Hory mají stále důležitější roli v české ekonomice včetně pozitivních dopadů na zaměstnanost či rozpočty
Milan Luštinec z východočeského Žacléře vyrábí již téměř čtvrt století vlastní lyže a snowboardy. Kvalitní prkna či sjezdová prkýnka se značkou Lusti, takřka výhradně vyráběná ručně, si mezi Čechy získávají stále větší oblibu. Původně garážová dílna se postupem času rozrostla do stabilní firmy s vlastním výrobním areálem a roční produkcí kolem šesti tisíc párů lyží. Lušťovky, jak se lyžím ze Žacléře familiárně říká, se s boulařkou Nikolou Sudovou podívaly dokonce na olympiádu v Soči.
Přes to všechno musel Luštinec vloni v létě řešit klíčové ekonomické otázky. Tři špatné zimy, kdy i na nejvyšších českých horách bylo sněhu poskrovnu, se zásadním způsobem podepsaly jak na návštěvnosti skiareálů, tak na poptávce Čechů po lyžařském vybavení. „Byl jsem nervózní“ přiznává. Střih. Posuňme se o několik měsíců dál, do právě probíhající „pořádné“ zimy. A žacléřský výrobce je znovu ve stresu. „Nestíháme vyrábět, zájem lidí o lyže a snowboardy je enormní, máme objednávky na několik týdnů dopředu“ říká Luštinec. Podle prvních odhadů by jeho firma mohla letos výrobu „prkýnek“ téměř zdvojnásobit.
Popisovaný příběh není nikterak výjimečný.
Podnikatelů a firem, které jsou napojeny na zimní byznys, v Česku stále přibývá.
Navzdory lyžařsky nepříliš vlídnému počasí minulých zim, komplikované legislativě i rostoucí atraktivitě alpských velehor. Analytici KPMG na území Česka identifikovali 164 horských středisek s téměř 550 kilometry sjezdovek, u kterých je rozmístěno 734 lanovek a vleků s celkovou přepravní kapacitou přes 560 tisíc osob za hodinu.
Návštěvníci lyžařských areálů utratí jen za skipasy kolem tří miliard ročně. A to je teprve začátek, další peníze vydají lidé za jídlo, ubytování, útraty v obchodech či různé služby. Suma sumárum: na každou korunu zaplacenou za jízdné na lanovkách a vlecích připadá dalších sedm korun utracených za doprovodné služby v českých horách.
Když analytici KMPG do finančních přínosů horského byznysu zakomponovali multiplikační efekty v podobě dalších výdajů návštěvníků hor (pohonné hmoty, lyže, oblečení, ochranné prvky, další sportovní výbava atd.), dospěli k celkové sumě 48 miliard korun. Těží z toho nejen soukromé subjekty - odhadovaný zisk společností a podnikatelů napojených na zimní byznys přesahuje tři miliardy korun - ale i veřejné rozpočty na úrovni obcí, krajů i státu. V podobě různých daní, poplatků a pojistného vyinkasuje erár asi deset miliard ročně. Zároveň roste podíl horských středisek na hrubém domácím produktu. Podle dostupných údajů generují horská střediska asi 1,2 procenta českého HDP.
S tradičními obory české ekonomiky, zejména pak automobilovým průmyslem, se lyžařský byznys nemůže měřit, ale v rámci sektoru služeb role hor a lanovek neustále roste.
Důležitý je i vznik nových pracovních míst. Většina českých lyžařských středisek je umístěna v regionech, které jsou postiženy odlivem zaměstnavatelů obvykle spojených s ukončením textilní či sklářské výroby, případně se strukturálními změnami českého průmyslu. Tento výpadek alespoň zčásti nahrazují skiareály, které podle zmiňované analýzy zaměstnávají na 36 tisíc lidí s plnými celoročními úvazky, tedy téměř každého čtvrtého člověka pracujícího na horách. Rozvoj lyžování tak má kromě popsaných monetárních pozitiv i nepřímé demografické a ekonomické přínosy v podobě udržení aktivních lidí v regionu, zvýšené spotřeby místních a celkového zlepšení konkurenceschopnosti horských a podhorských oblastí.
Také o t o v českém horském byznysu jde. Bez utrácejících lyžařů nebude třeba tolik lanovek, vleků, sněžných děl, ale ani tolik bufetů, restaurací nebo hotelů a penzionů. Bez této infrastruktury zase na horách nebude tolik práce a lidé začnou mizet do větších měst nebo se jako nezaměstnaní přihlásí na úřadech práce.
Doplatí na to nejen obce a celé regiony, ale i samotný stát. •
O autorovi| Ondřej Hergesell, hergesell@mf.cz
