Vinař, hoteliér, pěstitel šťovíku, majitel likérky. Šlechtické potomky v současnosti najdete v nejrůznějších oblastech byznysu. A patří mezi nejpřičinlivější podnikatele. Odpovědnost vůči dobrému jménu prastarých dynastií prý zavazuje jako máloco. S idealizovanou představou šlechtice v brokátovém kabátci a chocholem na hlavě ale už jinak mnoho společného nemají. Jak vypadá moderní český šlechtic-podnikatel?
Šlechtici v podnikání Vinař, hoteliér, pěstitel šťovíku, majitel likérky. Šlechtické potomky v současnosti najdete v nejrůznějších oblastech byznysu. A patří mezi nejpřičinlivější podnikatele. Odpovědnost vůči dobrému jménu prastarých dynastií prý zavazuje jako máloco. S idealizovanou představou šlechtice v brokátovém kabátci a chocholem na hlavě ale už jinak mnoho společného nemají. Jak vypadá moderní český šlechtic-podnikatel?
Evžen Wratislav je pánem na zámku v Dírné v jižních Čechách. Jeho prapradědečkové působili na tamějším panství již od roku 1607. Jen komunisté přetrhli kontinuitu, když zámek v roce 1950 znárodnili. Po sametové revoluci se ale Wratislavům majetek vrátil v restituci. Nyní na něm už zase hospodaří pokračovatelé rodu. „Jako prvorozený syn spravuji majetek já, pomáhají mi mé dvě sestry. Na zámku jsme otevřeli penzion. Zároveň hospodaříme v přilehlých lesích a rybnících,“ shrnuje Wratislav.
Typický příběh. Po podobné úsečce restituce-podnikání šla většina tuzemských šlechticů. Vypadá to jednoduše: Zdědit majetek a začít s ním podnikat. U části veřejnosti to vzbudilo i určitou závist. Jak ale aristokraté upozorňují, v navráceném majetku spíš peníze mizely jak v bezedné díře, než aby je vydělávali. Alespoň zpočátku.
RESTITUČNÍ RESTY
Některé restituční kauzy se táhnou dodnes. Mezi ty mediálně nejznámější patří spor, který vede vdova po Karlu Des Fours Walderode o panství Hrubý Rohozec na Turnovsku. „Mezi další dosud nedořešené nároky pak patří požadavky rodiny Salmů na pozemky na Blanensku. Dále Sternbergů na majetek na Zlínsku a Coloredo-Mansfeldů na majetek v oblasti Rychnovska,“ shrnuje Helena Kmentová z Ústředního pozemkového úřadu.
Vracíme vám ruinu
Aristokracie jako privilegovaný stav byla v našich zemích zrušena již po vzniku samostatného Československa v roce 1918. Dnes bychom tedy měli mluvit přesněji jen o potomcích šlechtických rodů. V České republice přitom v současnosti podniká zhruba 30 šlechtických rodin. „Kolik majetku celkem v restitucích získaly, nelze vyčíslit. Šlechtice jako samostatnou skupinu pochopitelně neodlišujeme od ostatních restituentů,“ uvádí Helena Kmentová z Ústředního pozemkového úřadu.
Každopádně ale navrácené hrady, zámky či polnosti byly mnohdy tragicky zanedbané. „Stát vracel zchátralé budovy, ale nebyly peníze na jejich opravu,“ podotýká pokračovatel šlechtického rodu Antonín Kinský. Většina rodin situaci řešila tak, že z výnosů rybníků a lesního hospodářství dotovala opravu sídel či hospodářských budov.
I po případné rekonstrukci pak nastala otázka, jak podnikatelsky zužitkovat tak specifické stavby, jakými jsou gotický hrad nebo barokní zámek. To předurčilo, na jaké obory se šlechtici zaměří.
PŘÍKLADY PODNIKAVÝCH ARISTOKRATŮ
Jan Hildprandt – Provozuje likérku při zámku v Blatné. Výroba ovocných destilátů, export do západní Evropy, především do Švýcarska.
- *Antonín Kinský – Spolumajitel pražské restaurace Století. Provozoval též BarBar na Malé Straně či klenotnictví na Havelském trhu. Manželé Kolowrat-Krakowští – Pořádají kulturní akce na svém zámku v Rychnově nad Kněžnou. Jiří Lobkowicz – Pěstuje a prodává víno, provozuje rozsáhlé vinné sklepy na mělnickém zámku. David Parish – Věnuje se lesnímu hospodářství v lesích u Žamberka. Jiří Sternberg – Na zámku Jemniště provozuje širokou škálu podnikatelských aktivit. Mimo jiné ubytovací služby nebo organizaci svateb. Karel Schwarzenberg – Věnuje se především lesnímu hospodářství na svých rozsáhlých panstvích. V poslední době ustoupila jeho podnikatelská aktivita výkonu funkce ministra zahraničí. Evžen Wratislav – Provozuje Zámecký penzion Wratislav. Obhospodařuje též lesy a rybníky náležící k tamějšímu panství. Třešňovice ze zámecké likérky Jiří Lobkowicz tak například pod svým zámkem v Mělníku provozuje vinné sklepy, které mají plochu úctyhodných 1500 metrů čtverečních. Jiří Sternberg má zase s manželkou v prostorách zámku Jemniště svatební agenturu. To Jan Hildprandt provozuje v sousedství svého zámku Blatná dokonce lihovar. „Vyrábíme asi 140 tisíc litrů pravých ovocných destilátů – slivovice, hruškovice, třešňovice a další. Roční obrat máme kolem 30 až 40 milionů korun,“ popisuje šlechtic činnost zámecké likérky. Všichni se shodují, že velkým závazkem je správa rodinného majetku i udržení dobrého jména dynastie. „Ctíme rodinné tradice, jakými jsou zvelebení zděděného majetku pro příští generace a zajištění dobré výchovy a vzdělání našich dětí,“ říká Hildprandt. „Pozoruji, že přístup k restituovanému majetku je u šlechticů diametrálně odlišný než u jiných restituentů. Oni to neberou jen jako šanci honem něco mít. Vnímají to tak, že jim je majetek jen dočasně svěřen a že je to spíš velká odpovědnost,“ podotýká Helena Kmentová z Ústředního pozemkového úřadu. Šlechtice měli rádi i na OPBH Mají kromě toho podnikatelé šlechtického původu ještě další specifika? Na první pohled ne. „Žijeme úplně normálně, jako ostatní občané,“ míní Evžen Wratislav. „Teoreticky bych měl nárok na titul hrabě. Veškeré tyto dědičné tituly byly ale již před rokem 1920 zakázány. Za jeho používání bych mohl jít dokonce do vězení,“ směje se Jiří Sternberg. I když privilegia jsou dávnou minulostí, mohou mít ale přesto šlechtici v obchodu i tak určitou podvědomou výhodu. Slavné jméno jako by bylo samo určitou garancí serióznosti. „Ale je to také velmi zavazující. Nemůžete si dovolit nějakým malérem poškodit dobré jméno rodiny,“ podotýká Antonín Kinský. Ten zároveň potvrzuje, že šlechtický původ usnadňuje i jednání s úřady. „Cítil jsem to už za socialismu, když jsem tehdy přišel třeba za úřednicí na obvodní podnik bytového hospodářství. Udělala mi kafe a celá se rozplývala, že k nim přišel pan hrabě. I dnes mi to někdy pomůže, když jdu vyplňovat na úřad formuláře,“ říká Kinský. RESTITUCE PŮDY V ČESKU (v hektarech, stav k 30. 12. 2006) plocha, o které se zatím rozhodovalo - 1 809 813 ha dosud vydáno - 1 312 490 ha nevydána, ale s náhradou - 128 672 ha nevydána bez náhrady - 272 036 ha Poznámka: Zahrnuje lesní, zemědělské i ostatní plochy. Šlechtici nejsou sledování jako samostatná skupina. Pramen: Ministerstvo zemědělství Pozor na falešná knížata**
Ale pozor: kreditu šlechtického stavu se prý snaží zneužít mnoho lidí, kteří se za aristokraty jen vydávají. Někteří z nich se prohlašují za potomky šlechtických rodů, aby získali výhodu v obchodě. U jiných „lžišlechticů“ jde dokonce o utkvělou představu, která vychází například z příjmení, které evokuje určitý slavný rod. „Několik takových lidí znám. Mnohdy sami opravdu věří, že jsou šlechtici. Doporučuji ale být obezřetný při jednání s lidmi, kteří příliš vehementně připomínají svůj aristokratický původ,“ varuje Antonín Kinský.
Sám jako mnoho jiných moderních šlechticů spíš splývá s ostatními podnikateli. „Lidé se někdy málem diví, jak to, že šlechtic nemá na hlavě chochol a není degenerovaný. Nejstarší generace navíc reaguje trošku devótně,“ konstatuje Kinský. Podle Jana Hildprandta ale při obchodním jednání nakonec stejně rozhoduje obchodní a odborná erudice. „V dnešním podnikání jsou prostě vyžadovány hlavně schopnosti a dovednosti. Žádnou zvláštní výhodu šlechtického původu tu už nevidím,“ uzavírá Hildprandt.
