Průvodním zjevem současné společnosti a jejího informačního prostředí je informační exploze. Ta bývá také považována za jeden z rizikových faktorů dalšího rozvoje informační společnosti. Orientovat se v často nepřehledné záplavě informací může být značným, někdy až neřešitelným problémem. Situaci lze do jisté míry zvládnout odborným hodnocením informací, citační analýzou, výběrem primárních informačních zdrojů, výběrem států podílejících se významnější měrou na světovém pokroku a produkci informací, rozvojem informačních technologií, vhodnou volbou sekundárních informačních zdrojů…
Nobelova cena.
Nobelovy ceny jsou v oblasti vědy udělovány od roku 1901 za základní vědecký přínos ve fyzice, chemii, fyziologii a lékařství, od roku 1969 také v ekonomice. Měřeno Nobelovými cenami, jsou na vrcholu pomyslné pyramidy vědecké významnosti Spojené státy, a to jak podle počtu všech udělených cen, tak v jednotlivých vědních disciplinách. Na druhém a třetím místě je Velká Británie a Německo, na čtvrtém Francie… (viz tabulka č. 1). V posledních zhruba dvaceti letech let je zřejmé, že se dominantní postavení USA ještě zvýraznilo, pořadí zemí na druhém a třetím místě je vyrovnanější a na čtvrtou příčku se dostala Kanada. Pořadí ostatních zemí se změnilo jen nepatrně.
Peníze.
Významné kritérium pro posuzování vědecké činnosti, inovační kapacity a technologické zdatnosti používá UNESCO: je to podíl prostředků vynaložených na výzkum a vývoj na hrubém domácím produktu (HDP), počet podaných patentových přihlášek a počet prací uveřejněných ve vědeckých časopisech. V roce 1998 činily průměrné náklady na výzkum a vývoj ve světě 1,4 procenta HDP, v USA 2,5, v Asii 2,3 a v Evropě 1,8 procenta. Z jednotlivých států se na předních místech kromě USA umístily Japonsko (2,6 procenta), Izrael (2,2), v Evropské unii to bylo v průměru 1,9 a v České republice 0,45 procenta HDP.
Pokud jde o průmyslový výzkum, například v Německu financoval v roce 1997 průmysl vědu a výzkum již ze 76 procent. Z výsledků britské studie vycházející z analýzy tří set největších světových společností vyplývá, že poměr mezi tržbami za prodané zboží a investicemi do výzkumu a vývoje, udávající úspěšnost výzkumné a vývojové základny, činil pro rok 1997 4,6. Pro jednotlivé země pak vychází tato úspěšnost takto: USA 10,8 (133 společností), Německo 6,0 (22), Japonsko 5,4 (69), Velká Británie 4,9 (19) a Francie 4,9 (18).
Patenty.
Vynálezy jsou důležitým indikátorem inovační aktivity a schopnosti ekonomiky každé země, neboť charakterizují výkonnost jejího aplikovaného výzkumu a vývoje. Kromě pověstného Japonska vykazují značnou aktivitu vynálezci Švýcarska, Německa, Finska a USA. Pokud jde o míru rozšiřování vynálezů do zahraničí, s výjimkou Polska udávají všechny sledované země více přihlášek domácích vynálezů v zahraničí než v tuzemsku. Velké země přitom rozšiřují své vynálezy méně než země malé. Výrazná je malá míra rozšiřování vynálezů v Japonsku, což je dáno vysokým počtem domácích přihlášek. To ovšem neznamená, že by Japonsko patentovalo v zahraničí absolutně málo.
V zemích Evropské unie se obvykle považuje vědecká základna a výdaje na výzkum a vývoj za solidní a dostatečné, zatímco úroveň technologií a průmyslu za nedostatečnou. Je skutečností, že v letech 1990 až 1996 klesal ve státech unie počet patentů každoročně o dvě procenta, takže roce 1996 činil osmdesát pět procent úrovně roku 1990. Japonsko zůstává na úrovni počátku devadesátých let, zatímco Spojené státy se i v tomto směru projevují jako velmi dynamický stát.
Podrobnější analýzy ukazují, že Evropská unie zaujímá dobré postavení v tradičních oborech, jako jsou doprava a materiály, ale neuspokojivé například v informatice (USA 67,4, Evropská unie 19,5, Japonsko 9,1 procenta světových patentů). Obdobná situace je ve farmaceuticko–terapeutických produktech (USA 59,8, EU 25,8, Japonsko 5,4 procenta) nebo v oblasti klíčových technologií (USA 43,8, Evropa 36, Japonsko třináct procent). Patrné jsou také značné rozdíly v množství podávaných žádostí o udělení patentu. Německo stojí zcela mimo běžný průměr s 14 332 žádostmi v roce 1996, což bylo více než Francie, Velká Británie a Itálie dohromady. Německo, Francie a Velká Británie jsou tři dominantní státy v oblasti patentování a jejich aktivita v roce 1996 tvořila 70 procent celé evropské patnáctky.
Publikace.
Analýza vědeckých publikací z let 1981 až 1992 provedená ve 48 vyspělých zemích prokázala, že nejvíce prací připadalo na klinickou medicínu (přes sedmnáct procent), následovala biochemie a chemie a poté fyzika. Výraznější odstup (pod osm procent) měly vědy biologické a inženýrské, molekulární biologie a genetika. Pod čtyřmi procenty z celkového počtu všech publikací byly neurovědy, farmakologie, vědy o materiálech, zemědělské vědy, geologie, ekologie, vědy o životním prostředí, matematika a imunologie. Zcela na konci pořadí se umístila astrofyzika a za ní informatika. Zajímavé by bylo znát pořadí informatiky v posledních letech, kdy její rozvoj akceleruje.
Citace.
Postupem, jehož správným využitím lze získat cenné údaje, například o perspektivnosti výzkumu, mezioborovém využití výsledků i o významnosti vědecké práce, je citační analýza. V roce 1996 ve Velké Británii byly analyzovány citace ve čtyřech tisících časopisech vycházejících v 79 zemích. Co se týče objemu, byly na prvním místě USA s 49 procenty citací. Podle počtu citací na jednoho obyvatele obsadilo první místo Švýcarsko následované Švédskem, Izraelem a Dánskem. Na základě relativního citačního indexu, tedy poměru průměrného počtu citací jednoho článku k počtu všech vědeckých článků publikovaných v dané zemi, bylo pořadí USA, Švýcarsko, Švédsko, Dánsko a Velká Británie. Nejvíce prostředků věnovala Kanada s téměř 114 citacemi na milion vynaložených liber a Velká Británie s 93 citacemi. Po zahrnutí vládních nákladů na vojenský výzkum bylo pořadí Velká Británie, USA, Kanada.
Z celkového počtu publikovaných vědeckých prací od roku 1993 vzniklo 38,4 procenta v USA, 35,8 v Evropě a jen 10,1 procenta v Japonsku.
Jazyky.
V celosvětovém měřítku je v odborných i vědeckých kruzích nejčastěji používaným jazykem angličtina, a to z 85 procent. V ostatních oblastech však nemá tak dominantní postavení jako ve vědě a technice. Například při obchodním styku zemí Evropské unie se uvádí, že ve čtyřiceti procentech případů se používá angličtina, ve čtyřiceti procentech francouzština, v šesti procentech němčina a ve čtrnácti procentech ostatní jazyky.
Tyto údaje však nestírají význam angličtiny jako novodobého esperanta. Francouzsky nyní mluví v zemích Evropské unie (bez Francie) jen patnáct, německy (bez Německa) devět a španělsky (bez Španělska) pět procent obyvatel. Evropskou zemí polyglotů je Lucembursko, kde mluví vedle oficiálního jazyka francouzsky 86, německy 77, anglicky 50 a italsky deset procent obyvatelstva. Druhé v pořadí je Nizozemsko, kde připouští neznalost druhého jazyka pouze čtrnáct procent obyvatelstva, zatímco 79 procent mluví anglicky, 66 procent německy a téměř 25 procent francouzsky. Zatímco druhým jazykem hovoří v Evropě méně než třetina lidí starších 55 let, sedmdesát procent Evropanů ve věku patnácti až 24 let ovládá alespoň jeden cizí jazyk. Přitom více než polovina konverzuje anglicky, pětina francouzsky a dvanáct procent německy.
