Podnikatelé a analytici se shodli se zprávou Světového ekonomického fóra
Klesající českou konkurenceschopnost vážně ohrožují především špatně fungující, zkorumpované státní instituce a zhoršující se úroveň vzdělání. Tak by se dalo shrnout hlavní poselství českých byznysmenů, ekonomických analytiků a zástupců ministerstva průmyslu a obchodu, kteří se sešli v pražské restauraci Mlýnec na další Euro Business Breakfast. V hlavních obrysech dali za pravdu zprávě Světového ekonomického fóra z minulého měsíce, která Česku vyčetla především tyto dvě slabiny. Česká republika se v jeho hodnocení umístila na 36. místě z celkem 139 sledovaných zemí a pohoršila si oproti loňsku o pět příček. Kromě řešení dvou nejpalčivějších problémů musí recept na světlou hospodářskou budoucnost Česka obsahovat ještě další nezbytné léky: inovace, rozvoj vědy a výzkumu, lepší ekonomickou diplomacii, přesvědčivější investiční pobídky a kvalitní strategické plánování na nejvyšší vládní úrovni. Samozřejmou podmínkou je také penzijní a zdravotní reforma, o konsolidaci deficitu veřejných financí nemluvě.
Vzor by byl
Česká republika je malou otevřenou ekonomikou závislou na průmyslu a jeho vývozu. Dosud rostla hlavně z nízkých mezd a masivního přílivu zahraničních investic, oboje se ale stává minulostí. „Ještě v roce 2007 jsme byli miláčkem investorů. Do střední Evropy tehdy přitekly přímé investice v hodnotě 180 miliard dolarů, víc než do Číny a Indie dohromady. Dnes je vše jinak, potřebujeme přitáhnout vědu a výzkum,“ konstatoval Jan Mühlfeit, šéf evropského Microsoftu. Budoucnost českého exportu rozhodně není v montovnách, kterým se zde dočasně dařilo. Nezbývá než přeorientovat mohutný průmyslový sektor na nové technologie, inovace a vývoz know-how. To ale zatím není silná česká stránka. Naštěstí se Česko má kde inspirovat: nový systém podpory inovací, který se snaží rozběhnout současná vláda, by měl vyjít především z úspěšného finského modelu. Na tom se shodli i řečníci v Mlýnci. Náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa a generální ředitel CzechInvestu Miroslav Křížek přítomné ujistili, že připravovaná koncepce ministerstva průmyslu a obchodu bude mířit právě tímto směrem. Přestože Finsko muselo v důsledku vysokého veřejného zadlužení v devadesátých letech sáhnout k rozsáhlým škrtům, dnes patří mezi nejvíce konkurenceschopné země světa s velmi dobrou fiskální disciplínou. Snižování výdajů bylo promyšlené a nedotklo se strategických investic do školství, vědy, výzkumu a institucionálního zázemí. Díky tomu má dnes země kvalitní školy a dokáže cíleně podporovat inovace svých firem.
Nemocné instituce
Aby se však Česko dostalo tam, kde je dnes Finsko, musí urazit ještě dlouhou cestu. Citovaná zpráva Světového ekonomického fóra spatřuje největší problém ve špatně fungujících státních institucích a korupci a jiné existující žebříčky to jen potvrzují. „Podle Transparency International jsme v míře korupce na 52. místě na světě, za poslední rok jsme se propadli o sedm příček,“ upozornil na nelichotivou realitu vedoucí partner společnosti McKinsey & Company Tomáš Víšek.
Na zavedení účinných protikorupčních opatření Česko zatím stále čeká. Účastníci Euro Business Breakfastu se ale shodli, že to nejmenší, co je možné pro stabilizaci státní správy udělat, je uvést v platnost zákon o státní službě schválený v roce 2002. Jeho cílem je chránit úředníky před politickými tlaky prostřednictvím jasných kritérií kariérního postupu nebo výběrových řízení pro získání úřednických pozic.
Má-li Česká republika překonat všechny vážné hendikepy, které stojí v cestě budoucímu růstu, musí vědět, kam vlastně jde, co chce, a vytrvat po vícero volebních období. To se ale neděje. „Ze svého dřívějšího působení ve státní správě vím, že jsme mistři ve vytváření resortních koncepcí. Ty jsou však často velmi špatně zpracované a protiřečí si. Potřebujeme zastřešující plán, který by je sladil a dal by české ekonomice jasný směr,“ pojmenoval problém Radek Špicar, ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda Auto.
Představitelům státní správy byznysmeni připomněli i dílčí nedostatky, o kterých se ví už léta, ale na řešení se stále marně čeká. Patří mezi ně například nevyjasněná dělba kompetencí mezi ministerstvem průmyslu a obchodu a ministerstvem zahraničních věcí ve věci jmenování obchodních radů na česká stálá zastoupení. Právě fungující síť obchodně gramotných diplomatů aktivně napomáhajících exportu by vedle správně nastavených investičních pobídek mohla být důležitou institucionální oporou českého byznysu. „Kdybych přivřel oči, přesunul bych se do roku 1997, kdy podobný mítink udělal tehdejší ministr průmyslu Vladimír Dlouhý. Teď, po třinácti letech, řešíme pořád stejný problém,“ reagoval jeden z přítomných podnikatelů na ujišťování Miroslava Křížka, že probíhají intenzivní meziresortní debaty s Černínem.
Začít od píky
Náměstek Tlapa stejně jako šéf CzechInvestu Křížek se museli vyrovnat s kritickými dotazy podnikatelů. Kdyby však na debatu o české konkurenceschopnosti náhodou dorazil zástupce Ministerstva školství, byl by na tom ještě hůř. Nevalná úroveň základních, středních a vysokých škol se totiž stala jedním ze zásadních témat diskuse.
„V roce 1995 jsme byli na šestém místě na světě v měřitelných výsledcích znalostí patnáctiletých dětí. Za posledních deset let jsme klesli na průměr a sesun dál pokračuje. Za pár let tu nebude dost lidí, kteří by mohli dělat inovace a řídit podniky,“ otevřel debatu na téma školství Tomáš Víšek. Reforma by se neměla vyhnout ani vysokým školám. Ty zaostávají v nabídce studijních programů, které by studenty vybavily do světa byznysu.
Přestože v sále seděli především ekonomové, panovala shoda v tom, že školství by politikům mělo ležet v hlavě snad ještě více než makroekonomické reformy. „Zatímco problémy jako deficit veřejných financí nebo státní zadlužení se nějak řeší, o reformě školství se stále jen mluví a neděje se vůbec nic,“ konstatoval Jan Mühlfeit a ostatní řečníci mu jen dali za pravdu.
Úterní debatu zaštítil generální partner McKinsey & Company, dalšími partnery byly Czechinvest, Z1 a Radiožurnál. I když její celkové vyznění nebylo zrovna optimistické, Česko má snad přece jen určitou naději, že svoje chronické problémy jednou vyřeší. „Jsme chytrý národ. Když vidíme, že už to opravdu jinak nejde, že už to nemůžeme nijak okecat, jsme nakonec schopni rychlé akce,“ vystihl spásnou českou přednost člen vládní skupiny NERV a hlavní ekonomický analytik týdeníku EURO Miroslav Zámečník.
