Liberecká stavební a developerská firma...
Celý podtitul: Liberecká stavební a developerská firma stojí v době finanční krize na pevných základech, tvrdí její šéf Martin Borovička
Jeden pilíř pro stabilitu nestačí. To je byznysová filozofie, kterou razí šéf libereckého S group holdingu Martin Borovička. Jak může manažer, kterého podnikatelské kruhy znají jako chemika, jelikož zastával významné funkce v české petrochemii, řídit stavební a developerskou firmu? Odpověď je jednoduchá: vedle toho, že má Borovička skvělé manažerské schopnosti, vzděláním je stavař.
Do Liberce, přesněji řečeno, do firmy Syner, přišel v dubnu 2005. Letos dokončil restrukturalizaci společnosti, která se přejmenovala na S group holding. „Firma stojí na pilířích, kterými jsou development, správa majetku a stavební činnost. Nejsilnějším článkem impéria S group holding i z hlediska výkonů je jeho zakládající podnik – stavební společnost Syner. Stavební divize S group holding překonala svůj zatím hospodářsky nejúspěšnější rok 2006. Loňské tržby skupiny jsou 6,1 miliardy korun (v roce 2006 jen 3,7 miliardy). Za fiskální rok 2007/2008 očekává skupina konsolidovaný zisk 400 milionů korun (v roce 2006 to bylo 215 milionů),“ říká generální ředitel S group holdingu Martin Borovička v rozhovoru pro týdeník EURO.
EURO: Svět zasáhla finanční krize. První na ráně byly stavební a developerské firmy. Jak vidíte situaci v české republice?
BOROVIČKA: Mně bylo už před pár lety jasné, že konjunktura na trhu nemůže trvat věčně. Na různých jednáních jsme slýchávali: dávám tomu rok, maximálně dva, někdo říkal tři. Všichni vnímáme, co se děje v USA. Hodnota nemovitostí, které byly několikrát prodané stylem letadlo, klesla. Nastala krize důvěry. Otázka je, jakou mají dnes nemovitosti hodnotu a zda panika, která vládne na trzích, nezpůsobí to, že cena padá pod reálnou hodnotu.
U nás hypoteční krize není, řekl bych, že jde o pokles důvěry v projekty, které banky financují. Banky si chtějí pokrýt riziko, které je z jejich pohledu jednoznačně vyšší, a financování některých projektů bude složitější. Pokud dnes chcete něco postavit, musíte přinést minimálně 30 procent kapitálu, aby do toho banka šla.
Za druhé je problém s trhem jako takovým, protože klesá počet klientů, kteří při hrozbě recese mají zájem kupovat a investovat. Říkají si: mohl bych něco rozjet, ale raději si počkám, protože nevím, co bude. Trh v podstatě chudne a některé firmy se dostávají do kleští. Největší problém budou mít velcí developeři, potíže mají megaprojekty.
Ale i v době krize pořád půjde pracovat s menšími projekty ve správné lokalitě, s dobrým marketingem. Ale než začnu stavět, musím mít jistotu, že na třetinu mám klienty, a pak do tohoto projektu půjde i banka.
S group se v developerství soustřeďuje na menší projekty ve stotisícových městech, kde přetlak nabídky ještě neexistuje, a na segment luxusního bydlení, zejména v Praze. Výhodou je, že máme finanční partnery, které jsme v minulosti nezklamali.
EURO: Kteří to jsou? BOROVIČKA: Se společností Immorent jsme dělali několik projektů a fungovalo to. Děláme ještě s PPF bankou, s Komerční bankou, s UniCredit Bank, s bankou Calyon, s Českou spořitelnou a také s Raiffeisenbank. Myslím, že v době, kdy je krize důvěry na trzích, tak se opíráte o to, jestli jste někdy podal ruku a řekl, bude to tak, a bylo to tak, pak se může jít dál. Není možné, aby se trh zcela zastavil.
EURO: Říká se, že budou mít problém i panelové byty a trh kolem velkých měst, například projekty nedaleko Prahy. BOROVIČKA: To souhlasím. Naopak jsem přesvědčen, že segment luxusního bydlení bude lukrativní i v době krize.
EURO: Jak se dotkne současná finanční krize vaší stavební divize?
BOROVIČKA: Skupinu stavební divize holdingu tvoří pětice společností působících v České a Slovenské republice, konkrétně liberecká Syner, českolipská CL-EVANS, kroměřížská Syner Morava, jihlavská Syner VHS Vysočina a bratislavská Syner Slovakia. Základem stabilního vývoje je pro nás vlajková loď skupiny, stavební společnost Syner, která svým obratem za rok 2007 zaujímá osmé místo v první desítce největších stavebních společností v Česku. Domnívám se tedy, že opravdu stojíme na pevných základech.
Ve stavění byl nárůst za poslední tři roky obrovský, dnes děláme obrat více než šest miliard korun. Rozhodně nepočítám s tím, že dál porosteme takovým tempem. Bohužel, právě krize důvěry a zpomalení investic zejména do automobilového průmyslu působí pokles. Otázka je, jak dlouho budou investoři vyčkávat.
Každopádně projektů bude míň. Stavebních kapacit bude stále stejně, i když jich byl nedostatek, takže svým způsobem trh zkultivuje a zkvalitní práci.
EURO: Takže klient dostane kvalitnější výsledek? BOROVIČKA: Rozhodně. Situace v posledních letech byla taková, že zejména menší firmy věděly, že i když odvedou méně kvalitní práci, zakázek budou mít stále dost. Práci pokazily, přesto dostaly zakázku jinde, protože byl opravdu nedostatek kapacit. Byl problém sehnat některá řemesla. Synar má sice spoustu vlastních lidí, ale na určité zakázky si najímáme specifická řemesla. Když je tolik práce, že poptávka je neustále o dvacet procent vyšší než nabídka, tak to vede ke šlendriánu, k nekvalitní práci a ke zvyšování ceny. Já myslím, že finanční krize trh pročistí. Když je práce míň, tak se každá firma bude snažit odvést práci co nejlépe, aby se mohla k zákazníkovi vrátit.
EURO: Nebudete opouštět developerství?
BOROVIČKA: Tuto oblast rozhodně nechceme zdesetinásobit, ale ani opouštět. Je to jedna noha, na které stojíme. Když jsem před třemi lety přišel do Syneru, firma byla hodně postavena na pozemních stavbách, jak průmyslových, tak bytových, ale nic dalšího. Proto jsme odstartovali projekty v oblasti vodohospodářských staveb, které určitě nebudou významně dotčeny finanční krizí a pro nás nyní představují zhruba miliardu obratu ze šesti.
Růst nás dostal velkou měrou do sféry soukromých investorů, takže pokud se v minulosti psalo, že Syner žije jenom ze státních zakázek Libereckého kraje, tak toto tvrzení dnes není vůbec pravda. Více než 80 procent obratu nám tvoří projekty pro soukromé investory a 90 procent mimo Liberec. Je to logické: tady se ty miliardy nenajdou.
Kromě vodohospodářských projektů bychom rádi pronikli i do dopravních staveb.
EURO: Jak funguje firma po zásadní restrukturalizaci? BOROVIČKA: S group holding má několik divizí, z hlediska byznysu máme tři základní směry: stavění, development a správu majetku. Transformace na holding byla logická. I banky, kterým jsme ji prezentovali, tleskaly, protože nová struktura pro ně znamená větší garance. Omezení rizik, možnosti dalších investic, akvizic, fúzí, vše se nám tímto zjednodušuje. Dřív byla jen stavební firma Syner, která kromě toho, že stavěla, zároveň fungovala jako holding. Pod ní existovaly různé aktivity, kromě stavění vlastní development, televize, noviny, výroba stavebních materiálů, Bílí Tygři, prostě všechno možné. Z hlediska řízení a také rizikovosti to nebylo dobré, protože jakýkoli útok na stavební firmu by znamenal ohrožení holdingu. Kdyby dnes jedna ze stavebních firem zakolísala, což nepředpokládám, tak to holding neovlivní. Holding je servisní společnost, kam koncentrujeme know-how, právní, finanční a daňové záležitosti, jež poskytujeme dcerám.
EURO: Co zůstane v holdingu a co prodáte?
BOROVIČKA: Developerská divize, která mimochodem rekonstruovala i naše sídlo, má řadu projektů. Správa majetku vlastní všechny budovy holdingu a provozuje je. Vlastníme tři hotely, ale toto není byznys, který chceme rozvíjet. S group Sport Facility Management je firma, která provozuje sportovní areál Tip Sport Aréna a je připravena tyto služby nabízet i jiným. Hokejový klub Bílí Tygři určitě neprodáme, jde o velký koníček spolumajitele S group Petra Syrovátka. Městu klub významně pomáhá, lidé hokej milují.
Divizi Filantropie měla firma vždycky, Nadace Syner je původní a pomáhá dětem z dětských domovů a starým lidem. Nadaci Syner řídí manželky spolumajitelů Eva Syrovátková a Iva Urbanová. Nadace Easy handicap pomáhá postiženým lidem. Jinak firmu na prodej stavebních materiálů jsme prodali, mediální společnost Genus z větší části také.
EURO: Právě jste se vrátil z Dubaje. Co tam staví S group?
BOROVIČKA: Dubají prošlo patnáct našich techniků, kteří se podíleli na výstavbě mrakodrapů. Bylo to pro ně užitečné. Jednak se naučili stavět a řídit stavbu v rozsahu, který se v České republice nevidí. Tamní budovy jsou několikrát vyšší než ta nejvyšší v Praze na Pankráci. Za druhé, naši lidé se zdokonalili v angličtině.
Snažíme se rozšířit naše aktivity v project managementu, chystáme společnost, která bude v Dubaji podobné služby nabízet. Lidi už na to máme připravené. Samozřejmě záleží také na tom, jakou mají situaci v rodině, protože to je zásadní změna životního rytmu. Kromě toho jsme ve Spojených arabských emirátech investovali do nemovitostí a na trhu se poměrně dobře orientujeme.
EURO: Hledáte byznys i v zahraniční?
BOROVIČKA: Projekty v zahraničí jsou nasměrovány do tří lokalit – kromě již zmiňovaných emirátů jsme v Bukurešti a Moskvě investovali do pozemků v atraktivních zónách a v těchto dnech se rozhoduje na úrovni místních samospráv o povolení záměru uvedené celky zhodnotit.
Tyto první kroky bývají obvykle časově nejnáročnější a určují, zda naše představy o bytech, administrativních budovách, sportovních zařízeních a dalších korespondují i se záměry místních. V Nižním Novgorodu, kde působíme prostřednictvím společnosti Syner NN, stavíme komplex „Pražský kvartál“ na rozloze zhruba 25 tisíc metrů čtverečních. Projekt zahrnuje bytový komplex, kancelářsko-obchodní budovy a další soubor bytů. V rámci první etapy výstavby bytů v ceně 1,1 miliardy rublů (cca 750 milionů korun) bylo v říjnu letošního roku dokončeno 120 bytů, z nichž třetina je již prodána. K bytům jsou k dispozici i garážová stání, přízemí budovy zaujímají obchody. V ceně 1,2 miliardy rublů (800 milionů Kč) byla v srpnu 2007 zahájena druhá etapa výstavbou kancelářsko-obchodního komplexu, s jehož otevřením lze počítat v prosinci příštího roku.
Nově vznikající čtvrť by měla pokračovat opět obytnou částí, cca 110 bytů v ceně 750 milionů rublů (510 milionů korun) a s předáním v roce 2010. Celá aglomerace představuje kolem dvou milionů lidí. Je to stále ocelové srdce Ruska, jak se říkalo Nižnému Novgorodu, je tu automobilový průmysl (GAZ), ale projevuje se rapidní nedostatek bytů a hotelů. Rozvoj ruských projektů je obecně doménou Petra Syrovátka.
EURO: V Nižním Novgorodu stavíte luxusní byty? BOROVIČKA: Na tamní poměry ano. Ruský trh je takový, že v zásadě prodáváte holobyt, černou díru, kde nejsou ani finální štuky, podlahy, pouze radiátor a začištěná okna. To je prodej bytu, který stojí 4000 dolarů za metr čtvereční. A pak si každý vlastník najímá svoje řemeslníky, aby byt dodělali. Takže my předáme dům a pak ještě dva tři roky tam běží stavební ruch, protože lidi jsou různě aktivní a různě rychle dokončují ty svoje bytové jednotky. Ale trh nic jiného nechce. Když to doděláte až do konce, tak vám to nikdo neocení a nezaplatí. Rusko je opak Dubaje.
Box
Martin Borovička (42)
Stavby, chemie, stavby
„Když jsem odcházel z AliaChemu, noviny psaly: Chemik stavbařem. A já jsem celou dobu v chemii ,tajil‘, že jsem stavební inženýr. Ale tak to je, když děláte management, profese není tak důležitá. Já jsem stavební inženýr, dokonce jsem vystudoval prestižní obor opravdových stavařů – konstrukce a dopravní stavby. Výpočty, mosty…,“ říká šéf S group holdingu Martin Borovička.
„Studia na ČVUT v Praze jsem končil v době, kdy přišla revoluce, takže jsem si to o rok prodloužil a začal jsem se zajímat hlavně o finance,“ vzpomíná. Pak absolvoval studium MBA. V době porevoluční, když začala kuponová privatizace a vznikaly investiční fondy, Borovička získal zkušenosti z financí, měl možnost zasednout v dozorčích radách a představenstvech různých společností.
V letech 1992–1994 pracoval na postu obchodního ředitele firmy Sangreen, zabývající se sanacemi železobetonových konstrukcí a mostů. Následně šest let působil v různých pozicích ve francouzské nadnárodní skupině Lafarge. Nejprve jako marketingový ředitel Lafarge Centre Europe, později jako jednatel a ředitel řady dceřiných společností divize Lafarge speciální materiály v Česku a v dalších zemích střední a východní Evropy.
V době, kdy se Francouzi díky akvizici obrovské cementářské firmy Blue Circle rozhodli prodat celou divizi, které Borovička šéfoval, přišla nabídka generálního ředitele Unipetrolu Pavla Švarce, který pracoval jako personální ředitel firmy Lafarge Cement. „Unipetrol koupil koncem roku 2000 zadlužené a ztrátové Paramo a Švarc hledal nového generálního ředitele. To mě zaujalo, protože jsem celá léta dělal pro zahraniční investory a něco jsem se naučil, firemní kulturu, systémy a řízení. Byla to pro mě možná jedna z posledních příležitostí zkusit krizový management, tak jsem do toho šel. Akcie firmy byly na 140 korunách, 400 milionů nám chybělo na nákup ropy, prostě hrozný stav. Ale nám se to povedlo z řady důvodů. Za rok a něco akcie skočily na 800 a firma se opravdu dala do glancu,“ chlubí se Borovička. Pak šel do Aliachemu a řídil restrukturalizaci firmy. Pracoval tam tři roky. „Firma měla obrovský dluh, který jsme o tři miliardy snížili, provedli jsme řadu restrukturalizačních kroků a významně vylepšili hospodaření. Po třech letech jsem byl unavený a přemýšlel jsem, co dál,“ vzpomíná dále Borovička. Následně odešel z chemického byznysu a pracoval jako soukromý konzultant pro několik společností. V roce 2005 přišla nabídka od stavební společnosti Syner.
Box
Za obviněním stál konkurenční boj
V prosinci 2006 se na veřejnosti začalo otevřeně diskutovat o rozsáhlém případu podezření z korupce při získávání veřejných zakázek ve stavebnictví, a to na celorepublikové úrovni. Celkem bylo obžalováno 18 lidí, reprezentantů a zástupců stavebních společností, kteří se nějakým způsobem ocitli v rámci obchodních styků v blízkosti společnosti Tender Group Plus. Věc, kterou soud mimo jiné projednával, se měla odehrát v letech 2001, kdy jednatelé stavební společnosti Syner Petr Syrovátko a Jiří Urban byli v roli statutárních zástupců firmy patřící do S group holdingu.
Podezření bylo postaveno na údajném úplatku 315 tisíc korun za práce, které se prý neuskutečnily, ale přitom byly fakturovány při výstavbě obchodního domu pro soukromého investora v Hradci Králové v hodnotě asi 500 milionů korun. Bylo dáváno do souvislosti s výběrovým řízením na dostavbu Pavilonu pro matku a dítě v liberecké krajské, tehdy okresní, nemocnici. Tyto dvě události jsou od sebe časově vzdáleny rok.
Oba jmenovaní pánové od počátku prohlašovali, že se cítí nevinni, a s ohledem na soudní řízení se blíže k procesu nevyjadřovali. V červnu letošního roku je Obvodní soud pro Prahu 4 zprostil obžaloby, neboť se neprokázalo, že se stal skutek, pro který byli trestně stíháni. Po vyslechnutí osvobozujícího rozsudku přišel jejich obhájce s hypotézou, že za fiktivní firmou mohla stát konkurence.
