Cynismus agenta 007 v podání Rogera Moora byl zřejmě nejnoblesnější, nejvtipnější a nejkousavější ze všech bondovských herců
Roger Moore (14. října 1927 - 23. května 2017), třetí představitel Jamese Bonda, se rád nebral vážně. Říkával třeba, že jeho hraní se pohybuje mezi dvěma extrémy, „nadzdvihnutím pravého obočí a nadzdvihnutím levého obočí“, a potutelně dodával, že ho vždy „těšilo být pořádně přepláceným hercem“.
S jeho hraním to ve skutečnosti tak hrozné nebylo. Byl méně přímočaře mužný než Bond no. 1 Sean Connery, ovšem jeho cynismus byl zřejmě nejnoblesnější, nejvtipnější a nejkousavější ze všech bondovských herců. Asi jako když v Moonrakerovi vystřelí na honu pořádaném padouchem Hugem Draxem na letícího bažanta. „Minul jste, pane Bonde,“ konstatuje Drax. „Myslíte?“ zeptá se (s lehounce povytaženým pravým obočím) Moore, když po chvilce ze stromu spadne mrtvý Draxův poskok.
Slušivé svetříky
Ačkoli byl Moorův otec - londýnský policista George Moore - nadšeným ochotníkem, na nějakou velkou uměleckou kariéru to nevypadalo. Školu budoucí agent Jejího Veličenstva vychodil v 15 letech.
První štěk dostal v jednom z tehdy populárních „Swords & Sandals“ filmů Caesar a Kleopatra: vyfasoval kopí a coby římský legionář se prošel po scéně. Režiséra Briana Hursta přesto zaujal. Ne snad, že by uměl hrát, ale tím, jak na skoro 190 centimetrů vysokého mladíka reagovaly ženy.
Hurst mu zaplatil kurz na Královské akademii dramatického umění a Moore se tu zkultivoval, naučil slušně mluvit a dokonale si osvojil způsob, jak na plátně sehrát prototyp britského gentlemana. V budoucnu ho to mělo proslavit, ale zatím se živil všelijak: byl číšníkem, umývačem nádobí, podomním prodejcem a přiměřeně úspěšným modelem v časopisech s pletenou módou.
Průlom přišel v roce 1958, když dostal roli v televizním seriálu Ivanhoe, a skutečný úspěch až o další čtyři roky později se seriálem The Saint, ve kterém hrál šarmantního lupiče Simona Templara.
Natáčení běželo sedm let, seriál se vysílal v 60 zemích a Moore se díky němu stal prvním britským televizním hercem s milionovými příjmy. Už tehdy prý dvakrát odmítl hrát Bonda, ale roli agenta 007 převzal až v roce 1973 po Georgi Lazenbyovi. Celkem pak natočil sedm bondovek - víc než kdokoli z jeho předchůdců či následovníků.
Bondem navěky
Bonda hrál po svém. Na prvním místě byl vždy humor a lehce povýšený nadhled, přičemž drama a akce - i když skákání po hlavách krokodýlů z Žít a nechat zemřít nebo elektrokuce přerostlého zloducha s železnými zuby (Jaws) rozbitou lampou ze Špiona, který mě miloval patří k tomu nejskvělejšímu, co kdy Bond předvedl - vždy jaksi vyplynuly ze scénáře.
Pořád to však byl pravý Bond: cynický opilec, který se nepatlá ve vlastních ani cizích citech a zloduchy i ženy bere jako spotřební zboží.
V různých anketách o nejlepšího agenta 007 končil pravidelně až za Connerym a sem tam ho předběhl i někdo jiný (sám to zhodnotil slovy: „Jsem čtvrtý nejlepší Bond ze všech“). Když s Bondem skončil, nikdy už žádnou srovnatelnou roli nedostal. Nijak se t ím ale neužíral, koneckonců, jak říkal: „Být navěky Bondem nemá chybu.“
O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz
