Soudnou hodinou sčítání lidu, domů a bytů byla půlnoc z minulé středy na čtvrtek. Vše, co se nyní děje, už je danost. Co se mělo stát, stalo se a nelze to udělat ani hůř, ani lépe, ani jinak. Zbývá jen spočítat, co bylo zjištěno. A zajistit, aby to nikoho neohrozilo.
V polovině února zveřejnilo Středisko empirických výzkumů STEM výsledky průzkumu, z něhož mimo jiné vyplynulo, že všechny údaje ve sčítacích listech je ochotno vyplnit osmapadesát procent lidí. To ještě do rozhodného okamžiku zbývaly dva týdny. Necelý týden před půlnocí z 28. února na 1. března se internetový magazín iDnes v dalším průzkumu zeptal: „Uvedete pravdivé údaje? Záporně odpovědělo dvakrát více dotázaných než kladně. Ale na poslední chvíli prý bleskový telefonický průzkum Sofres Factum ukázal, že lidé, kteří zalžou, budou výjimkou. Předsedkyně Českého statistického úřadu (ČSÚ) Marie Bohatá už děkuje za pochopení. Kéž by měla pravdu. V Manažerském barometru v tomto čísle našeho časopisu téměř polovina manažerů řekla, že má obavy z úniku dat. Od obav vede k nesprávným datům přímá cesta.
Vypovídací schopnost průzkumů lze zpochybňovat. Ne však legitimitu další otázky, která zní: Nakolik důvěryhodné údaje z letošního sčítání budou? To je ještě závažnější věc než Chvalovského problémy s policií. Pochybnosti o sčítání lidu jeden čas připomínaly run na banku. Obavy z toho, zda lidi nepřivede do neštěstí, když napíší, že mají více než jedno auto, dosáhly úrovně psychózy. V dopisu čtenáře naší redakci se vyskytl názor, že za všechno může šéf Úřadu pro ochranu osobních údajů Karel Neuwirt, jenž už na začátku roku v rozhovoru pro deník Právo sdělil, že se toho chce moc a je to nebezpečné. Mýlíte se, vážený čtenáři. Neuwirt konal svou povinnost. Jeho posláním je slídit jako ostříž, křičet, přehánět, protože jinak by ho za chvíli nikdo nebral vážně. Stejně tak je svatou tržní povinností sdělovacích prostředků zaujmout čtenáře. Přičemž zpráva o tom, že stát se pokouší denunciovat daňové poplatníky, je rozhodně zajímavější než výklad o společenském významu sčítání lidu.
A propos, další čtenář se nás ptal, v čem ten význam tkví. Je v tom, že svět se točí podle informací. Je dobré vědět, jaká je nejvyšší rozhledna v Polabí, i když finanční hodnota této informace se špatně vyčísluje. Také je dobré si rozškatulkovat údaje o lidech, domech a bytech. Nejen protože se nás na to bude ptát Evropská unie, ale protože tyto informace jsou důležitou součástí složitého procesu, kterému se říká sociálně ekonomické plánování. Je užitečné některé věci znát, protože se to může hodit a protože je znají všechny civilizované státy.
Zákon o sčítání lidu byl přijat v roce 1999 a už od roku 1997 se akce připravuje. Až do letoška ale bylo ticho po pěšině. Statistický úřad může být kritizován za to, že sčítání pojal podle mustru z minulosti, i když situace se v posledních letech zásadně změnila. Vyžadované údaje jsou široké a mohly být redukovány. Rozpočet mohl být skromnější než oněch 2,4 miliardy korun. Sčítání v této podobě je určitě poslední a možná je přežitkem už nyní. Ale o tom se mělo diskutovat dříve. Nikoho to ani nenapadlo. A nikoho z politiků ani nenapadlo výrazněji podpořit předsedkyni ČSÚ, která zůstala ve frmolu nepříznivého veřejného mínění sama a mimoto sčítání lidu vlastně zdědila.
Už jsme v týdeníku EURO napsali, že příprava veřejnosti na sčítání lidu nebyla zvládnuta a není důvod na tom něco měnit. Dnes už stejně pláčeme nad rozlitým mlékem. Podstatné je, oč budeme chytřejší v červenci, na kdy ČSÚ ohlásil zveřejnění předběžných výsledků. Poslali jsme na úřad otázky týkající se toho, jak se bude správnost vyplněných údajů prověřovat. Naše dříve hladká spolupráce se zašmodrchala a odpověď jsme nedostali. Odpovězme si tedy sami: Těžko.
