Byznys ve vatě

30. 5. 2012

Výrobci zateplovacích materiálů lobbují za energetickou směrnici. Na „tlustých“ domech ale může vydělat i stát

Bruselské směrnice se staly v Česku synonymem zbytečného nařizování, o ¨které nikdo nestojí, a tak není divu, že za ně lobbuje málokdo. A už vůbec nebývá zvykem, aby do Strakovy akademie dorazil dopis od výrobců zateplovacích materiálů, kteří by si přáli, aby premiér Petr Nečas dal za unijní věc ruku do ohně a urychleně kývl na dlouho chystanou směrnici o energetické účinnosti.
„V současném hospodářském klimatu vnímáme směrnici jako zásadní protikrizové opatření a jsme znepokojeni zprávami o tom, že Česko patří mezi státy s nejodmítavějším postojem,“ napsala premiérovi šestice zájmových skupin v čele s Asociací výrobců minerální izolace. Stejná skupina ostatně již v březnu doporučila ministrovi průmyslu Martinu Kubovi, aby jmenoval dva experty na zateplení do vznikající komise, která má připravit státní energetickou koncepci.

Zateplovací čtyřicetiletka

Energetická směrnice, kterou chce do léta dotáhnout do zdárného konce dánské předsednictví EU, gigantům, jako je Isover, Knauf nebo Rockwool, za zvýšenou aktivitu stojí. Pokud projde v současném návrhu, který vymyslela Evropská komise a stvrdil europarlament, spadne firmám vyrábějícím polystyrenové desky nebo minerální vatu do klína státem garantovaný přísun zakázek na následujících čtyřicet let. Norma totiž mimo jiné požaduje, aby členské státy připravily plán rekonstrukce všech svých veřejných budov, které v celé EU tvoří osminu všech nemovitostí.
Výhled by měl sahat až do roku 2050. „Je nutné zvýšit tempo renovace, neboť fond budov představuje odvětví s největším potenciálem pro úspory energie,“ píše se v návrhu směrnice. Od roku 2014 bude muset stát každý rok zrenovovat 2,5 (podle návrhu Komise pak tři) procenta celkové podlahové plochy svých budov, které mají více než 250 metrů čtverečních a sídlí v nich veřejné instituce. A to tak, aby dosáhly téměř nízkoenergetického standardu. Zároveň přitom smí kupovat jen výrobky s „vysokou energetickou účinností“.
V praxi to znamená jediné – erár bude muset začít pravidelně nakupovat nová okna, izolace a větrací systémy. V jakém objemu není vůbec jasné. Stát u nás vlastní celkem 3300 nemovitostí. Kolika z nich by se renovace týkala a kolik peněz by na to veřejné rozpočty musely uvolnit, je ale nejisté. „Sami jsme si zpracovali provizorní seznam objektů, neznáme ale jejich současný stav, ani hodnotu případné investice. Neexistuje na to žádná relevantní studie,“ říká Marcela Jonášová, tajemnice Asociace výrobců minerální izolace. Po odečtení bytů a nebytových prostor a těch budov, které se vejdou pod limit 250 m2, by do dvouapůlprocentního pravidla spadlo několik desítek budov.

Nejen velké ryby

Výrobci zateplovacích systémů si mohou mnout ruce. Logicky by ale za směrnici měl lobbovat úplně někdo jiný než německý Isover a Knauf nebo dánský Rockwool, byť mají obří koncerny své výrobní závody i v Česku. > Dvě třetiny nákladů na zateplení totiž tvoří nikoli samotný materiál, ale montáž, lešení a nová omítka. Tedy vesměs práce, z nichž mohou těžit stavební firmy. Zdaleka přitom nemusí jít jen o „velké ryby“. Loňská studie německého Badatelského centra Jülich došla k závěru, že do obecních rozpočtů v roce 2010 díky vládním programům na podporu zateplování přiteklo až 1,1 miliardy eur. Obce přitom nemusely vynaložit ani cent navíc.
Také multiplikační efekt pro jednotlivé spolkové země není zanedbatelný. Na daních, odvodech a úsporách na podpoře z nezaměstnanosti jim navíc přibylo až 2,6 miliardy eur. Vzhledem k tomu, že náklady na celý zateplovací program v hodnotě 1,4 miliardy eur předloni zaplatila státní úvěrová banka KfW, tedy berlínský erár, svezly se spolkové země na „zelené vlně“ úplně zdarma. „Ve všech analyzovaných rocích jsme zaznamenali efekt zvýšených příjmů veřejných rozpočtů na úrovni spolku, zemí i obcí,“ konstatuje závěrečná zpráva Badatelského centra Jülich.
Německé odhady samozřejmě nelze na české poměry mechanicky aplikovat. Jiné jsou daně i odvody, svou roli hraje i fakt, že zateplovací systémy se nemusejí dovážet ze zahraničí. Dobrá zpráva, že se státní podpora vrátí v řádu násobků, ale zůstává i pro české politiky.
Stejná je i výchozí situace – stavět postaru už zanedlouho nebude možné. Dva roky stará unijní směrnice totiž počítá s tím, že se po roce 2018 budou muset veškeré veřejné budovy stavět v nulovém energetickém standardu. Jinými slovy – domy si budou muset svoji energii až na výjimky dodávat samy. Po roce 2020 bude navíc podobné pravidlo platit i pro soukromé bydlení.

Tloustnoucí domy

I když je nereálné, že by se směrnici podařilo skutečně naplnit, trend stavět čím dál více z polystyrenu a minerální vaty namísto z pouhého klasického zdiva je znatelný. Dokládají to i čísla z loňského průzkumu společnosti CEEC Research. V průběhu posledních pěti let narostla tloušťka izolačních materiálů o 58 procent. Zatímco před pár lety se vrstva zateplení měřila na několik centimetrů, dnes mnohdy odpovídá tloušťce zdiva. Průměrný izolační kabát domu již nakynul na 15,1 centimetru.
Závody v zateplování jsou ale logické nejen pro investory, kteří tlačí na levnější provoz domů. Ten kromě tlustých izolací vyžaduje i dobrá okna nebo třeba tepelná čerpadla. Budovy se podílejí na celkové spotřebě energií až čtyřiceti procenty a naordinovaná energetická dieta z Bruselu by tak byla účinná. Minimálně v tom, že by Česko splnilo poslední díl závazku z unijní strategie 20-20-20: snížit o pětinu celkovou spotřebu energie.
U nás ovšem chybí to zásadní – dotační programy na energeticky úspornější stavby. Poté, co se po programu Zelená úsporám jen zaprášilo a příjem žádostí byl před rokem a půl zastaven, se jeho adekvátní náhrada nenašla. Přímé dotace na vlastní úspory by si přitom podle průzkumu CEEC Research přálo nejvíce respondentů.

Část z poloviny

Mají ovšem smůlu. Na obchodu s emisními povolenkami stát sice napřesrok podle odhadů vydělá tři miliardy korun, do ekologických opatření ale hodlá investovat jen polovinu, kterou nařizuje Brusel. Jaká část z této poloviny poplyne na energeticky úsporné budovy, není jisté. Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa slibuje, že to bude „v hlavní prioritě“. Správce státní kasy Miroslav Kalousek by zase rád podpořil jen veřejné budovy. Tedy ty, které beztak spadají pod chystanou evropskou směrnici.
Výrobci polystyrenu a izolační vaty z toho úplně naprázdno nevyjdou. S nějakou zásadní podporou ze strany státu ale stavaři, natožpak investoři, počítat nemohou. Aby díky EU byli ve vatě, toho se v Česku jen tak nedočkají.

Co by měl podpořit stát

Odpovědi na škále 0–10 max.

Přímá dotace na vlastní úsporná opatření 8,0
Zvýhodněné úvěry 7,4
Přímá dotace na projekt nebo audit 7,3
Daňové úlevy 6,5
Důvěryhodné energetické certifikáty 6,1
Rekonstrukce veřejných budov jako vzor 5,8

Zdroj: CEEC Research