V časech dávno minulých nám dlouho a důkladně vštěpovali lásku k Sovětskému svazu, ale paradoxně musela padnout teprve železná opona, abychom zjistili, co se jí v Gruzii. Teď máme malý kousek Gruzie i v Praze. Restaurant Tbilisi.
Restaurace je na dobré adrese, roh Dittrichovy a Náplavní, kde se ve špičce hůře parkuje, ale je to pár kroků k metru na Karlově náměstí či na nábřeží k tramvajím. Kdysi tam byla restaurace Ruský samovar, která byla zvláštní tím, že už předkrm tam stál skoro tolik jako menší letadlo. Pračka peněz zmizela a místo ní je normální restaurace.
Zašli jsme si tam na nedělní oběd, takže jsme v klidu zaparkovali téměř před restaurací. Přestože otvírají denně v jedenáct hodin, v jednu odpoledne jsme byli jediní hosté, takže jsem měli personál sami pro sebe.
Interiér byl vkusně, lehce stylově zařízen. Dřevěný nábytek barvy třešně, funkční krb (což je prý typicky gruzínské), mahagonem obložené zdi a ve stejném odstínu i plovoucí podlaha, kombinovaná s dlažbou. Na zdech gruzínské krajinky, na čelní zdi dokonalé pastevecké oblečení vedle měšťanských krojů a nějaké ty šavle. Jsme přece v zemi pod Kavkazem.
Vypadalo to slibně. O Gruzíncích se navíc traduje, že patří mezi výborné hostitele. Pokud zasednete ve správnou chvíli k jejich domácímu stolu, máte šanci jíst a pít i několik dní. Člověku se ani nechce věřit, že z tohoto pohostinného kraje vzešel neblaze proslulý Stalin.
A tak jsme zapudili tuhle chmuru minulosti a ponořili se do bohatého jídelního lístku, který nabízel téměř stovku pokrmů s exotickými jmény. Posuďte sami - sacivi, čakapuli, chinakali nebo čačušuli. Zní to dobře, přitažlivě - ale nesrozumitelně. V podstatě je ale vše jednoduché. Gruzínci milují hovězí a používají speciální horské gruzínské koření, které dodá každému jídlu typickou chuť. Směs koření se skládá z drcené bazalky, bobkového listu, koriandru, saturejky, kopru, celerové a petrželové natě, yzopu, máty, majoránky, pískavice neboli řeckého sena, malého množství pálivé papriky a samozřejmě trochy šafránu. Tato složitá směs se vůní a chutí se používá prakticky všude vyjma dortů. Gruzínská kuchyně používá často lilky, rajčata, papriky a vlašské ořechy, těmi se plní, na co si vzpomenete.
My jsme si vybrali teplý předkrm - houbový žulien za 98 Kč (žampiony se sýrem, gratinované v keramické misce) a studený předkrm - sladkou papriku plněnou ořechy za 95 Kč. K tomu jsme přikusovali nekvašený chleba, ale v ošatce na stole byl ještě tmavý a světlý kynutý.
Můj partner se rozhodl vyzkoušet i polévku. Ignoroval boršč za 95 korun a dal si charčo po gruzínsku, což je opravdu velmi silný hovězí vývar s množstvím masa, rýží, cibulí, česnekem a kořenovou zeleninou za 98 Kč. Polévka měla jedinou chybu: když ji partner snědl, byl po obědě, protože není dřevorubec.
Na řadě byl hlavní chod. Podobně jako boršč jsme nechali bez povšimnutí jídla, jako soljanka či šašlik, a vyrazili jsme do neznáma. Tam jsme potkávali speciality, jako třeba sacivi, což je krůtí maso s česnekem a citronem v ořechové omáčce, či chinkali - vařené těsto plněné mletým vepřovým nebo hovězím masem a silně připomínající jakési maxiraviolli. Nakonec jsme jako hlavní jídlo zvolili kučmači a čačušuli na keccy. Přiznávám, vybírali jsme podle atraktivnosti jména a podle toho, jak hezky ten který pokrm vypadal v jídelním lístku na fotografii, ale v mém případě nakonec samotné jídlo už tak atraktivní nebylo. Partnerovi ovšem chutnalo jeho i moje. Pod úžasným názvem kučmači se skrýval zvláštní pajšl (vepřová, hovězí játra, srdce, žaludky, česnek, mnoho gruzínské kořenící směsi, to celé zasypané teplými zrnky granátových jablek). Nejchutnější byly červené granátové kuličky, ale to je úděl každého zlatokopa: než objeví zlatou žílu musí narazit na hromadu hlušiny. Manžel si dal již zmíněné čačušuli na hliněné pánvi (směs hovězího a vepřového ve vlastní šťávě, paprika, rajčata, všem již známá kořenící směs). Byl to vlastně takový zvláštní, dobrý gulášek.
Bylo to všechno syté a vydatné. A tak když přišla servírka nabídnout dezerty, odolali jsme i zapékaným jablkům s jahodami, protože jsme příliš pozdě zjistili, že kdo jde obědvat ke Gruzíncům, musí si pořídit nafukovací žaludek.
Samotnou kapitolkou je nápojový lístek. Je známo, že Gruzínci jsou pyšní na svá vína a vinice ošetřují skoro jako svoje děti. Všechna vína bývají sladší a místní lidé si je dokonce doslazovali kostkou cukru. Muži prý pijí bílá a ženy převážně červená vína. S gruzínskými víny je ale třeba nakládat opatrně, protože jsou také silná, těžká, a proto i zrádná. A když vám k tomu hraje do ucha ruský popík jako v restaurantu Tbilisi, mohlo by se vám stát, že začnete mluvit i rusky.
RESTAURANT TBILISI
Adresa: Dittrichova 25, 120 00 Praha 2 - Nové Město
Tel: 224 911 507, fax: 224 911 508
Otevírací doba: Denně 11.00 - 24.00
Počet míst: 60
Druh kuchyně: Gruzínská
Platební karty: všechny běžné typy
Jídelní lístek: Čeština, ruština, angličtina
Jazyková vybavenost personálu: Čeština, ruština, angličtina
Země původu nabízených vín: Gruzie, Francie, Bulharsko
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 7 bodů z 10
Prostírání 8 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 7 bodů z 10
Chování personálu 8 bodů z 10
Kvalita jídel a nápojů 15 bodů z 20
Celkem: 45 bodů z 60
Výběr z jídelního lístku:
Šči s hovězím - polévka 95 Kč
Lula-kebab - mleté hovězí a vepřové maso 119 Kč
Soljanka po Gruzínsku - hovězí maso s ostrou rajčatovou pastou 150 Kč
Šašlik z vepřového masa 175 Kč
Čačušuli na keccy - hovězí a vepřové maso na pánvi 195 Kč
Chačapuri - taštičky z listového těsta se sýrem 150 Kč
Kuře v baži - kuřecí prsa na horském gruzínském koření v omáčce
baži 159 Kč
Adžabsandali - lilek, brambory, rajčata, paprika, cibule, česnek, kopr,
Rajčatová pasta, gruzínské koření 79 Kč
Pcholi - špenát, vlašské ořechy, cibule, granátové jablko 59 Kč
Výběr z vinného lísku:
Anjou (Fr) 180 Kč
Cardonnay (Bul) 270 Kč
Chateauneuf du Pape 790 Kč
Tbilisi 550 Kč
Polosuchá červená vína
Kuanchkara 1 230 Kč
Odjaleshi 1 150 Kč
Cabernet Telianis 960 Kč
Gruzínský koňak 150 Kč
