Plošné zlevňování nebude, přesto jdou ceny v mnoha případech dolů
Žádné zlevňování nečekejte, vzkazují developeři potenciálním zájemcům o nové bydlení. Ne každý si ale může troufnout toto konstatovat. Kvalita něco stojí. Jenže ne všechny developerské projekty lze označit za dobré. Až doposud ovládaly trh developerské firmy, nyní se pravidla mění. Společnosti, jejichž byty jsou o kategorii níž, než slibovaly propagační brožury, budou muset na pokles cen přistoupit. Pokud nebudou chtít držet desítky a stovky bytů na skladě.
Praha vždy vévodila žebříčku českých měst, co se týká cen nových nemovitostí. Dle společnosti King Sturge se v roce 2007 zvýšily ceny bytů v průměru o více než šestnáct procent, o rok dříve o dvanáct. Za loňský rok se nárůst pohyboval mezi šesti až osmi procenty. Nejvíce se zhodnotily nemovitosti v těch lokalitách, které by se ještě před pár lety mezi top rozhodně neřadily. Háje, Nusle, Bohnice podražily až o třicet procent. Developeři si mohli diktovat ceny v době realitního boomu. Je pravda, že také oni nakupovali vstupy za více peněz – pozemky, stavební materiál, stavební práce.
Již v roce 2006 upozorňovala Česká národní banka (ČNB) na podstatný nesoulad. Podíl cen bytů a mezd je pro Prahu až třikrát vyšší než pro Berlín, Vídeň či Hamburk. Absolutní ceny nemovitostí v Německu a v Rakousku byly a stále jsou mírně vyšší než v Praze, pořídit si bydlení v hlavním městě je ale pro Čechy kvůli nižším příjmům finančně mnohem náročnější. Nejvíce se nůžky mezi cenami a příjmy rozevřely v roce 2003, kdy byly ceny nemovitostí taženy spekulacemi a nejistotou před vstupem Česka do Evropské unie. Obdobný scénář se odehrával v roce 2007, kdy se „strašákem“ stala očekávaná změna DPH.
ČNB před třemi lety vyjádřila mírnou obavu, zda je nárůst cen přirozený a zda nemůže podpořit vytvoření bubliny na trzích nemovitostí. Indikátorem cenové bubliny může být mimo jiné podle centrální banky zmíněné porovnání vývoje cen bytů a příjmů. Na druhé straně ČNB uklidňovala, že růst cen lze vysvětlit silnou poptávkou podpořenou dostupnými hypotékami, demografickým vývojem i růstem reálných příjmů.
Developerské firmy v nedávných dobách prodávaly byty ještě dříve, než dostaly stavební povolení. Na internetových blozích si klienti stěžují i na takové případy, kdy společnost poté, co povolení obdržela, chtěla postavit více bytů, než jí úřady schválily. Výsledkem bylo zdržení celého projektu. Developeři si zvykli, že i nekvalitní rezidenční komplexy prodali z větší části před dokončením. „Často nalákali klienty na vizualizace, kdy byl jeden dům v zeleni. Ve skutečnosti jich tam ale vyrostlo pět,“ říká Jiří Pácal, člen správní rady Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí. Standardní bydlení v Česku prakticky přestalo existovat. Téměř vše bylo označováno za nadstandard. Některé projekty byly propagovány jako luxusní, aniž by splňovaly parametry, které k takovému bydlení patří. Exkluzivní byla hlavně cena.
Intenzivní masáž o tom, že byty jsou nejvýnosnější a nejbezpečnější investicí, přitahovala do realitních kanceláří zástupy kupců. Ti vydávali milionové částky často bez rozmyšlení. Na váhání nebyl čas. To, že byla během let postavena řada projektů v ne zcela dobrých lokalitách, přiznávají i realitní odborníci. „Jako příklad lze uvést byty někde v Rudné či na Zličíně dva kilometry od metra,“ říká Dušan Šťastník z King Sturge. Nespravedlivé by bylo ale tvrdit, že kvalitní developerské projekty jsou výjimkou.
Finanční krize vnesla na trh nedůvěru. Lidé jsou opatrnější a méně důvěřiví. Banky důkladněji zvažují, komu poskytnou hypotéku. Výsledkem je, že developeři se musejí více snažit, aby přesvědčili kupce, že právě jejich projekt nepatří do skupiny těch nepovedených. Ten, kdo na trhu s bydlením z hospodářských komplikací nejvíc vytěží, jsou zájemci o nové bydlení. Možná že se plošných slev v Praze nedočkají. Budou se ale moci spolehnout, že dostanou skutečně to, co si zaplatí.
