Z dlouhodobého hlediska je Jiří Čunek politickou mrtvolou
Osm měsíců po jmenování druhé Topolánkovy vlády její první místopředseda a ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek oznámil, že 7. listopadu z vládních funkcí odstoupí. „Mohl jsem se jistě rozhodnout jinak, ale tady jde o to, co prospěje tomuto státu, co prospěje také té koalici a té straně,“ pravil minulý čtvrtek v poledne. Ve skutečnosti se nemohl rozhodnout jinak! Od premiéra dostal na vybranou, že buď neprodleně oznámí rezignaci, anebo ho nechá odvolat. Čunek si zvolil první možnost poté, co mu Mirek Topolánek a vicepremiér za zelené Martin Bursík sdělili, že na jeho další vysvětlování, tentokráte ohledně v minulosti inkasovaných sociálních dávek a několika milionů na kontě, už nejsou zvědavi.
Příliš „jinak“ se však Čunek nemohl rozhodnout také kvůli tlaku z jeho vlastní strany. Čunka si nejprve neúspěšně pokusili „podat“ lidovečtí poslanci a senátoři, ale minulou středu ráno musel předsednictvu slíbit, že do 6. listopadu předloží celostátnímu výboru či konferenci KDU-ČSL doklady o tom, že se sociálními dávkami a miliony na kontě bylo vše v pořádku.
Vývoj však urychlil lidovecký senátorský klub, jenž se ve středu odpoledne usnesl, že buď Čunek na podvečerní tiskové konferenci oznámí svoji rezignaci, anebo bude senátorským klubem vyzván k odstoupení z vládních funkcí i z čela KDU-ČSL. S výjimkou i tentokrát nepřítomného Čunka se klub usnesl jednomyslně včetně hlasů těch senátorů, kteří předsedu strany dosud hájili. Lidovečtí poslanci se ke kolegům ze Senátu sice nepřidali, nicméně jejich předsedkyně Michaela Šojdrová náhle pocítila, že „je to časově velmi problematické“ dát předsedovi strany čas na vysvětlenou až do 6. listopadu, a dodržet tak usnesení stranického předsednictva. Řečeno po lopatě, reptat začali i poslanci, a co více, přidávali se také krajští politici KDU-ČSL. Čunek „odboj“ zkraje bagatelizoval. Senátorský a poslanecký klub nepředstavují vedení strany, říkal. Má pravdu! Mezi sjezdy jsou jím předsednictvo, celostátní výbor a celostátní konference. Pro „bratry a sestry“ z venkova, tvořící většinu výboru a konference a ve složité situaci se nesnadno orientující, jsou však senátoři a poslanci autoritami, jejichž názor, pokud jej důrazně vysloví, nepominou. Proto klobouk dolů před senátorkami a senátory KDU-ČSL, kteří dospěli k názoru, že po osmi měsících lavírovaní je třeba se s „problémem Čunek“ vypořádat, a ne jej valit dál před sebou i za tu cenu, že lidovci budou veřejnosti pro legraci. Jeden z nich, ten „první“, už je: „A pokud pátráte, jak se před lety podařilo Jiřímu Čunkovi dostat k sociálním dávkám, když není Cikán, mám vysvětlení: Díky tajemným milionům se někde na jihu pořádně opálil, poté ve Vsetíně na náměstí rozdělal oheň a udělal binec,“ napsal v Právu Pavel Verner. Odpověď na otázku, co dále s Čunkem, může mít pro KDU-ČSL existenciální význam.
Odstoupí-li Jiří Čunek z vládních funkcí, zůstane pochopitelně senátorem. Jeho okamžitá katapultáž z křesla stranického předsedy mimochodem hrozí opakováním situace z loňského září: Tehdy odstoupil předseda Miroslav Kalousek, aniž by ta část KDU-ČSL, jež o to usilovala, za něho měla plnohodnotnou náhradu. Po několikaměsíčních improvizacích se spíše náhražkou než náhradou stal Jiří Čunek. Ti, kdo se ho snaží sesadit, však za Čunka opět nemají po ruce žádnou „těžkou váhu“. Ano, je zde první místopředseda strany Roman Línek, vytížený zastupováním dlouhodobě nemocného pardubického hejtmana. Asi by však nerad opouštěl pardubický region, svou tvrz. Ale co naplat, jako první místopředseda by byl „na řadě“, kdyby Čunka celostátní konference odepsala. Ač muž opatrný, nemohl by straně v nouzi říct „raději ne“. „Těžká váha“ v čele KDU-ČSL by to však nebyla. Jinak se zdá, že po Čunkově stranické židli nikdo příliš nebaží, pokud ji - jako až dosud expředseda Kalousek- rovnou neodmítá. Co se však Čunkovy ministerské židle týká, právě Línek na ministerstvu pro místní rozvoj působil svého času jako náměstek ministra a vyzná se v evropských fondech. Kdyby měl o něho ve vládě premiér zájem, možná by všeho nechal a hned do ní spěchal.
Lze si představit, že Jiří Čunek zůstane ještě chvilku šéfem KDU-ČSL. Spolu s Topolánkem a Bursíkem by byl jako člen koaliční „trojky“ motivován držet lidovce v koalici a nepodrazit Topolánkově vládě nohy. Dlouhodobě je však i ze stranického hlediska „politickou mrtvolou“. Renata Vesecká znovu otevřela jeho trestní kauzu a KDU-ČSL ji buď opět ponese na hřbetě, anebo se rychle poohlédne po jiném předsedovi. Čunkovi, kdyby předsedou KDU-ČSL ještě chvíli zůstal, navíc v KDU-ČSL vyroste velký konkurent v příštím ministrovi pro místní rozvoj a lidoveckém místopředsedovi vlády. Pokud se tím konkurentem stane někdo mocný zformulovat základní směry a nejbližší cíle stranické politiky, a to by Línek dokázal, bude Čunek rád, zůstane-li mu aspoň senátorský mandát. Asi by se pak ulevilo i těm lidovcům, kteří si ho před rokem vybrali za předsedu a už vědí, že to byl omyl.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu