Velká Británie zažívá povolební situaci, kterou nepamatuje od konce února 1974. Dle očekávání expertů i předvolebních průzkumů nezískala žádná strana v Dolní sněmovně absolutní většinu. To britskou parlamentní demokracii uvádí pokud ne v chaos, tak přinejmenším v nejistotu. Předpovědi se v tomto bodě naplnily, chabý výsledek Liberálních demokratů ale čekal jen málokdo. Rychlokvašková televizní popularita jejich vůdce Nicka Clegga zřejmě zaslepila i zkušené politické matadory. Nástup liberálů jako třetí rovnocenné strany k labouristům a konzervativcům však není na pořadu dne.
„Více než třicet let nemáme v Británii systém dvou stran, ale dvou a půl strany. ,Lib Dems‘, jak jim říkáme, získají svých 50 křesel a vlastně nikdy neohrozí pozici labouristů a konzervativců. Jejich současná popularita by se mohla přetavit v zisk více mandátů,“ věřil i John O’Sullivan, zkušený politický komentátor a bývalý poradce premiérky Margaret Thatcherové. I on má právo na omyl. Výsledek voleb totiž přesně potvrdil pozici, kterou liberálové dle O’Sullivana dosud zastávali.
David Cameron a jeho Konzervativní strana sice jasně zvítězili a po třinácti letech sesadili labouristy Gordona Browna z pozice nejsilnější britské partaje, ale jakou utvoří vládu nebo s kým, by bylo brzy předjímat. Od dlouholetého opozičního lídra by se dalo očekávat, že bude chtít vládnout sám. Domníval se to i Mark Wickham-Jones, profesor politických věd na univerzitě v Bristolu: „Cameron téměř jistě sestaví menšinovou vládu. Dá dohromady politický program, projeví politickou zdatnost, a pak vypíše nové volby, buď letos na podzim nebo příští rok na jaře.“
Jak napsala agentura AP, Cameron by mohl jako šéf menšinové vlády uzavírat příležitostná spojenectví pro klíčová hlasování a využívat faktu, že některé menší strany nebudou mít zájem spojovat se s labouristy.
Lídr vítězní strany však překvapil hned den po volbách a nabídl vytvoření koalice liberálům, s nimiž mají podobný program. Nejbližší vývoj přesto může nabrat i jiný směr.
BROWN ASI Z KOLA VEN
Nepsaná britská ústava totiž dává šéfovi labouristů Gordonu Brownovi coby současnému premiérovi právo pokusit se jako první o sestavení nového kabinetu. Slabý výsledek liberálů však snižuje tento koaliční potenciál k nule. Součet jejich a labouristických mandátů na parlamentní většinu nebude stačit. Cleggova strana může teoreticky pomoci k solidní většině jen konzervativcům a tato možnost nabývá po Cameronově nabídce i reálných obrysů.
Volební výsledek však stále nabízí několik dalších alternativ a žádnou jistotu, což není pro Velkou Británii příliš povzbudivé. Příští vláda, ať ji bude tvořit kdokoli, nebude mít zcela jasný mandát. „Jak má národ, který se zdá natolik málo jednotný, začít s tvrdými úspornými úkoly, které před ním jsou?“ ptá se například německý ekonomický deník Handelsblatt ve svém komentáři.
Neexistence absolutní většiny je zřejmě i argumentem pro volební reformu ve Velké Británii – tolik žádanou liberály. Změna z většinového systému na čistě poměrný by přitom absolutní většinu v Dolní sněmovně pro jednu stranu určitě nezajistila.
John O’Sullivan ve své prognóze, která se týkala dalšího politického vývoje po volbách, odhaduje, že vláda bez jasné většiny nepřežije dva roky u moci. Je to možné. Kdyby si nyní v Británii vzali příklad z roku 1974, další volby byly tehdy vypsány po osmi měsících. A labouristé se napodruhé absolutní většiny, byť jen těsné, dočkali.
***
GRAF
Výsledek voleb
