Zahraniční obchod
Jak byly loni podmínky pro zahraniční obchod výjimečně příznivé, tak jsou letos špatné. Český vývoz může počítat jen s časově omezenou podporou oslabené koruny, což je vzhledem k potřebě oživení ekonomiky krajně málo.
Bouře ve sklenici vody kolem březnového dovozu tří boeingů přiměla šéfa Českého statistického úřadu Edvarda Outratu k prohlášení, že čtvrtletní schodek obchodní bilance je asi z pěti miliard korun způsoben takzvanými nahodilými dovozy. To je dos t velký vliv, uvážíme-li, že celkový deficit je zhruba osmnáctimiliardový. Ale jde o to, co je to nahodilý dovoz (nebo vývoz). Při velmi skrupulózním pohledu bychom mohli za nahodilost pokládat jakýkoli obchodní případ. Krom toho ani boeingy nic nem ění na tom, že vývoj vývozů a jejich poměr k dovozům v letošním roce za prvé není příznivý, za druhé nejde o nový jev, nýbrž o zesilování dlouhodobější tendence.
Z hlediska nominálních temp vývoje exportu a importu (plus 17,7, respektive 7,5 procenta) jsme loni zažili nejúspěšnější rok v historii České republiky. To se také projevilo ve výrazném snížení schodku obchodní bilance, který po upřesnění činil 76,3 miliardy korun, zatímco předl oni téměř sto čtyřicet a v roce 1996 bezmála sto šedesát miliard. Tuto prvoplánovou radost ovšem gumuje skutečnost, že za zdánlivě výbornými výsledky stály v převážné míře cenové vlivy způsobené jednak kursem koruny, jednak situací na světových komoditních trzích.
Z grafu je patrné, jak v loňském prvním pololetí a zejména v prvním kvartále na exportní ceny příznivě působilo oslabení koruny z druhé půlky roku 1997 - reálná směnná relace činila v průměru 6,4. Ve druhém pololetí začala na vý vozní ceny negativně působit zpevňující koruna, avšak tlaky na zdražení dovozů byly převáženy nízkými cenami surovin. Díky tomu byla reálná směnná relace ve třetím čtvrtletí dokonce ještě vyšší - v průměru 7,7. Teprve v posledním kvartálu loňsk ého roku převážil vliv silné koruny, takže směnná relace začala výrazně klesat (říjen: 4,6) a tento trend se přehoupl i do letošního roku. V únoru činila reálná směnná relace pouze dva body. Tím lze také do značné míry vysvětlit výrazný rů st pasivního salda obchodní bilance v závěru loňského roku, kdy vývozy ztratily cenovou berlu.
V reálném vyjádření - ve stálých cenách - stoupl loni vývoz podle upřesněných údajů o 12,2 a dovoz o 8,9 procenta. To je zcela jiný trend než ve vyjádření nominálním. Jde o dobrý výsledek ve srovnání s rokem 1996, kdy Česká repu blika nabrala největší schodek obchodní bilance v historii, nikoliv však už vůči roku 1997, kdy byl schodek druhý nejvyšší. Při pohledu na vývoj od předloňského března - tehdy se meziroční index českého vývozu znovu dostal nad stovku - je zřejmé, že poté, co bylo loni v březnu dosaženo vrcholu, exportní dynamika soustavně a poměrně rychle vychládá. Nejde jen o to, že za dva poslední kvartály objem exportu už ve čtyřech měsících meziročně klesl. Horší je, že loni v říjnu reálná t empa dovozu opět předstihla vývoz a tento vývoj pokračuje i letos, dokonce ještě výrazněji.
Je přitom třeba mít na zřeteli loňské velmi příznivé vnější podmínky, k nimž vedle komoditních cen patřila i konjunktura všech našich hlavních obchodních partnerů. V tuzemsku pak ve směru snižování pasiva obchodní bilance působila i rozpočtovými škrty a poklesem reálných mezd zmrazená domácí poptávka. (Vysoká tempa růstu dovozů v prvních měsících loňského roku patrně v rozhodující míře padají na vrub surovinových a kompletačních importů v souvislosti s růstem průmyslové výroby.)
Většina těchto příznivých faktorů pro letošní rok padá. Všichni hlavní čeští obchodní partneři čekají pokles tempa hospodářského růstu, a tím i nižší poptávku po dovozech. Světové ceny surovin už stoupají. V zemědělství se stupňuje latent ní krize, která patrně dál zvýší deficit agrárního obchodu, na nějž už dnes připadá zhruba třetina celkového schodku. Tváří v tvář existenčním potížím řady velkých českých průmyslových firem je z národohospodářského hlediska jediným reálným pro vývozním faktorem oslabení koruny z počátku letošního roku, jehož vliv by se měl už začít projevovat. Otázkou však je, jak výrazný bude v podmínkách slábnoucí zahraniční konjunktury. Za těchto okolností je sporné, jaký efekt kromě zvýšení domácí poptávky přinese vládou vzývaná spoluúčast centrální banky na oživování hospodářství prostřednictvím dalšího uvolňování měnové politiky. Loňský kvaziúspěšný rok prokázal, že už tak nevelká ko nkurenceschopnost - až na výjimky - tuzemské výrobní základny se celkově vzato dál snižuje a z vnitřních zdrojů se trend nepodaří obrátit. To činí českou obchodní bilanci trvale náchylnou ke kritické nerovnováze, o čemž je nám letos souzeno se opět naplno přesvědčit.
Podle expertních odhadů by letos celoroční obchodní schodek neměl překročit sto miliard korun. To ovšem nelze považovat za úspěch. Bude to znamenat pouze to, že obchodní bilance je už třetí rok jakž takž držena na uzdě jen za cenu škrcení dovozů. To je sice v přímém rozporu s nutností vymanit se z ekonomické krize, ale nic jiného nám nezbývá. Kruh je bytelně uzavřený.
