Kapitola XXXIII.
Kšefty začnou na podzim * Analytik u piva * Nečas, Kubice a tenis
Kšefty začnou na podzim
Když se dva byznysmeni, kteří podnikají v České republice, potkají v době volební plichty, nejčastější otázka zní: Jak to vidíš? Odpověď minulý týden shrnul jeden z nejlepších českých právníků: Jelikož většina českých politiků chce krást, je jasné, že této skupině stav 100:100 dlouhodobě nemůže vyhovovat. V takové situaci nikdo „nevydělává“. Říká se tomu business interrupted, tudíž je třeba najít společnou řeč, aby na konci dohody zhruba dvě třetiny politiků vydělávaly. Stabilní a dlouhodobý zisk přinese jen stabilní a dlouhodobé spojení libovolných stran. Na zradě pár poslanců, ať jsou to komunisti či sociální demokraté, nelze stavět stabilní a dlouhodobý byznys. Etická úroveň politiky a podnikatelů nemůže přinést nic jiného než nějakou formu společného vládnutí ODS a ČSSD. Takže na podzim - po komunálních volbách - politici opět začnou vydělávat.
Analytik u piva
Kdo v posledních týdnech rozhodně nevydělával, jsou důvěřiví investoři, kteří vložili své peníze do českých akcií. Mnoho analytiků lokálních investičních bank, jejichž managementy se možná mnohdy utápějí v konfliktech zájmů, za které se v USA chodí i k soudu (v horších případech i za mříže), dnes odůvodňují své chyby ve svých nedávných valuačních doporučeních. Například Tomáš Gatěk, který ještě před měsícem stanovil cílovou cenu akcií společnosti ČEZ na 1030 korun za kus, minulý týden v době poklesu na 565 korun do Hospodářských novin napsal: „Cena, kterou jsme stanovili, zůstává stejná jako v době, kdy se ČEZ prodával za 850 korun. Z pohledu firmy se nic nezměnilo, jedná se o krátkodobý pokles trhu, který vyvolal panickou reakci investorů.“
Tato výmluva má zásadní nedostatek v tom, že role analytiků není se dívat na akcie z hlediska zmíněných firem, protože to je role zejména finančního ředitele firmy. Je Gatěk finanční ředitel firmy ČEZ? Není. Proto by se měl na papíry různých firem dívat z hlediska investorů. Je sice hezké, že i když cena akcií těžce klesá, tak z pohledu firmy se nic nezměnilo, jenže z pohledu investorů se změnilo hodně: přišli o velké peníze. Analytikům to asi jedno není, ale když jim za to jejich šéfové nesníží prémie, tak příště jim to asi jedno bude. Každopádně by měli být zodpovědnější.
„Cílová cena odráží budoucí hodnotu společnosti. Na to nemá pokles na akciových trzích, který je navíc globálního rázu, vliv,“ myje si ruce Viktor Kotlán z České spořitelny. Kotlán cílovou cenu pro akcie Zentivy letos v květnu stanovil na 1410 korun, ty se ale minulý týden obchodovaly i za 843 korun. Čeští analytici měli například vědět a investorům včas sdělit, že při vzniku finanční bouře, která řádí již několik týdnů, budou české akcie vystaveny mnohem většímu tlaku než americké či západoevropské, tudíž je nepravděpodobné, že tyto papíry dosáhnou dříve doporučené úrovně. Česká bublina totiž praská rychleji než americká!
Analytici šroubují ceny českých akcií nahoru a nakonec na to doplatí chudák investor. Proč se to děje? Analytici buď neznají základní principy kapitálového trhu, nebo jsou v konfliktu zájmů. Investiční banky totiž většinou mají zakázky od velkých firem, jejichž akcie se obchodují na burze. A když nemají, tak se na tomto malém trhu zoufale snaží nějaké mandáty získat.
Analytici na vyspělých trzích jsou mnohem opatrnější a etičtější. Jinak by čelili hromadným žalobám investorů, kteří věřili cílovým cenám. Kdy si v Česku přečteme předpovědi o ceně akcií, kde analytik uvede, zda on sám obchoduje s příslušnými akciemi, zda firma, kterou „coveruje“, není náhodou velkým investment-banking-klientem jeho zaměstnavatele či jestli členové finanční skupiny zaměstnavatele vlastní papíry hodnocených společností? Jestliže se Komise pro cenné papíry se nebude chovat jinak, než se chová, tak si to nepřečteme asi nikdy. Nejhorší je, když se nějaký analytik u piva přizná, že akcie jsou nadhodnocené, a pak napíše úplně něco jiného.
Podle analytika Jana Schiessera z Atlantik FT se v případě cílových cen jedná „jen o teoretickou hodnotu, ke které by se ta skutečná měla přiblížit“. Když se ale ta cena vzdaluje a důvěřiví investoři ztrácejí peníze, to už teorie není.
Nečas, Kubice a tenis
První místopředseda ODS Petr Nečas o aféře Kubice prohlásil, že se jedná o aféru korupce sociální demokracie spjaté se státní mocí. Podle něj meritem věcí je velmi závažné propletení korupce státní správy a vysokých představitelů ČSSD. Vzápětí však dodal, že Kubicův materiál, který unikl do médií, nečetl, protože prý respektuje zákon o utajovaných skutečnostech. Máme mu to věřit? Jestliže ale Nečas přece jen říká pravdu, tak na politiku se dívá asi tak, jak paní Schwartzenová z románu The Day of the Locust (česky Den kobylek) od Nathanaela Westa na tenis: „Co to je za hloupost bušit do nevinného míče nad něčím, co je určené na nachytání ryb pro miliony hladovějících, kteří nemají ani kousek chleba.“
