Proboha, proč lidi chodí na takové hrůzy, ptali se v 70. letech kritici. Protože se bát potřebují, odpovídal režisér Noční můry z Elm Street
Wes Craven (2. srpna 1939 – 30. srpna 2015) vyrostl v Clevelandu v přísně náboženské rodině, která mu zakazovala i komiksy a z popkultury mu dopřála jen Disneyho pohádky. Svoje dětské frustrace a noční běsy zfilmoval tak šikovně, že pronásledují už několik generací Američanů – a s nimi zbytek planety, která odebírá jejich produkci – doslova na každém kroku.
ELM STREET MÁ PŮVOD V KAMBODŽI
Počátek Cravenovy životní dráhy nedává moc smysl – profesor humanitních věd na Clarksonově univerzitě ve státě New York se zničehonic vrhá na psaní a režírování pornografie, z níž se v roce 1972 pokusí uniknout hororovým snímkem Poslední dům vlevo. Dvě nevinné dívky jsou v lesích brutálně mučeny a sexuálně zneužívány bandou šílenců.
Recenzent v New York Times tehdy napsal: „Když jsem asi v polovině filmu odcházel, jedné dívce usekali ruce mačetou a na druhou se chystali s vystřelovacím nožem.“
Film byl v několika zemích zakázán a s Cravenem se odmítali kamarádi bavit. Následoval snímek Kopce mají oči (1977), v němž je skupina cestovatelů vydána na milost a nemilost divokým mutantům v nevadské poušti. Pak přišel snímek, který na plakátech doprovázel slogan: „Kdykoli se vám bude chtít omdlít, musíte si stále opakovat – je to jenom film.“ Noční můra z Elm Street. Střihoruký zabiják Fred Krueger vraždící děti v jejich snech se od té doby stal archetypální postavou, přičemž snímek byl tentokrát doprovázen sloganem: „Každé město má svou Elm Street.“ Málo se ví, že scénář měl reálný podklad.
Totiž v článku z Los Angeles Times, v němž byla popsána skupina zdravých mužů z Kambodže, kteří uprchli před Rudými Khmery, aby nakonec jednoho z nich skolila noční můra, kvůli níž několik dní odmítal usnout.
JEN POPISUJI SKUTEČNOST
Craven o své tvorbě nikdy moc nemluvil, ale když už utrousil pár slov, obyčejně stály za to. „Myslím, že horory jsou svým způsobem černý humor.“ Nebo: „Horory strach ve skutečnosti nevzbuzují. Uvolňují ho.“ Nebo: „Lidé mají strach, už když jdou do kina. A chtějí si jej nechat uvolnit a masírovat.“ Nebo: „Horory jsou takové můry, které sní celá společnost.“ Pravil muž, jenž absolvoval psychologii na univerzitě. Legendárním snímek Vřískot vstoupil do dějin jako „horor, jenž ví, že je horor“. Maskovaný zabiják inspirovaný Edvardem Munchem pokládá všem svým obětem stejnou otázku: „Jaký je vás oblíbený horor?“ Je to doklad Cravenova tvrzení, že předkládá divákům současnou realitu převedenou do formátu béčkového hororu. Craven měl za to, že vyjadřuje temná tušení dětí, jež vyrostly v čistých bílých domcích s pečlivě udržovaným trávníkem a dělaly svým rodičům jen radost, celou dobu ale tušily, že pravá skutečnost má nějakou úplně jinou tvář. Horor je pak uvolněním běsu, který se skrývá v takto vychovaných Američanech – ve víře, že venkovní svět žije v hříchu.
Cravenovy filmy patří do jiné éry, neboť předměstská idylka Reaganovy éry, jež si své strachy musela nechat masírovat, zmizela spolu s 11. zářím. Cravenovou vlastní noční můrou bylo, že se mu nikdy nepodaří vymanit z žánru hororu, což se taky skoro beze zbytku vyplnilo. Zemřel v Hollywoodu na mozkový nádor, s přibližně třemi desítkami hororů na kontě.
O autorovi| LUBOŠ HEGER, heger@mf.cz
