Na začátku vašeho podnikatelského příběhu byla vaše
babička, která vám síťovanou tašku kdysi představila. Jak obtížný byl pak
začátek byznysu?
Když jsem založila společnost, měla jsem ještě něco jako
stínového společníka, který už určité zkušenosti s podnikáním měl. Každopádně
nejtěžší pro mě byly ekonomické věci, například roční rozpočty. Jelikož to pro
mě byla naprostá neznámá, dělala jsem spoustu chyb, zbytečně utratila hodně
peněz, které jsme si ještě navíc v té době vůbec nemohli dovolit. Takže po
sedmi letech můžu říct, že máme za sebou zhruba tři de facto stabilizační roky.
Čili snad už nejsme startup.
Pokud jde o síťovku, v nedávné době proběhlo několik pokusů
o její znovuoživení, ale dá se říct, že se podařil jen ten váš. Čím to je?
Ty pokusy podle mého názoru ztroskotaly v důsledku vidiny
rychlého zisku. Navíc v nich vždycky šlo jenom o jeden produkt a chyběl
konkrétnější smysl pro detail. A vlastně ani Vavřín Krčil, tedy ten, kdo
síťovku vymyslel, neměl značku, jen dobré produkty. Proto to celé později
upadlo v zapomnění.
Vašimi hlavními odběrateli jsou především velké firmy,
které síťovku nakupují jako dárky pro klienty. Jak stabilní je to zdroj? Nebojíte
se, že by mohl rychle vyschnout?
Vlastně využíváme tři prodejní kanály. Jedním je e-shop. Před
časem jsme otevřeli showroom v Praze na Výtoni, kam člověk může přijít, na
všechno se podívat, osahat si to. Zároveň dodáváme do asi 100 prodejen v Česku
a máme nějaké i na Slovensku. Pokud jde o reklamní sektor, ten se vyvinul jaksi
organicky a my se mu určitě nebráníme. V tomto případě samozřejmě síťovku
personalizujeme dle přání klienta, takže tam vlastně jakákoli zmínka o značce
většinou chybí.
Zajímavé je, že pro výrobu využíváte chráněné dílny. Proč
to děláte?
Nechci, aby to znělo jako klišé, ale chtěla jsem svým
podnikáním udělat něco i pro společnost jako celek. A tak nejen že přicházíme s
alternativou plastových tašek, zároveň jsem chtěla zapojit nějaké sociálně
znevýhodněné skupiny. Nejdřív jsme mysleli na důchodce, protože jsou poměrně
dlouho činní a někdy mají nedostatek peněz. Ale to se ukázalo jako příliš
složité. Takže teď spolupracujeme se čtyřmi chráněnými dílnami.
Fungovalo by to ekonomicky i bez nich?
Mimo dílny ještě spolupracujeme asi s pěti externími
švadlenami. Kdybychom ale šli do nějaké výrobny, určitě by to bylo finančně
náročnější.
Pokoušíte se prosadit v zahraničí. Možná trošku po vzoru
Vavřína Krčila, kterému se tam v minulém století dařilo hodně.
Docela hezky se nám rozjel prodej na Kanárských ostrovech,
poptala nás jedna firma nebo spíš organizace, která čistí pláže a má malý
kamenný obchod. Tam se síťovka pěkně uchytila. Potom máme odběratele v
Austrálii, za čímž stojí Češka, která tam žije. Ale je to všechno reakce na
poptávku, nejsme v tom moc aktivní.
Údajně plánujete expanzi také do Německa, kde byste se
chtěli prosadit v obchodech se zdravou výživou.
To je pravda. Tamní trh je samozřejmě mnohem větší a není to tak daleko, proto jsme si Německo vybrali. Určitě to ale bude hodně těžké. Snažíme se udělat větším řetězcům nabídku na míru. Jít jim naproti, aby zjistily, že je to něco, co potřebují a co jim ulehčí život. Ale jak to dopadne, to teprve uvidíme.
PDF verze lednového a únorového dvojčísla magazínu Export a podnikání ke stažení
