Dlouholetý místopředseda ÚOHS skončil ve funkci a zamířil do advokacie
Ještě v květnu zastával právník Robert Neruda významnou pozici ve veřejné správě. Dnes už obléká dres české advokátní kanceláře Havel & Holásek a říká, že svou další kariéru vidí dlouhodobě v advokacii. Jeden z nejlepších tuzemských expertů na soutěžní právo tvrdí, že důvodem jeho odchodu z Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže byla primárně snaha vyzkoušet si svůj obor z druhé strany.
EURO: Proč jste se rozhodl změnit práci? NERUDA: Důvodů je několik. Pracoval jsem v ÚOHS osm let, celkem deset let ve veřejné správě. A po celou dobu jsem se snažil o politiku „otáčivých dveří“. Což znamenalo, že jsem se snažil do úřadu lákat lidi z praxe. Je důležité, aby instituce, která pracuje s podnikateli, znala postupy v podnikatelské sféře. Pohyb musí být přirozeně i na druhou stranu. V mém případě to byl logický důsledek této politiky. Po osmi letech jsem cítil potřebu poznat, jak vidí problémy, které jsem doposud řešil, druhá strana. Dostal jsem několik nabídek, ta od advokátní kanceláře Havel & Holásek byla nejatraktivnější a nejdlouhodobější.
EURO: Spekulovalo se, že váš odchod souvisí s neshodami s předsedou úřadu Petrem Rafajem. Můžete k tomu říci něco bližšího? NERUDA: Pan předseda Rafaj byl řádně jmenován panem prezidentem na návrh úřednické vlády v minulém roce. Já jsem jeho jmenování vždy respektoval a po dobu své praxe jsem se snažil vždy být loajálním místopředsedou. To, že jsme měli na některé otázky rozdílné názory, považuji za přirozené. Myslím, že jsem natolik profesionál, abych případné dílčí neshody nepřetavoval v uražený odchod.
EURO: Na co jste měli rozdílné názory? NERUDA: V podstatě šlo o některé otázky organizační a personální, které však nejsou úplně sdělitelné.
EURO: Jak byste Rafaje ohodnotil ve srovnání s jeho předchůdcem Martinem Pecinou? Ve funkci jste zažil oba. NERUDA: Pan Pecina byl člověk, který mě požádal o návrat do úřadu, protože jsem předtím pracoval na Nejvyšším správním soudu. Je to podle mě – a teď nehovořím o nějakých politických konotacích – dobrý manažer, který vrátil ÚOHS tam, kde má být. Z tohoto pohledu měl pan Pecina jednodušší pozici, protože úřad byl v roce 2005 do značné míry v rozkladu. Naopak ho předával Petru Rafajovi v dobrém stavu, takže jejich pozice nejsou úplně srovnatelné.
EURO: Antimonopolní úřad je jednou z nejvýznamnějších institucí v Česku. Byly na vás v době, kdy jste byl jeho místopředsedou, vyvíjeny kvůli jednotlivým případům politické nebo lobbistické tlaky? NERUDA: Jak v pozici místopředsedy, tak i tehdy, kdy úřad neměl předsedu a já jsem byl pověřen řízením, jsem byl přesvědčen, že je správné, aby jeho představitelé mluvili jak s politiky, tak s podnikateli. A to proto, aby vysvětlovali svou činnost a své kroky. Takže podle mě je normální hovořit s podniky, a to i s těmi, které jsou předmětem šetření. A je normální hovořit s politiky. V rámci těchto hovorů každá skupina vyjádří názor nebo přání, jak by měla která kauza dopadnout. A vaším úkolem je vysvětlit, že úřad musí postupovat podle práva. Zpět k otázce: já jsem byl za celou dobu kontaktován různými lidmi. Nicméně můžu říci, že jsem nikdy nebyl vystaven přímému tlaku, abych vydal nějaké rozhodnutí, s nímž jsem nesouhlasil. A taky bych to neudělal.
EURO: Hodně diskutovanou věcí byla loňská razie Evropské komise v sídle ČEZ. Zprávy o ní unikly ještě předtím, než se uskutečnila. A objevily se spekulace, že to bylo z ÚOHS, kde jste o kontrole dopředu věděli. Mohla ta informace opravdu prosáknout z antimonopolního úřadu? NERUDA: V rámci loajality nemohu blíže popisovat mechanismy ÚOHS týkající se přípravy místních šetření. Já sám si to nedokážu vysvětlit. Do šetření jsou zapojeni jak pracovníci úřadu, tak Evropské komise. V různém stadiu se o kontrole dozvídá různý okruh pracovníků. Já nevím, odkud informace unikla. Ale minimálně nemohu přijmout interpretaci, že to muselo být z úřadu. A na obranu sebe, svých lidí i úřadu říkám, že takových místních šetření jsme za dobu fungování úřadu dělali několik desítek.
EURO: I takových, na nichž se podílela Evropská komise? NERUDA: Ta byla asi tři nebo čtyři. Hlavní zpráva je, že nikdy dříve informace o šetření neunikla. I proto jsme byli do značné míry šokováni, protože jsme to nikdy nezažili. Mechanismy jsou nastaveny tak, aby bylo riziko úniku informace minimalizováno. A za sebe můžu říci, že se tyto mechanismy uplatňovaly v tomto případě dvojnásob pečlivě.
Box 1:
Robert Neruda (1977)
Do konce minulého měsíce byl místopředsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kde s dvouletou přestávkou působil od roku 2000. V letech 2004 a 2005 pracoval jako asistent soudce Nejvyššího správního soudu. Od roku 2007 byl v antimonopolním úřadu hlavou sekce hospodářské soutěže. Od letošního června přešel do advokátní kanceláře Havel & Holásek, kde bude vedoucím týmu soutěžního práva a veřejné podpory. Neruda má titul PhD. z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde svůj obor také přednáší. Za úspěch při působení v ÚOHS považuje to, že antimonopolní úřad přestal soutěžní právo aplikovat formalisticky a začal prosazovat takzvaný víceekonomický přístup. V něm se praktiky podniků posuzují podle skutečných dopadů na trh. Do popředí se vedle právních hledisek dostávají i ekonomické analýzy, kvůli kterým úřad začal více zaměstnávat ekonomy a analytiky.
Box 2:
Obor má budoucnost
Advokátní kancelář Havel & Holásek má v soutěžním právu velké plány. Do svého týmu právníků „ulovila“ bývalého místopředsedu ÚOHS Roberta Nerudu, jenž se přidal ke zhruba sedmičlenné skupině expertů, která se soutěžnímu právu věnuje. Jejich počet se nejspíše ještě rozroste. „Chtěli bychom se ale soustředit ne na kvantitu, ale na kauzy, které nás zajímají,“ upřesňuje advokát Robert Nešpůrek. Soutěžní právo je podle něho pro řadu podniků významné i vzhledem k tomu, jaké sankce za porušení jeho norem hrozí. „Proto se kromě zastupování klientů chceme věnovat i jejich vzdělávání a zavádění prevenčních opatření,“ říká Nešpůrek.
