Ivo Foltýn
Penzijní fondy před nedávnem oslavily deset let od vstupu na tuzemský trh. Za dobu své existence prošly intenzivní koncentrací, z původních 44 fondů zbyla jen čtvrtina. Celý sektor prošel bouřlivým koncem minulého století bez skandálů. Silnější pohltily slabší, na rozdíl od bank a investičních fondů nedošlo k hromadným krachům a zpronevěrám. Týdeník EURO hovořil při kávě s Ivem Foltýnem, šéfem Penzijního fondu České pojišťovny, o akvizicích, penzijní reformě i o tom, zda je důležité být na trhu jedničkou.
EURO: Na počátku letošního roku jste koupili penzijní fond ABN Amro a deklarovali zájem na jeho sloučení s Penzijním fondem České pojišťovny (PFČP). Jak jste s tím daleko? FOLTÝN: V současnosti máme podanou žádost na ministerstvu financí. Vyjádření očekáváme do konce srpna. Pokud vše bude probíhat podle předpokladů, po právní stránce se sloučení uskuteční na začátku čtvrtého čtvrtletí letošního roku.
EURO: Po fúzi budete jedničkou podle počtu klientů, podle majetku pod správou ale za Credit Suisse výrazně zaostáváte. Máte na to je dohnat, a pokud ano, kdy? FOLTÝN: Za nezměněných podmínek se staneme jedničkou i dle obhospodařovaného majetku maximálně do dvou let.
EURO: Je důležité být jedničkou? FOLTÝN: Není, důležité je mít dostatek aktiv na pokrytí fixních nákladů na to, aby byla společnost efektivní. Být jedničkou trhu nás dělá důvěryhodnější v očích klientů. Přímý ekonomický dopad ale neexistuje.
EURO: Co bylo hlavním důvodem převzetí ABN Amro penzijního fondu? FOLTÝN: Znamenalo to především rozšíření distribuce. PFČP dosud získával většinu klientů přes obchodní síť mateřské společnosti. Bývalý ABN Amro penzijní fond naopak nedisponoval žádným interním distribučním kanálem, ale spolupracoval s největšími makléřskými sítěmi v ČR. Česká pojišťovna díky akvizici také získala významné firemní klienty, jako jsou Škoda Auto či České dráhy. Rozsáhlý klientský kmen rovněž dává řadu příležitostí pro cross-selling v rámci finanční skupiny.
EURO: Fond jste koupili za 22,25 milionu eur, tedy násobně levněji než za kolik se prodávaly penzijní fondy v minulosti. Neznamená to, že cena fondů v čase klesá a v budoucnu by šlo akvizici pořídit levněji? FOLTÝN: Je irelevantní současnou cenu srovnávat s cenami, za které se fondy prodávaly před třemi či pěti lety. Tehdy byla úplně jiná situace na kapitálových trzích, daleko větší vůle nakupovat. Dosažená cena za ABN Amro odpovídá vnitřní hodnotě samostatné společnosti.
EURO: Jakými změnami prošly penzijního fondy v poslední době? FOLTÝN: Ve svých počátcích se zaměřovaly především na růst a obchod, nyní soustřeďují pozornost na snižování nákladové marže a aktivní práci s klienty.
EURO: Jak hodnotíte současnou situaci v oblasti penzijní reformy? FOLTÝN: Dosavadní kroky vlády nelze, až na postupné zvyšování věku odchodu do důchodu, považovat za kroky reformní. Viditelným důsledkem je zhoršující se poměr mezi průměrnou mzdou a státem vyplácenou penzí. O demografickém vývoji není třeba hovořit.
EURO: Očekáváte změny od nové vlády? FOLTÝN: S ohledem na krátké časové období do příštích řádných voleb a objektivní potřebu širší politické shody nad řešením tohoto závažného ekonomicko-sociálního problému jsem spíše pesimistou. Nezbývá než doufat, že budoucí rozložení politických sil umožní projednat a schválit potřebné zákony. Snad ani není třeba dodávat, že jsme zbytečně ztratili několik let a na Slovensku, v Polsku a v Maďarsku získali slušný náskok.
EURO: Proč podle vás proti sousedním státům v reformě zaostáváme? FOLTÝN: Příčin neutěšeného stavu je několik. Na vině je především tendence ke krátkodobému uvažování definovanému volebním politickým cyklem a absence odvážných reformátorů. Není zde žádný politický lídr, který by se v této otázce dlouhodobě a výrazně angažoval. Velký problém spatřuji také v nedostatečné osvětě.
EURO: Jaký model penzijní reformy doporučujete? FOLTÝN: Na příjmové straně systému by se mělo jednat o vícezdrojové financování, jež by ve svém důsledku umožňovalo občanům dobrovolné částečné vystoupení ze státního penzijního systému formou přesměrování části svých odvodů do soukromého sektoru. Státní systém by nadále plnil roli sociální, redistributivní a mezigenerační solidarity. Soukromý by mimo jiné plnil roli individuální motivace pro navýšení životní úrovně v postproduktivním věku s prvky plné ekvivalence. Tato navrhovaná varianta dává jednotlivci určitou možnost svobodné volby, přičemž mu nepřikazuje ani jeden extrém. Systém by ve svém důsledku měl vést ke snížení povinného přímého zdanění práce, snížení redistributivní role státu, vytvoření prostoru pro osobní iniciativu a vygenerování zdrojů pro financování budoucího ekonomického růstu.
