Byznys se strachem v Česku kvete. Živí ho terorismus a uprchlická krize

Češi se ženou na střelnice a kurzy sebeobrany. Na odbyt jdou zbraně i sejfy

Válka, ekologická katastrofa, blackout nebo třeba teroristický útok. Nic z toho neohrozí hrstku vyvolených, která se ukryje do luxusního bunkru poblíž Českého Brodu. Údajně největší stavba svého druhu na světě zaplnila na konci minulého roku stránky novin u nás i v zahraničí.

Dnes už má několik zájemců. Detaily o nich autoři projektu The Oppidum neprozrazují. Uvádějí jen, že pocházejí ze zahraničí. Cenu stavby také tají, média ale odhadují částku mezi čtyřmi a sedmi miliardami korun.

Jedním miliardářským bunkrem to ale zdaleka nekončí. Na katastrofický scénář se chce připravit stále více lidí jak v zahraničí, tak v Česku. „Rozhodli jsme se otevřít další sekci, a to design a realizace luxusních bunkrů na zakázku. Bude se jednat o objekty, které budou přistaveny přímo k existujícím rezidenčním nemovitostem,“ popisuje zakladatel projektu Jakub Zamrazil. Bunkry začínají na 200 metrech čtverečních a slibují ochránit život majitelů i jejich majetek. „Projekty děláme vždy v luxusním provedení a s nejmodernějšími technologiemi, proto i takto menší objekty budou schopné fungovat samostatně po dobu pěti let,“ říká Zamrazil.

Obavy se ale šíří napříč celou společností. Roste tak tuzemská skupina preppers, tedy lidí připravujících se na kolaps společnosti.

Ještě před pár lety přitom v Česku prakticky neexistovala. „Zajištění bezpečí rodiny nezáleží tolik na finančních možnostech, jako na zájmu o zajištění. Pořízení zásoby balené vody, jídla a dalších zásob je velmi dostupným základním řešením,“ radí Zamrazil.

Ovšem i Čechy, kteří by se ke komunitě preppers zdaleka nehlásili: možná i proto, že vůbec netuší, že existuje, pohání v posledních měsících obavy. Ženou je na střelnice, do obchodů se zbraněmi i na kurzy sebeobrany. A dál roztáčejí byznys se strachem.

Tréninky sebeobrany jsou v současnosti v ČR v kurzu i mezi knihovníky (autor: Martin Pinkas).

Počet lidí, kteří si pořizují zbrojní průkaz, v posledních měsících výrazně roste. A přestože uprchlíci se Česku obloukem vyhýbají, lidé z branže se shodují na tom, že obava z nich je jedním z hlavních důvodů. „Zájem o zbraně v posledním roce akceleruje.

Důvod, který lidé uvádějí, je zhoršování bezpečnostní situace v Evropě, do čehož se promítá i nelegální migrace. Zbraň si pořizují kvůli pocitu ochrany,“ popisuje prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek.

Například na příbramské střelnici Lero tak přibylo od podzimu loňského roku zájemců oďzbrojní průkaz trojnásobně. „Dá se hovořit o desítkách a v extrémních případech o téměř stovce lidí za měsíc,“ říká správkyně střelnice Vladislava Leišová. Motivace? Myslivost, sportovní účely a rekreační střelba. Nejčastější odpovědí je ale osobní ochrana. Na enormní zájem ukazuje i zpráva, která podle šéfinstruktora Soruda, systému na zvládání konfliktních a krizových situací: Petra Moučky koluje v branži. Komisaři dohlížející na zkoušky jsou prý na půl roku dopředu obsazeni.

Nedostatkové zboží

V Česku přibývá i registrovaných zbraní. Zatímco v roce 2014 jich bylo podle policejních statistik zhruba 752 tisíc, loni už 807 tisíc. Číslo se tedy zvedlo o 55 tisíc. Mezi předchozími roky byl rozdíl jen 16 tisíc. Někteří lidé si koupí zbraní hned několik. „Část lidí si pořídí jeden kvér, prostě proto, aby měli zbraň. Pro další se to ale stane koníčkem a zbraně mají třeba dvě, tři. A pak existují lidé mezi nimi například i myslivci, kteří mají i přes deset zbraní, a statistiky tím zkreslují,“ vysvětluje Přemysl Souček, publicista, který se věnuje sebeobraně.

Luxusní bunkr u Českého Brodu tvůrci pojmenovali po keltském způsobu Oppidum (autor: Martin Pinkas).

Celkový počet lidí se zbrojním průkazem tak v posledních letech pozvolna klesá. Loni jich bylo zhruba 292 tisíc. Počet nových zájemců o „zbroják“ ale v posledních měsících roste a přeplněné střelnice jsou realitou.

Nárůst poptávky se už projevil iďvďprodejnách se zbraněmi. Největší zájem je o samonabíjecí zbraně pro osobní ochranu. „Pistoli z druhé ruky pořídíte za pár tisíc, ale výjimkou nejsou ani zbraně za téměř 20 tisíc korun,“ popisuje Souček, na kolik taková zbraň vyjde. Pár tisíc je pak potřeba připočítat na náklady na pořízení zbrojního průkazu. Samotná žádost na policii stojí sto korun, přípravný kurz 1500 korun, zkouška 1700 korun a lékařské potvrzení pětistovku. Ne každému se ale podaří zkouška napoprvé, a tak ony necelé dva tisíce platí třeba i třikrát nebo čtyřikrát.

„Největší zájem je o brokovnice a pistole. Například teď z trhu mizejí i pistole CZ vz. 83, o které v minulosti nebyl příliš velký zájem. Nejvíce ale prodáme nových zbraní: Glock, Smith & Wesson, Rex,“ vyjmenovává, co jde nejvíce na odbyt, Jakub Novotný z prodejny Beareka. V sousedním Rakousku podle něj došlo dokonce k situaci, kdy z obchodů úplně zmizely brokovnice. „Země má jinou legislativu než Česko, a je tam tedy poměrně jednoduché pořídit si loveckou brokovnici,“ vysvětluje k tomu Hynek. Prázdné prodejny ale podle něj v Česku nehrozí. Rostoucí zájem zatím zřejmě nepovede ani ke zvyšování výroby.

Lidé bez tréninku jsou se zbraněmi nebezpeční i sami sobě (autor: Martin Pinkas).

„Všechny zbrojovky dodávají na více trhů, takže zásoby na pokrytí zvýšeného zájmu v Česku jistě mají. Navíc část nových majitelů zbrojního průkazu sáhne po zbraních z druhé ruky.

Kdyby ovšem vyšší zájem trval dlouhodobě, musely by firmy přijmout nějaké dlouhodobé řešení,“ domnívá se Souček. Přitom touha Čechů po zbraních se podle něj zatím nějak výrazně nepromítla ani do jejich cen.

Například Česká zbrojovka ale současný trend jasně vnímá. Oproti minulému roku prodala v tuzemsku o zhruba 25 procent více zbraní. „Zvýšený zájem je o všechny typy ručních palných zbraní. Rostou prodeje loveckých, sportovních i zbraní pro osobní ochranu.

Naprosto dominuje zájem o pistole, které tvoří téměř polovinu z celkem prodaných zbraní v Česku. Nejprodávanějším typem je pistole CZ P-07, což je zbraň určená především pro osobní ochranu. Na druhém místě jsou pistole řady Shadow, určené ke sportovním účelům,“ vyjmenovává viceprezident pro vnější komunikaci České zbrojovky Radek Hauerland. Na odbyt jdou ale také kulovnice, malorážky, vzduchovky nebo větrovky.

Kromě obav o bezpečnost ale žene podle odborníků Čechy na střelnice i snaha Evropské unie zpřísnit podmínky pro držení zbraně. Podle aktuálního návrhu unijní směrnice by si lidé nemohli pořídit samonabíjecí zbraně, tedy třeba i klasické pistole. Podle Hynka by to navíc v praxi znamenalo, že z 800 tisíc registrovaných zbraní bude polovinu potřeba odevzdat.

A protože to podle něj v praxi všichni neudělají, může část z nich skončit v nelegální sféře. „Otázkou je, co se stane se zbraněmi, které dnes lidé kupují, pokud dojde k dramatickému zpřísnění podmínek pro držení zbraně. Obávám se, že nikdo dnes nekupuje zbraň s vidinou, že ji poběží za rok vrátit,“ souhlasí Novotný.

Do trezoru

Prozatím se ale rostoucí počet zbraní promítá i do byznysu s trezory. Miroslav Tesarczyk, sales & security consultant společnosti Ad Safe, která prodává trezory, popisuje, že nárůst přišel ve dvou vlnách. První, když se zavřely řecké banky a lidé nemohli vybírat peníze.

Druhá, když se Evropané z obav z uprchlíků začali ozbrojovat. Zbraň totiž musejí mít uloženou v trezoru, jehož cena se pohybuje kolem 12 tisíc korun. Portál Trezorynazbrane.cz tak podle něj zaznamenal nárůst prodejů o 50 procent, prodej ostatních trezorů se zvýšil zhruba o 40 procent. „Nárůst by byl vyšší, ale stalo se to, že výrobci nestíhají vyrábět a dodávat trezory.

Na modely, které bývaly skladem, se dnes čeká zhruba tři až šest týdnů. Jde hlavně o modely trezorů na zbraně,“ líčí Tesarczyk. Jeden z výrobců podle něj nestíhá dodávat do Česka, protože veškerá produkce jde do Maďarska. Dle slov výrobce se prý není čemu divit, když „Maďarskem prošla půlka Sýrie“.

Strach přináší zvýšený zájem o kurzy sebeobrany. Instruktor Petr Moučka popisuje, jak se v květnu jeho škole přihlásilo nezvykle hodně firem na teambuilding. Většinou školí úředníky nebo zaměstnance psychiatrických léčeben. Teď se ale z obavy před uprchlíky hlásí na kurzy třeba knihovníci. A poptávka roste také u kurzů pro veřejnost. „Zaznamenali jsme nárůst o třicet až padesát procent.

Jedná se o desítky lidí. Dá se vysledovat korelace s uprchlickou krizí. Ve chvíli, kdy se začaly objevovat různé děsivé zprávy v médiích, tak to mělo vliv i na klienty. Proměnil se i typ našich zákazníků. V období zpráv o hromadných znásilněních se hlásili na kurzy i ti, kteří by se jinak nerozhoupali,“ říká. Skokově se zvedl zájem oďozbrojenou sebeobranu. Kurz, kde se učí, jak zacházet sďpepřovým sprejem nebo teleskopickém obuškem, přijde zhruba na dva tisíce korun. A oblíbený je i proto, že ne každý má žaludek na střelnou zbraň. Na rozdíl od pistole navíc přijde „pepřák“ jen na nějakých 80 korun nebo pár stovek.

Dobrý sluha, špatný pán

Pořídit si zbraň kvůli akutnímu pocitu strachu a pak ji uložit do šuplíku a dál se sebeobraně nevěnovat, může podle odborníku skončit průšvihem. „Těmto lidem se sice skokově zvýší pocit bezpečí a zároveň i sebevědomí, ale přes 90 procent pak nedokáže správně zareagovat na reálnou situaci ohrožení. Na ulici dokážete rozpoznat až z bezprostřední vzdálenosti, řekněme do dvou metrů, že člověk útočí právě na vás. Podle druhu konfliktu musíte vyhodnotit, jak zareagovat. Ale to už je pozdě na vytahování pistole,“ popisuje Moučka.

Úroveň intelektu se navíc ve stresové chvíli sníží na úroveň šestiletého dítěte. „A proto je úplný nesmysl vymýšlet až na místě, jak se bránit i třeba obranným sprejem.

U střelné zbraně navíc hrozí, že se netrefím nebo prostřelím například dveře nebo i útočníka, a zraním tak někoho dalšího,“ dodává instruktor. Řešení? Trénink na zvládání stresových situací a hlavně neozbrojená sebeobrana.

Zbraně by ale Moučka dogmaticky nezakazoval. Americké statistiky podle něj ukazují, že v případě, kdy na veřejnosti zaútočí terorista nebo šílenec, zastřelí do příjezdu policie průměrně sedmnáct lidí. Pokud je ale vďblízkosti ozbrojený člověk, který ho okamžitě zastaví, snižuje se počet zabitých na necelé dva.

Ne všichni se vydají na střelnici kvůli strachu. Čtyřicátník Patrik Tauš si střelbu jednoho dne vyzkoušel aďzalíbila se mu natolik, že se rozhodl pořídit si zbrojní průkaz. „Líbí se mi ten pocit, že ovládám energii. Zajímá mě i technická stránka věci a při střelbě si vyčistím hlavu. Nevnímám to ani jako vybíjení agrese, naopak se musím hodně koncentrovat,“ popisuje střelecký zážitek. Doufá přitom, že nezažije žádnou extrémní situaci, kdy by musel zbraň použít na obranu. „Jsem přesvědčený o tom, že žijeme v jednom z nejbezpečnějších období,“ říká. A nevěří tomu, že by lidé, kteří si ze strachu pořídí pistoli a pak už se na střelnici neukážou, byli schopni ji rozumně použít. V reálném ozbrojeném konfliktu podle něj nemají civilisté, byť se zbrojním průkazem, šanci. Prozatím ale plné střelnice, vykoupené zbraně i zbudované bunkry ukazují, že za pocit bezpečí si jsou Češi ochotni připlatit.

Zbraň lidem skokově zvýší pocit bezpečí i sebevědomí. Přes 90 procent ale nedokáže správně zareagovat na ohrožení. Zájem o kurzy sebeobrany roste až o padesát procent. Hlásí se i ti, kteří by se normálně nerozhoupali. 55 tisíc O tolik stoupl mezi roky 2014 a 2015 počet registrovaných zbraní v Česku. V předešlých letech byl rozdíl jen 16 tisíc.

Přečtěte si o kriminalitě v Česku a v ostatních zemích