Vládní krize se podle manažerů dala řešit i jinak
Myslíte si, že je pravdivé tvrzení Mirka Topolánka o nejlepším možném řešení vládní krize?
- Ano 36 %
- Ne 47 %
- Nevím 17 %
Po sedmi měsících jsme se konečně dočkali vlády. Je složená ze tří stran, ODS, KDU-ČSL a Strany zelených, a o této variantě se už jednalo v létě 2006, tehdy však neúspěšně. Mezi těmito dvěma totožnými projekty s opačným výsledkem jsme byli svědky neschválení menšinové vlády ODS, jednání o velké koalici ODS a ČSSD s „nárazníkovou“ KDU-ČSL a dalších různých návrhů na řešení vládní krize. Pro voliče bylo čekání na novou vládu natolik vyčerpávající, že se o politiku přestávali zajímat. Poslední vývoj je proto pro ně částečným vysvobozením. A řešení vládní krize by bylo možné označit spíše za reálné než za nejlepší možné. Ani ono však nemusí být konečné, protože podle posledního průzkumu veřejného mínění si téměř polovina Čechů přeje předčasné volby. Námi dotázaní pak také nabízejí různá řešení, ať už jejich odpověď byla jakákoli. Zajímavé je, že 47 procent z nich se vyjádřilo záporně.
Pro tohoto respondenta je odpověď na otázku jasná: „Nejlepší je velká koalice. O tom není sporu.“ Další pak nabízí toto řešení: „Oněch sedm měsíců od parlamentních voleb ukázalo, že jediným dobrým řešením našich neustálých vládních krizí by byla změna volebního systému na většinový, po níž by se zásadně obměnilo složení naší politické reprezentace. Problémem je, že naše dnešní politická reprezentace si je toho nebezpečí vědoma.“
Tento respondent pak řešení ve formě změny volebního systému rozvíjí: „Základním střetem na naší politické scéně je závěrečná fáze zápasu mezi politiky let devadesátých, jejichž hlavním motivem je skrýt své minulé hříchy, a těmi z nastupující generace, kteří svou příležitost vidí spíše v budoucnosti. ,Devadesátníci‘ jsou sice ve všech etablovaných stranách, avšak v menšině a nemají co nabídnout, takže jejich sen - velkou koalici - se jim nepodařilo prosadit. Vzhledem k našemu volebnímu systému tento zápas nemohli rozhodnout voliči, a proto se výsledek rodil tak těžce. Bizarní pohled na Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga sedících v jedné vládě ilustruje obtížnost zápasu. Nesnadným kompromisům se v politice vyhnout nelze, ale vhodný volební systém je může ulehčit. Problémem poměrného systému jsou nejen slabé vlády závislé na několika poslancích, ale i velmi špatný vztah politiků a voličů. Zastupitelská demokracie je skvělý vynález, pokud ovšem zastupitele vybírají voliči a jsou-li jejich zástupci jim zodpovědní. Volební systém bychom měli upravit přinejmenším tak, aby do klání ve volbách vstupovaly předvolební koalice s předem známými programy, což by voličům umožnilo vybírat mezi reálně uskutečnitelnými scénáři. Nejlepším řešením krize by proto byla změna volebního systému a mírná úprava ústavy. To by snížilo pravděpodobnost opakování podobných krizí v budoucnu.“
Touto odpovědí jim oponoval manažer: „Samozřejmě že by existovalo několik lepších řešení, ale to by politická kultura v naší zemi musela být na podstatně vyšší úrovni. A tak odpovídám ano. Nebude to jednoduché pro novou vládu, připadá mi však docela konzistentní na to, aby splnila plány, které si předsevzala. Ale jsme opět u stavu naší současné politické scény. A co udělají zelení a KDU-ČSL. Ti už v minulosti udělali jiné ,veletoče‘.“
A oporu pro své tvrzení nachází u tohoto respondenta: „Odpovídám ano, pokud budeme považovat nejkratší cestu k předčasným volbám za nejlepší řešení současné povolební situace. Jde-li však současnému kabinetu o plnohodnotné čtyřleté vládnutí a uskutečnění reforem, pak by asi byla lepší velká koalice. To ale zanedlouho uvidíme. Já sám bych spíše vsadil na předčasné volby.“ Téma předčasných voleb se pak objevuje i v této kladné odpovědi: „Mezi mnoha špatnými řešeními je to přijaté nejméně špatné, zejména povede-li k předčasným volbám již v roce 2008 a ke zvolení prezidenta republiky bez zbytečného prodlení a komplikací, ať už by jím měl být kdokoli.“
Nejlépe však asi vystihl současnou politickou situaci tento manažer: „To je přesně ten typ vyjádření, v němž si své řešení musíš sám pochválit, protože nikdo jiný by to neudělal. Ano, jde o řešení, jež se týká toho, že konečně máme vládu. Zda je, či není pozitivní pro tuto zemi, se brzy uvidí. Otázkou je, dokáže-li Mirek Topolánek ve vykolíkovaném prostoru ústupků a kompromisů vůbec něco prosadit z programu ODS, pro který jej řada lidí volila. Jinak si lidé brzy začnou vykládat něco o korytech, ať to stojí, co to stojí.“
Odpovídalo 96 manažerů