfa a řekl mu, že mi má pomoci. Ten člověk mě dvě hodiny griloval a kladl mi otázky, kterým jsem tehdy ani nerozuměl. Pak zase přišel ten velký šéf a optal se ho, o kolik pokojů mi vlastně jde. Odpověď zněla, že asi o pět. ‚Tak mu je dej třeba zadarmo, vždyť je to jedno,‘ pravil podnikatel. Dodnes se setkáváme a pořád mi tu historku připomíná,“ tvrdí šéf Eximu. Doplňuje, že právě s tímto člověkem dnes dělá polovinu svého byznysu v rodné zemi.
Do Československa přijel dnešní podnikatel na studia ještě před sametovou revolucí. V Tunisu studoval matematicko-fyzikální fakultu. Jeho spolužáci často jezdili za vzděláním do USA nebo do Francie. Tam studoval i Nasrův bratranec a mladý Ferid viděl, že musí po nocích vydělávat, aby se na studiích udržel. Takový život vést nechtěl. Mohl si pak vybrat mezi Polskem a Československem, které pro něj byly dostupnější. Profesor mu poradil, ať jede do Prahy, že je krásná. A tak se octnul na ČVUT.
K cestovnímu ruchu přičichl na tuniské ambasádě, kam po studiích nastoupil do obchodního oddělení. „K agendě mi přidali i cestovní ruch, který začali v Tunisu více propagovat. Poprvé jsem se tak podíval do hotelů, do nichž se běžný chudý Tunisan nikdy nedostal. Začalo mě to zajímat, a protože mě to na ambasádě nebavilo, rozhodl jsem se zkusit podnikat, a to právě v cestovním ruchu,“ vypráví Nasr.
Rozjezd byl skromný. Kancelář a tři lidé k ruce. I tak byla potřeba financí ve výši 1,5 milionu korun pro bývalého zaměstnance ambasády nad jeho možnosti. Peníze získal od Bulharky Lilie Lili a jejího tuniského manžela. Dodnes je v české větvi Eximu jeho tichou společnicí. A to i poté, co Exim začal měnit v holdingovou společnost, kterou připravuje ke vstupu na pražskou burzu.
Jeho firmy v Česku, Polsku, Maďarsku, Rumunsku a na Slovensku dosáhly už obratu bezmála deseti miliard korun za rok. Plánem je, že do deseti let odveze na dovolenou v jediném roce milion klientů.
Loňský rok byl pak pro něj zlomový ještě v jednom bodě. Osobně se jej totiž dotýkalo arabské jaro, které začalo právě v jeho rodné zemi, kde žije velká část jeho rodiny. „Bylo to pro mě obrovské překvapení. Do poslední chvíle jsem nevěřil tomu, že po desetiletích policejního státu se to může během čtyř pěti týdnů takto změnit,“ říká muž, jenž letos oslaví padesátku.
Srovnání má také s revolučním rokem 1989 u nás. „V Tunisu a dalších zemích neměly revoluce své vůdce jako tomu bylo zde. Šlo o povstání lidu. Rozdíl je také v tom, že západní Evropa té východní vehementně pomáhala, vynaložila na to obrovské peníze. To dnes není v arabských zemích možné. Ani Evropa, ani Amerika ty peníze nemají,“ uzavírá.
