Tuto otázku si v posledních dnech kladou vědci, protože Ehudu Necerovi, dvaasedmdesátiletému archeologovi z univerzity v Jeruzalémě, se po celoživotním hledání konečně podařilo najít Herodesův hrob. Tento židovský vládce byl Idumejec, matka byla Arabka. Idumejci nebyli židovský národ, zhruba sto let před Kristem však byli přinuceni konvertovat k judaismu a museli se nechat obřezat. Žil od roku 73 do roku 4 před naším letopočtem a panoval neuvěřitelných 36 let. Nechal se pohřbít v pevnosti Herodeion, která leží dvanáct kilometrů jižně od Jeruzaléma na hoře připomínající dámské ňadro (jak píše Josephus Flavius), ale až do letošního roku se jeho hrob nikomu nepodařilo najít. Byl totiž na místě, kde ho nikdo nečekal. Ve štole na severním svahu hory, v poslední zatáčce dnes prašné silnice, která vede k obnaženému půdorysu bývalého honosného paláce. Sarkofág kdosi ale brutálně rozbil kladivy a ostrým bodlem, a zlatou korunu i jiné cennosti uloupil. Z toho se dá usuzovat, že byl nenáviděn i po smrti.
Není se čemu divit. Obecně známá legenda popsaná Matoušem v evangeliu říká, že tři králové, kteří se vydali poklonit Ježíšovi, jako narozenému Mesiáši, nejprve přišli k vládci Herodesovi, aby mu oznámili šťastnou novinu. Žárlivý král Judeje však na zprávu zanedlouho reagoval tím, že nechal v Betlémě zabít všechny děti do dvou let.
Podle některých pramenů šlo o zuřivého tyrana, paranoického lháře. Podle historických pramenů popravil nejen tři své syny, ale nechal prý v jednom klášteře zabít 3000 svých protivníků a velice brutálně se choval k ženám a obzvláště pannám.
Někteří historici pochybují, jestli je to všechno pravda, protože se domnívají, že byl jako židovský král obklopen záští a najatými vrahy. Na druhé straně za jeho kralování Judea hospodářsky velmi vzkvétala, zavedl moderní celní sytém, měl monopol na bitumen (vakuovaný destilát zemního oleje) a pěstoval ve velkém fíky, se kterými zdárně obchodoval. Řím mu svěřil pod správu i část Sýrie. Jediné co Herodes Veliký nemohl, bylo vést války, a proto prý hodně stavěl. Vybudoval například systém pevností a započal také rekonstrukci a rozšíření jeruzalémského chrámu
Zdá se, že na jednom se snad všichni shodnou, a sice na tom, nač zemřel: na takzvanou Fournierovu gangrénu, což vedlo k odumření tkání genitálií a selhání ledvin. Na to vědci nepřišli z nálezu kostí, ale usuzují tak z popisu smrti. U obézních lidí s oslabenou imunitou a třeba cukrovkou nejde o nic vzácného.
