DRUŽSTEVNICTVÍV Praze se minulý týden uskutečnil třetí družstevní Konvent. Hlavním tématem špiček evropského družstevního hnutí byl sociální dialog. Rokování dvou stovek delegátů z 23 zemí ukázalo, že za klíčové považují kvalitní spolupráci s národními vládami.Družstva jsou součástí hospodářského života už takřka dvě století.
DRUŽSTEVNICTVÍ V Praze se minulý týden uskutečnil třetí družstevní Konvent. Hlavním tématem špiček evropského družstevního hnutí byl sociální dialog. Rokování dvou stovek delegátů z 23 zemí ukázalo, že za klíčové považují kvalitní spolupráci s národními vládami.
Družstva jsou součástí hospodářského života už takřka dvě století. Platí to po celém světě, ovšem záběr i síla družstevnictví jsou v různých zemích různě intenzivní. Na evropském kontinentu je jeho tradiční doménou venkov a agrární sektor – přes 60 procent zemědělské produkce generují právě družstva.
Významnou roli hraje i v oblasti bydlení, kde podle odhadů zajišťuje pětinu bytového fondu. „Silná jsou evropská družstva i ve sféře financí, tedy bankovnictví a pojišťovnictví. To platí i pro Asii a USA,“ říká Rainer Schlueter, ředitel organizace Družstva Evropa.
VÝJIMEČNÉ POSTAVENÍ NORMÁLNÍCH PODNIKATELŮ
Na starém kontinentu jsou družstva počítána mezi „normální“ podnikatelské subjekty. Leckde ovšem mají výjimečné postavení (daňové úlevy, státní subvence) – v pozadí je jejich sociální role.
Organizace Družstva Evropa sdružuje 267 tisíc družstev, která vytvářejí 5,4 milionu pracovních míst. Mezi evropské družstevní velmoci patří zejména Francie, Španělsko, Itálie a Německo, mimo Unii pak Rusko a Švýcarsko. Tuzemská družstevní asociace má přes 1600 organizací, kde pracuje přibližně 70 tisíc zaměstnanců. Zhruba stejný počet družstev ovšem v asociaci není. V Česku nyní existují družstva bytová (spravují 17 procent bytových jednotek), spotřební, zemědělská a výrobní. V meziválečné době byl český družstevní sektor mnohými považován za výjimečně dobře organizovaný a výkonný. Jeho současnost je ovšem negativně poznamenána minulostí vzdálenější i nedávnou.
NEPŘÍJEMNÁ HISTORIE
„České družstevnictví bylo zdevastováno v období komunistického režimu. Tehdy z něj byla v podstatě vytvářena jakási druhá Národní fronta. I z tohoto důvodu je dnes družstevnictví považováno za socialistický přežitek,“ konstatoval na Konventu Vít Vaníček, předseda představenstva Družstevní asociace ČR.
Čeští družstevníci se snaží o změnu těchto postojů. Hosté Konventu, například předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček, toto jejich úsilí podpořili: „Zasadím se o utvoření komise, která by se průřezově všemi parlamentními stranami zabývala družstevnictvím.“ Je otázka, zda se takový krok podaří. A to i tehdy, pokud by odpovídal politice Unie, která při Evropském parlamentu podobný institut má a svým členům doporučuje tuto formu podnikání podporovat. Skutečností je, že něco podobného už existovalo i v Česku. Paroubkův sociálnědemokratický kabinet ještě v květnu 2006 stačil nainstalovat Radu vlády pro družstevnictví. Jedním z prvních kroků nové Topolánkovy vlády bylo zrušení této instituce, takže existovala sotva pět měsíců.
Na druhou stranu nelze říci, že by politická scéna česká družstva zcela přehlížela. Jejich asociace je především připomínkovým místem tvorby všech zákonů. Trochu paradoxně to vyvolává menší problémy. „Záběr našich výrobních družstev je skutečně široký. To v praxi znamená zabývat se desítkami norem, což je dost náročné,“ komentuje situaci na tomto poli Jan Wiesner, předseda Svazu českých a moravských výrobních družstev.
Rozpačitý nebo dokonce chladný postoj českých politiků k družstvům do značné míry sdílí i veřejnost. Beztak pošramocenému renomé družstevního hnutí totiž nepříjemnou ránu zasadil nepodařený pokus o znovuvzkříšení družstevních záložen na konci minulé dekády. V krátké době mnoho z nich zkrachovalo a ztráty členů dosáhly desítek miliard korun. „Záložny v naší asociaci zastoupeny nejsou. Vzhledem k nedávným událostem by nám to nejspíš moc neprospělo,“ vysvětluje Vít Vaníček.
PODNIKATELSKÁ DEMOKRACIE
Výrobních družstev jsou dnes v Česku přibližně tři stovky. Jejich roční obrat se pohybuje na úrovni 20 miliard korun. Zaměřují se hlavně na výrobu spotřebního zboží. Působí rovněž například ve stavebnictví a v poslední době i v potravinářství. „Dnes je patrná také snaha o zakládání družstevních sdružení, tedy klastrů,“ říká Jan Wiesner. A dodává: „Družstva jsou podnikatelskými subjekty, platí pro ně všechny zákony tržního hospodářství a nevztahují se na žádné výhody.“ S jedinou výjimkou – stát poskytuje různé úlevy výrobním družstvům invalidů, tedy zaměstnavatelům zdravotně postižených osob. Takových družstev je v Česku takřka padesát. Zaměstnávají kolem 3700 lidí.
Od jiných podniků se výrobní družstva odlišují také systémem řízení. Platí zde zásada „jeden člen – jeden hlas“ a nejvyšším orgánem je členská schůze. „Je to otázka psychologie. Někdo si prostě sám netroufne a pro toho je družstvo ideálním řešením,“ dodává Wiesner. Za výhodu podnikání družstevní formou lze považovat i nižší náklady při jejich vzniku. Zatímco akciová společnost či společnost s ručením omezeným vyžadují základní kapitál dva miliony, respektive 200 tisíc korun, družstvo vystačí s padesáti tisíci.
Možná ještě podstatnější jsou ale výjimečné odbytové možností. Družstva se navzájem podporují, výrobní družstva mají úzké styky s družstvy spotřebitelskými. A ta v Česku disponují sítí tří tisíc prodejen (hlavně v rámci společnosti COOP) s loňskými tržbami přes 26 miliard korun. „Preferujeme samozřejmě české a družstevní výroby,“ tvrdí Zdeněk Juračka, předseda Svazu českých a moravských spotřebních družstev. V rámci celoevropského družstevnictví se hledají cesty, jak takovou vzájemnou podporu přenést i na mezinárodní úroveň. V současnosti domácí výrobní družstva vyvážejí kolem pětiny produkce.
