Koncem listopadu oblepily Berlín plakáty zvoucí publikum na československo-německý film Tři oříšky pro Popelku. Promítání proběhne během vánočních svátků v zábavním paláce Friedrichstadt-Palast v samotném centru německé metropole, údajně místa s největším jevištěm na světě. Cena lístků na velkolepé filmové promítání s živým orchestrem začíná na 32 eurech, za nejlepší místa zaplatí němečtí fanoušci pohádky i 95 eur, tedy zhruba 2,5 tisíce korun.
Vychutnat si vánoční klasiku s živou hudbou Karla Svobody si ovšem mohou německy mluvící diváci letos nejen v Berlíně. Tam byl první „filmový koncert“ Popelky uveden před čtyřmi lety a vzhledem k vyprodaným vstupenkám se ho pořadatelé rozhodli nejen každoročně zopakovat, ale i rozšířit do dalších měst. Snímek proto za doprovodu živých hudebníků nabídnou i ve Frankfurtu, Dortmundu, Mnichově, Essenu, Stuttgartu a letos poprvé v Baden-Badenu.
Další německy mluvící diváci zhlédnou „Aschenbrödel“ na televizních obrazovkách. Už od října se předhánějí německá média s tím, kdo jako první přinese informaci o letošních vysílacích časech. Plurál je na místě, protože zatímco v Česku má práva na vysílání každoročně jen jedna z televizí, na německých obrazovkách poběží Popelka letos hned třináctkrát. Není divu, že prestižní deník Die Welt označil film za kultovní.
Máte rádi pohádku Tři oříšky pro Popelku?
Celé rodiny ovšem zasednou k televizním obrazovkám ke sledování české klasiky na motivy Boženy Němcové i na daleko mrazivějším severu. „Je to vrchol vánočních svátků v celém Norsku. Koukám se každý rok,“ popsala týdeníku Euro neodmyslitelnou součást norských Vánoc norská herečka Trude-Sofie Olavsrud Anthonsenová, která žije v Oslu.
Tři oříšky pro Popelku navzdory své popularitě nepředstavují miliardový byznys. Přece jen Libuše Šafránková není Darth Vader. Na německém trhu navíc česká strana na film ani nevlastní práva. „Byl to koprodukční film, takže pro německý trh drží DEFA Stiftung, respektive Progress Film,“ vysvětluje vedoucí obchodního oddělení Národního filmového archivu Tomáš Žůrek.
Bezesporu jde ale o „nejdražší“ českou pohádku, která relativně vysokou cenu za odvysílání udržela i desítky let od premiéry. Navíc kulturní dosah je srovnatelný jen s málokterým jiným tuzemským dílem.
Nákupní akce v Ponrepu
Jednadvacátého října se dostavili do honosných prostor pražského kina Ponrepo v Bartolomějské ulici zástupci českých televizí ke každoročnímu prodejnímu rituálu. V nabídce nebyly deky či hrnce, ale práva na vysílání českých filmů. Konkrétně se na neobvyklé akci nakupují díla natočená před rokem 1991, která vznikla z peněz státu, a nevlastní je tedy komerční producenti.
Práva výrobce na novější filmy z doby po roce 1964, a tedy i Popelku, vlastní Státní fond kinematografie (SFKMG). Snímky natočené před tímto datem spadají pod Národní filmový archiv (NFA), který nicméně spravuje i práva pro SFKMG a celý prodej organizuje. Tento systém funguje od roku 2014, do té doby obchodovala s filmy SFKMG společnost Ateliéry Bonton Zlín, dnes Bonton.
Na výběr je zhruba dva tisíce filmů, některé širší veřejnosti naprosto neznámé. Ze strany televizí a kin proto trvale panuje zájem asi jen o pětinu z nich. Do toho patří i zhruba pět desítek tradičních vánočních pohádek v čele s nejpopulárnější Popelkou.
Nakupuje se vždy na příští rok, koncem října se tedy v Ponrepu rozhodovalo už o vánoční sezoně 2020. A nebudeme napínat, stejně jako letos či v předchozích letech uvede i příští prosinec Tři oříšky pro Popelku Česká televize.
Kdo by však čekal adrenalinem nabitou bitvu, při které se veřejnoprávní obr pere o práva s komerční konkurencí milionovými nabídkami, ten by z Ponrepa odcházel zklamán. Vše probíhá poměrně klidně. Nákupčí ČT, Novy a Primy si nejdříve z pytlíku vylosují číslo. Ten s nejnižší hodnotou má právo vybírat ze seznamu s pevně stanoveným ceníkem jako první.
To automaticky neznamená, že by se bez váhání vrhl na vánoční klasiku. Tu si obvykle odnáší Česká televize, která si z vysílání tradičních vánočních pohádek udělala značku, na které jí hodně záleží. Podle mluvčí Karolíny Blinkové byla většina novějších pohádek vyrobena buď ČT přímo, nebo v koprodukci. „Z akvizice doplňujeme jednotky titulů, převážně jde o starší filmy z Národního filmového archivu. Letos to budou již tradičně Tři oříšky pro Popelku, Tři veteráni a Byl jednou jeden král, dvě filmové pohádky a Vorlíčkův snímek Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko,“ vyčetla Blinková.
Data o sledovanosti od Asociace televizních organizací ukazují (viz graf Česká televize vítězí), že se veřejnoprávnímu médiu strategie vyplácí. V prosincové sledovanosti od roku 2013 každoročně vítěz. V jednotlivých letech sice přilákaly více diváku novější pohádky jako třeba Kouzelník Žito, Anděl Páně 2 či Pravý rytíř.
Přes čtyři desítky let staré Tři oříšky pro Popelku se ovšem tradičně umísťují v žebříčku dvaceti nejsledovanějších pořadů ČT v celém roce. Loni šlo s 2,2 milionu diváků starších patnácti let o pátý nejsledovanější pořad, o dva roky dříve dosáhla letitá klasika s 2,6 milionu sledujících dokonce na druhou pozici.
15 milionů za pohádky
Kolik televize za práva platí, je ostře střeženým tajemstvím, o kterém nechtějí mluvit ani televize, ani NFK. „Konkrétní částky opět bohužel nesdělujeme, ale obecně platí, že české pohádky stejně jako české pořady mají obecně vyšší sledovanost, proto je jejich návratnost vyšší,“ sdělila pouze stručně Gabriela Semová za Primu.
Podle Žůrka ceny spíše klesají, přece jen jde o starší a mnoha divákům dobře známé filmy. V případě Popelky se mluví o stovkách tisíc korun za jedno odvysílání. Mezi pohádkami jde o vůbec nejvyšší částku, podle ceny pak následují filmy S čerty nejsou žerty a Jak se budí princezny (viz Žebříček starších pohádek podle ceny práv).
| Žebříček starších pohádek podle ceny práv | |
|---|---|
| 1. | Tři oříšky pro Popelku (1973) |
| 2. | S čerty nejsou žerty (1984) |
| 3. | Jak se budí princezny (1977) |
| 4. | Šíleně smutná princezna (1968) |
| 5. | Honza málem králem (1976) |
| 6. | Princ a Večernice (1978) |
| 7. | Dívka na koštěti (1971) |
| 8. | Třetí princ (1982) |
| 9. | Tři veteráni (1983) |
| 10. | Ať žijí duchové (1976) |
Zdroj: NFA
Celkově inkasuje NFA za práva zhruba sto milionů korun ročně. „Prodej pohádek ročně činí asi 15 procent z celkového prodeje televizních práv,“ dodává Žůrek. Velká většina příjmů pochází od televizí, část od vydavatelů filmových nosičů, online platforem, prodeje do zahraničí a stále také do kin.
Přes 90 procent peněz z prodeje práv novějších filmů směřuje do SFKMG na podporu české kinematografie, zbytek zůstává archivu, který z něj financuje vlastní provoz. Jednou z klíčových úkolů instituce je přitom i digitální restaurování filmů, na což však shání archiv peníze zvenčí. Vedle soukromých donátorů jde například o takzvané Norské fondy, příspěvek z nich zaplatil před čtyřmi lety i digitalizaci Popelky. Tím se vracíme z Prahy na daleký sever.
Od Osla až po Lucern
V Oslu proběhla i premiéra zrestaurované pohádky. Je s podivem, že právě v daleké severské zemi si Tři oříšky pro Popelku získaly takovou popularitu. Trude-Sofie Olavsrud Anthonsenová přidává další specifika kultu, který se kolem filmu vytvořil.
„V Norsku se obvykle všechny zahraniční programy vysílají s titulky, nedabují se. Ve Třech oříškách pro Popelku však dabuje všechny hlasy pouze jediný člověk. Televize NRK jednou zkusila film nadabovat s více herci, ale publikum to nepřijalo,“ vysvětluje Olavsrud Anthonsenová. Dodává, že Popelku uvedlo letos také třeba jedno ochotnické divadlo.
Své zvláštnosti má film i v Německu. Nepřekvapí, že větší oblibu zažívá v zemích bývalého východního Německa. Ve filmu účinkuje mnoho „východoněmeckých“ herců a natáčelo se na zámku Moritzburg poblíž Drážďan. Tam každou zimu probíhá výstava o filmu, kterou navštíví až 600 tisíc fanoušků.
A přesto se v úvodu zmíněné „filmové koncerty“ spolehlivě uchytily i v těch „nejzápadnějších“ německých městech a nejen tam. Podle Mirka Wiermanna z německého půjčovny DEFA Stiftung, která obchoduje s právy k filmu na německém trhu s výjimkou televizí, se film každoročně prodá na veřejnou projekci až osmdesátkrát. Vedle kin jde třeba i o populární vánoční trhy, kde se cena přitom pohybuje zhruba kolem 150 eur.
Ukradené Vánoce: komercionalizace svátků vadila lidem už ve středověku
Wiermann dodává ještě jednu zajímavost. „DEFA vlastní i práva na německý dabing pro rakouský a švýcarský trh. Z Rakouska přitom nepřichází téměř žádná poptávka, oproti tomu ze Švýcarska přijde obvykle tři až šest objednávek ročně,“ uvedl Wiermann.
Velkolepé promítání s živou hudbou po vzoru berlínského Friedrichstadt-Palastu tak letos švýcarským divákům nabídlo třeba Kulturní a kongresové centrum v Lucernu. Za lístek do budovy od hvězdného architekta Jeana Nouvela bylo nutné zaplatit v přepočtu až 3,5 tisíce korun. Všechna čtyři plánovaná představení jsou již vyprodaná.
Proč se film podle Boženy Němcové chytl v zemích, jako je Norsko a Švýcarsko, a ne třeba v sousedním Rakousku, se kterým Česko pojí společná historie i kultura, zůstává otázkou. Jisté však je, že štědrovečerní rodinné sledování vánoční klasiky není tradicí zdaleka jen v zemích z té hroší strany bývalé železné opony, jak se občas prezentuje.
Dále čtěte:
Jak se napakovat na adventu. Kromě čokoládových kalendářů i gin, šperky a vibrátory
Přečtěte si pět tipů na šetrnější Vánoce: půjčte si stromeček, dárek vyrobte a zabalte do trička
7 tipů na skvělé knižní dárky nejen pod stromeček
Ukradené Vánoce: komercionalizace svátků vadila lidem už ve středověku
Výroba skleněných ozdob klesla. Firmy musejí zeštíhlet a soustředit se na český trh
