Buzková ví, kam vítr vane

Reforma veřejné správy narazila na zájmy ministerstev

Myslí-li Vladimír Špidla vážně svá slova o tom, že záměr převést přímé vzdělávací náklady na krajské školství do daňových příjmů krajů může doznat změn, zpochybňuje záměry ministerstva financí při reformě veřejné správy a veřejných financí. Minulou neděli to premiér dal najevo, když podlehl tlaku školských odborů, postupujících v očividné součinnosti s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, a dal Petře Buzkové čtrnáct dní na to, aby návrh úřadu Bohuslava Sobotky vypreparovala ku obrazu svému.

Zástupná věc.

Problém byl prezentován jako spor o to, kdo bude mít v kompetenci platy učitelů. Předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství Jaroslav Rössler dokonce prohlásil, že „budou-li školství šéfovat páni hejtmani, půjde úplně pod vodu“. Ale o učitele nebo o fungování školství zase tolik nejde. Převádění peněz na školství z ministerstva na kraje je součástí nejsvízelnějšího kroku reformy veřejné správy: reálného zbavování centrálních úřadů pravomocí a kompetencí, samozřejmě včetně rozdělování a přidělování peněz. Reforma předpokládá, že značná část správních a zřizovatelských funkcí přejde – a už přechází - ze státních úřadů na územní samosprávu, tedy kraje a obce. S tím by souvisel také značný přesun ve struktuře veřejných financí. Současný stav je provizorní. Kraje kryjí z daňových příjmů zhruba pětinu výdajů (u obcí je to asi polovina), ostatní dostávají přidělované jako dotace z centra.. To je v rozporu se smyslem reformy: pokud kraje nebudou mít na svou politiku dost vlastních prostředků, budou nadále závislé na vůli centra.
V roce 2003 jde ze státního rozpočtu a z fondu dopravní infrastruktury jako „dotace do území“ 133 miliard korun. Ministerstvo financí navrhuje asi 54 miliard převést do rozpočtového určení daní, a tím pádem do kompetence krajů. Jejich podíl na takzvaných sdílených daních by se tak zvýšil ze současných tří na 17 procent. Mezi sdílené se řadí daně z přidané hodnoty, z příjmů zaměstnanců, z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou na základě zvláštní sazby, z příjmů právnických osob a část výnosu daně z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti.

Kompromis.

Uvedené záměry jsou obsaženy v materiálu nazvaném Základní přístupy k přípravě návrhu novely zákona číslo 243/2000 Sb. o rozpočtovém určení výnosu některých daní. Znění, které prošlo meziministerským připomínkovým řízením, má týdeník EURO k dispozici. Je to týž materiál, který Vladimír Špidla poslední únorovou neděli „stopl“ poté, co na něj udeřili věrní sociálnědemokratičtí spojenci – odboráři. Od toho dne také běží lhůta, kterou Petra Buzková dostala na to, aby předložila vládě svou vizi financování regionálního školství. Lhůta vyprší tuto neděli, takže příští týden by se o ní mohlo ve vládě jednat.
Těch čtrnáct dní není problém. Novela zákona o rozpočtovém určení výnosu daní by měla platit od příštího roku, ministerstvo financí má přijít s návrhem jejího textu do vlády do konce března. Problém je v tom, zda premiér pouze lavíruje, nebo je skutečně ochoten jít proti programovému prohlášení své vlády. V tom je reforma veřejné správy na jednom z předních míst. Záměry ministerstva financí byly projednány s představiteli krajů v polovině února na zasedání vlády v Kolodějích. Už tam to údajně bylo napjaté, protože rozpor mezi tím, že kraje chtějí hodně a vláda chce dát málo, je latentní. Oněch 17 procent daňového výnosu, respektive 54 miliard korun, je těžce dosažený kompromis.

Rána.

Resort školství není - pro zajímavost - žádné mini-, ale maxisterstvo. Po práci a sociálních věcech má druhé největší výdaje. Podstatně vyšší než ministerstvo obrany nebo vnitra. Letos je to 90 miliard korun a dvě třetiny jdou právě na přímé náklady - tedy platy, pomůcky, učebnice - krajského a obecního školství a na soukromé školství. Z 54 miliard, které by měly z resortů přejít pod pravomoc krajů, by 30 miliard mělo být odsunuto právě z ministerstva školství. Jde o peníze na střední školy, jejichž zřizovateli jsou kraje. Pokud jde o základní školy zřizované obcemi, informace ministerstva financí uvádí, že Svaz měst a obcí trvá na tom, aby přímé vzdělávací náklady zatím zůstaly v kompetenci úřadu Petry Buzkové.
O zbylé peníze přesouvané krajům by měla přijít ministerstva pro místní rozvoj, práce a sociálních věcí, průmyslu a obchodu, životního prostředí, vnitra, dopravy, zemědělství, kultury i zdravotnictví a všeobecná pokladní správa. Po školství nejvíc - devět miliard – by tratilo ministerstvo dopravy, přesněji řečeno Státní fond dopravní infrastruktury. Však také ministerstvo dopravy, spolu s ministerstvy pro místní rozvoj, zemědělství, životního prostředí a pochopitelně ministerstvem školství s představou Sobotkova úřadu zásadně nesouhlasí. Je to o tom, že čím tučnější je měšec, na kterém sedíš, tím jsi silnější a váženější. U takových ministerstev, jako například školství, pro místní rozvoj, o informatice Vladimíra Mlynáře nemluvě, by se jednou mohlo zjistit, že když už přišla o své „dotační tituly“, nejsou vlastně ani zapotřebí.

Krajské rozdíly.

Je korektní uvést argumenty, kterými se ministerstvo školství proti převádění peněz na kraje brání. Za „á“ jsou to „značné rozdíly ve vzdělávací nabídce mezi jednotlivými kraji“. „Například zatímco v Moravskoslezském kraji vydává stát na vzdělávání jednoho žáka ve věku tři až 21 let přibližně 32 330 korun, v Královéhradeckém kraji je to asi 34 580 korun,“ uvádí ministerstvo školství ve svém stanovisku. Pro nápravu údajně letos vytvořilo „účinný ekonomický nástroj – agregované normativy“, které by do roku 2006 rozdíly zmírnily, nebo odstranily. Kdyby rozdělování peněz přešlo na kraje, je úřad Petry Buzkové přesvědčen, že problém zůstane nevyřešený, a naopak se dá očekávat jeho další prohlubování.

Přijdou o odměny?

Druhý argument říká, že „bez vážnějších politických rizik lze převést do přímé kompetence krajů mzdy zaměstnanců jimi zřizovaných škol pouze tehdy, bude-li odměňování pedagogů na úrovni 130 procent průměrného platu ve státě (tento smělý cíl si ministerstvo vytklo do roku 2006 – pozn. EURO) a bude zabezpečeno téměř plně tarifní složkou“. Ministerstvo uvádí, že v současné době činí nenároková složka platů zaměstnanců krajského školství čtrnáct až šestnáct procent a úřad Petry Buzkové dává implicitně najevo obavu, že by ji hejtmani mohli „rozkulačit“. Naopak jihočeský hejtman Jan Zahradník si myslí, že pod kraji mají učitelé větší šance na vyšší platy: „Mohli bychom jim například na odměny posílat víc. Třeba z peněz, které bychom ušetřili redukcí počtu škol. Dnes máme školy poloprázdné, je možné je slučovat a ušetřené peníze musíme vracet. V budoucnu bychom jimi posílili platy,“ uvedl pro Hospodářské noviny. Není nezajímavé, že něco takového – redukci počtu škol i počtu učitelů – prosazovala loni v létě, krátce potom, co nastoupila do úřadu, sama Petra Buzková.

Listonoš.

Ministerstvo také upozorňuje na to, že „i za současného stavu, kdy rozpočet ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy garantuje a také poskytuje takzvané přímé výdaje pro tyto školy, je zodpovědnost za rozdělení těchto (státem vyčleněných) zdrojů mezi jednotlivé organizace, svěřena plně krajským úřadům“. „Prakticky jediným skutečně omezujícím faktorem za současného stavu je pro krajské orgány to, že nemohou rozhodnout o použití prostředků, poskytnutých státem na vzdělávání, pro jiný účel,“ píše se ve stanovisku. Ministerstvo školství se tak účelově degraduje na pouhého pošťáka a dopouští se i logické chyby: když už to tak dneska vlastně funguje, tak proč se toho bát?

Dvojí oheň.

Situace má dvě východiska: buď vše zůstane tak, jak navrhuje ministerstvo financí a jak to vláda projednala s Asociací krajů, nebo si sociální demokracie ke všem starostem, které dneska má, nadělí ještě válku s hejtmany. Premiér sám je přitom v delikátní situaci. „Očekával jsem od vlády větší vstřícnost. Jen někteří ministři nám naslouchali. Jiní, zvláště starší členové vlády, spali, někdo si četli noviny, někdo si hrál s počítačem. Pan premiér Vladimír Špidla by rád dal krajům více pravomocí zvláště při spravování jejich příspěvkových organizací – středních škol. Ale nemůže bohužel ovlivnit počínání jednotlivých ministerstev. Zvláště ministerstvo školství Petry Buzkové se našim požadavkům urputně brání,“ prohlásil po kolodějské schůzi v regionálním tisku liberecký hejtman Pavel Pavlík. To bylo ještě před tím, než si Petra Buzková vzala na pomoc odboráře a premiér po soustředěném útoku couvl.