Byt pro ministra

Družstvo nabízí vojsku za nepotřebné nemovitosti třicet miliard

Možná že dojde na slova Vladimíra Kubiše. Šéf tuzemského zastoupení společnosti Actuarial Management a jeden z tvůrců systému privatizace bytů, který od loňska uplatňuje radnice Prahy 1 (EURO 1/2003), tvrdí, že tento model je optimální pro rychlou a schůdnou privatizaci velkého bytového fondu – kromě obcí i největších podniků nebo třeba armády. Ministerstvo obrany má nyní na vybranou, zda „první pražskou“ variantu privatizace bytů využít anebo jít cestou bezúplatného převodu na města a obce.

Pojištěné riziko.

Novátorství modelu z Prahy 1 spočívá ve využití systému pojištění rizika. Málokterá domácnost je schopna koupit si byt za hotové - nejschůdnější je dluhové financování, především hypoteční. Při privatizaci již užívaných bytů však vzniká dosud těžko překonatelná překážka. Aby banka uvolnila hypoteční úvěr, vyžaduje záruku. Tou může být sám privatizovaný byt. Jak ale zapsat záruku do katastru nemovitostí, když dosavadní vlastník ještě nedostal od kupce zaplaceno? Toto hluché období umožňuje překonat zapojení pojišťovny, která v přechodném období původního vlastníka bytu pojistí a v budoucnosti může zase zajišťovat úvěrující banku. Privatizovaný byt je dobrá záruka, protože jej uživatel většinou získává za výrazně nižší cenu, než je tržní.

Cenné byty.

Na obdobném principu je založen i systém privatizace nemovitostí, který ministerstvu obrany nabízí družstvo uživatelů vojenských bytů a domů WOBYD. Loni svůj projekt rozeslalo ministerstvům obrany, financí a pro místní rozvoj, vládě, prezidentovi, ombudsmanovi a oběma komorám Parlamentu. Kopii projektu má týdeník EURO k dispozici. Jde o zajímavé čtení už z hlediska majetku, o který jde. Účetní hodnotu nemovitostí, jichž se týká nyní sněmovnou projednávaný vládní návrh zákona o převodu nepotřebného vojenského majetku (zpravodajem je bývalý ekonomický náměstek ministra obrany Miroslav Kalousek – pozn. redakce), vyčísluje WOBYD „na základě dostupných údajů“ na impozantních dvaatřicet miliard korun.
Perlou jsou byty. Hodnotu více než osmi tisíc bytů v péči Správy vojenského bytového fondu (SVBF) a ostatních bytů a domů v majetku ministerstva obrany odhaduje družstvo až na 17 miliard korun. Zbylých patnáct miliard připadá na ostatní nepotřebné vojenské objekty a pozemky, jako kasárna, sklady, bunkry, cvičiště, letiště, střelnice a další. Samo ministerstvo v důvodové zprávě k novému zákonu o hodnotě bytů z neznámých důvodů nemluví, účetní hodnotu ostatních „cca 800 až 900 objektů“ vyčísluje na patnáct až dvacet miliard.

Odstranění napětí.

Je třeba říct, že vedení družstva WOBYD ke kontaktu s týdeníkem EURO nepřistupovalo s velkým potěšením. Předseda představenstva Anton Tomko to vysvětluje tím, že jsou pod značným tlakem a nechtějí být obviňováni z toho, že svůj projekt prosazují přes média. Potvrdil nicméně, že informace, ze kterých vycházíme, jsou správné. Způsob privatizace bytů v Praze 1 si prostudovali a inspirovali se jím. Jejich model se liší v tom, že byty by od ministerstva obrany nejprve za úvěr od banky jednorázově odkoupilo družstvo uživatelů a potom by je privatizovalo svým členům. „Za tutéž cenu, za niž koupí byt od resortu obrany,“ zdůrazňuje Anton Tomko.
Složitou administrativu spojenou s převody bytů by mohla zajišťovat SVBF, kterou WOBYD hodlá také převzít. Hypoteční financování privatizace bytů je podle Tomka pro vojáky z povolání vhodné už z toho důvodu, že od roku 1999 dostávají příspěvek na bydlení, jehož výše v současné době činí asi devět tisíc korun měsíčně. Privatizace by na tento příspěvek umožnila dosáhnout i těm vojákům z povolání, kteří dosud bydlí ve služebních bytech. Ti nárok na příspěvek nemají a to je v armádě zdrojem mírného napětí.

Sakumprásk.

Původně WOBYD počítal pouze s koupí vojenských bytů. Mezitím ale přišel zmíněný návrh zákona, který byty zahrnuje do nepotřebného majetku určeného pro bezúplatný převod krajům a obcím. „Navrhujeme tedy, že koupíme všechno. Umíme to využít pro potřeby družstva, nebo odprodat, jak to koneckonců činí resort obrany dosud,“ tvrdí Anton Tomko. Nepřímo tak polemizuje s ministerstvem obrany, které v důvodové zprávě k návrhu zákona uvádí, že „nemalá část tohoto majetku je zcela neprodejná“. Takové je stanovisko i řady obcí, které by rády přijaly byty, ale odmítají zpustošené objekty, kterými se mnohdy už řadu let prohání vítr.
Plány WOBYD by bylo možné přejít jako plané fantazírování, kdyby postrádaly perspektivu finančního krytí. Týdeník EURO má však k dispozici kopii dopisu adresovaného družstvu, jehož pravost potvrdil jak Tomko, tak odesílatelé. Představitelé velké české banky v něm píší: „Seznámili jsme se s projektem privatizace vojenského nemovitého majetku. Po jeho prostudování si dovolujme touto cestou Vám potvrdit zájem o jeho financování. Podmínky poskytnutí úvěru a případných dalších služeb, které podléhají schválení kompetentními orgány banky, jakož i další podmínky budou dále vzájemně konkretizovány a budou předmětem příslušných smluvních dokumentů v případě realizace tohoto obchodu.“

Kolize.

Nakládání s vojenským majetkem dosud upravuje zákon o majetku České republiky. V něm ale mimo jiné stojí, že neprojeví-li o nepotřebný majetek zájem jiná organizační složka státu, je prvořadý jeho úplatný převod, tedy prodej. „Bezúplatně lze věc převést pouze ve veřejném zájmu, anebo je-li bezúplatný převod hospodárnější než jiný způsob naložení s věcí, nebo stanoví-li tak zvláštní právní předpis,“ stojí v zákoně.
Vláda, respektive ministerstvo obrany jsou si tohoto omezení vědomi. Proto v důvodové zprávě zdůrazňují, že nemalá část majetku je zcela neprodejná, a „pokud jde o možnost prodeje předmětného majetku obecným postupem podle výše citovaného zákona, údaje ministerstva obrany vypovídají, že dosavadní výnosy z prodejů, pokud se je podařilo realizovat, jsou pro příjem státního rozpočtu ve srovnání s náklady na údržbu a provoz zanedbatelné“. Proto byl také připraven návrh zvláštního právního předpisu, který by ministerstvu obrany jako organizační složce státu příslušné k hospodaření s vojenským majetkem umožnil hladčeji se zbavit toho, co shledá nepotřebným. Nabídka na jednorázové odkoupení veškerého nepotřebného vojenského majetku za účetní hodnotu však smysl přijetí zákona o bezúplatném převodu zpochybňuje.

Sdělení ministerstva.

Z odpovědí tiskové služby ministerstva obrany na otázky týdeníku EURO je zřejmé, že ministerstvo obrany si kolizi mezi úplatností a bezúplatností převodu uvědomuje. „Obecně lze říci, že prvotním hlediskem pro výběr vhodného nabyvatele mimo případy, kdy jde o převody mezi organizačními složkami státu, jsou ekonomické zájmy státu (resortu obrany),“ stojí v odpovědi a následuje citát z paragrafu 14 zákona o majetku státu. „Ekonomické zájmy státu“ ministerstvo chatrnou češtinou vyjadřuje jako „snížení nákladů na nutnou údržbu těchto objektů, snížení dalších nákladů resortu na ekologické zátěže v dané lokalitě, případně nákladů na provedení odstranění nefunkčních staveb a podobně“. To je ve vztahu k návrhu zákona určitý logický lapsus. Ve znění, které je nyní ve sněmovně, se počítá s tím, že ministerstvo a vláda mají na bezúplatný převod lhůtu do konce roku 2008. To znamená, že ministerstvo obrany by tyto náklady spojené s vlastnictvím nepotřebných nemovitostí mohlo nést ještě šest let.
„Sdělení“ tiskové služby ministerstva obrany dále připomíná „veřejný zájem dalšího využití objektu v lokalitě“ a „určité sociální aspekty regionů a obcí ve vztahu ke ztrátě pracovních míst a snížení koupěschopnosti obyvatelstva v souvislosti s odchodem armády z těchto obcí“. To jsou ovšem problémy, na jejichž řešení nemůže mít zákon o převodu nepotřebného vojenského majetku ambici.

Neví o tom.

Odpověď na otázky týkající se projektu družstva WOBYD je stručná: „Oddělení tiskové služby nemá tyto informace k dispozici.“ V každém případě je má k dispozici ministr Jaroslav Tvrdík. Ten ostatně podle svých slov bydlí ve vojenském 3 + 1, a je tedy potenciálním členem družstva WOBYD.